Egon Schiele upoutal pozornost už jako dítě svým mimořádným kreslířským talentem; studijní výsledky pro něj nebyly důležité. Byl odhodlán malovat a plnil své skicáky dojmy z nejbližšího okolí. Jako syn přednosty stanice se zpočátku věnoval motivům železnice a lokomotiv. Nakonec se jako mladý umělec odvážně pustil na rakouskou uměleckou scénu. Plný optimismu a povzbuzován svým učitelem umění Ludwigem Karlem Strauchem začal Egon Schiele v zimním semestru 1906/07 studovat na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Se svými prvními díly se marně ucházel o účast na jarní výstavě mnichovské Secese 1908. Naštěstí se za aktivní podpory známých malířů naskytla Egonu Schielemu příležitost vystavovat jako mladému umělci v Augustiner Chorherrenstift v Klosterneuburgu.
Na vídeňské Akademii výtvarných umění založil Egon Schiele se svými spolužáky, kteří byli jeho přáteli, "Novou uměleckou skupinu". Už ho nebavilo vzdělávat se pouze podle zcela zastaralých metod. Egon Schiele cítil hluboko v sobě nutkání, že umělec by měl prošlapávat nové cesty a zkoušet zcela nečekané věci malířskými prostředky. Pro něj i členy skupiny bylo důležité aktivně se účastnit mezinárodních výstav. Jejich díla by neměla zapadat prachem v ateliéru, ale měla by být vystavována na veřejnosti.
Obrazy aktů Egona Schieleho zpočátku vyvolávaly rozhořčení a odmítání. Jak se malíř opovažuje ukazovat na veřejnosti taková téměř pornografická zobrazení nahých těl! Vždy mu však šlo o realistické umění. Stejně jako ostatní představitelé expresionismu odmítal realistickou reprodukci reality. Egon Schiele se jako umělec přiklonil k abstraktní interpretaci reality; chtěl zobrazit autentické pocity žen, mužů, dětí a párů. Kromě akvarelů, tuše a olejových barev používal také tužky pro své erotické, ale jemně načrtnuté akty. Často používal velmi výrazné, světlé tóny. Rakouský malíř Gustav Klimt, rovněž odpůrce oficiálního akademismu na tehdejších uměleckých školách, se o Egonu Schieleovi dozvěděl už dávno. Oba umělce pojilo blízké umělecké přátelství a zároveň se ve své tvorbě vzájemně obohacovali. Schieleho autoportréty svědčí o nezkrotném tvůrčím elánu malíře a grafika. Množství děl, která vytvořil během pouhých několika let, je ohromující. Egon Schiele měl jako významný představitel expresionismu bohužel jen krátký tvůrčí a životní život, který intenzivně využil.
Egon Schiele upoutal pozornost už jako dítě svým mimořádným kreslířským talentem; studijní výsledky pro něj nebyly důležité. Byl odhodlán malovat a plnil své skicáky dojmy z nejbližšího okolí. Jako syn přednosty stanice se zpočátku věnoval motivům železnice a lokomotiv. Nakonec se jako mladý umělec odvážně pustil na rakouskou uměleckou scénu. Plný optimismu a povzbuzován svým učitelem umění Ludwigem Karlem Strauchem začal Egon Schiele v zimním semestru 1906/07 studovat na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Se svými prvními díly se marně ucházel o účast na jarní výstavě mnichovské Secese 1908. Naštěstí se za aktivní podpory známých malířů naskytla Egonu Schielemu příležitost vystavovat jako mladému umělci v Augustiner Chorherrenstift v Klosterneuburgu.
Na vídeňské Akademii výtvarných umění založil Egon Schiele se svými spolužáky, kteří byli jeho přáteli, "Novou uměleckou skupinu". Už ho nebavilo vzdělávat se pouze podle zcela zastaralých metod. Egon Schiele cítil hluboko v sobě nutkání, že umělec by měl prošlapávat nové cesty a zkoušet zcela nečekané věci malířskými prostředky. Pro něj i členy skupiny bylo důležité aktivně se účastnit mezinárodních výstav. Jejich díla by neměla zapadat prachem v ateliéru, ale měla by být vystavována na veřejnosti.
Obrazy aktů Egona Schieleho zpočátku vyvolávaly rozhořčení a odmítání. Jak se malíř opovažuje ukazovat na veřejnosti taková téměř pornografická zobrazení nahých těl! Vždy mu však šlo o realistické umění. Stejně jako ostatní představitelé expresionismu odmítal realistickou reprodukci reality. Egon Schiele se jako umělec přiklonil k abstraktní interpretaci reality; chtěl zobrazit autentické pocity žen, mužů, dětí a párů. Kromě akvarelů, tuše a olejových barev používal také tužky pro své erotické, ale jemně načrtnuté akty. Často používal velmi výrazné, světlé tóny. Rakouský malíř Gustav Klimt, rovněž odpůrce oficiálního akademismu na tehdejších uměleckých školách, se o Egonu Schieleovi dozvěděl už dávno. Oba umělce pojilo blízké umělecké přátelství a zároveň se ve své tvorbě vzájemně obohacovali. Schieleho autoportréty svědčí o nezkrotném tvůrčím elánu malíře a grafika. Množství děl, která vytvořil během pouhých několika let, je ohromující. Egon Schiele měl jako významný představitel expresionismu bohužel jen krátký tvůrčí a životní život, který intenzivně využil.
Stránka 1 / 11