"Osamělý strom" je jedním z překvapivých obrazů Caspara Davida Friedricha. Co je ale na obrázku tak zvláštního? Skladba je jasně strukturovaná. Uprostřed stojí starý, vykotlaný dub. Tvoří dominantní vertikální jádro obrazu, na které divák okamžitě upře svůj pohled. Teprve později, jakoby jako druhou horizontální vrstvu za ním, vnímá pastelově zbarvené louky, hory a oblohu třpytící se v pozadí. Jakmile si oko zvykne na barevnost, začne vnímat detaily. V popředí je další rybník, protkaný trsy rostlin, které v tmavších tónech odrážejí barvy oblohy. A pak přijde překvapení: sotva znatelný pastýř se opírá o kmen dubu, opodál se pasou jeho ovce. Povzbuzený pohled pátrá dál. Skutečně: za poli, téměř splývajícími s horami, vykukuje kostelní věž a několik kouřových obláčků z domů.

Frederick je mistrem kompozice, jak je vidět na obraze "Osamělý strom". Obyčejně se oko vždy nejprve zaměří na světelné zdroje obrazu. Na tomto obraze je to ale jinak. Zde se soustředí na temnou, silnou věc uprostřed. jak jinak by mohlo být možné, že pastýř a malé stavby zůstávají tak dlouho neobjeveny? A jako nikdo jiný dokáže Friedrich vytvořit zvláštní náladu. Tato krajina je tak krásná a harmonická, že si ji dokážete představit i bez velkého stromu.

Stejně jako mnoho Friedrichových obrazů nese i "Osamělý strom" další významové vrstvy, není jen umělecky ztvárněným obrazem krajiny zalité měkkým ranním světlem. Na jedné straně je tu dub, symbol trvalého, nezničitelného. Přesto se v něm spojuje život a smrt, což je odkaz na pozemský život. V dolní části rostou ještě čerstvé listy, zatímco horní větve již odumřely. A jak už to tak bývá, člověk a vše, co vytvořil člověk, se zdá být v dokonalé přírodě stvořené Bohem zanedbatelné.

---

Osamělý strom · Caspar David Friedrich