Okouzlující měsíční světlo matně září nad dramatickou skalnatou krajinou. V levé části obrazu stojí muž a zdá se, že je krajinou velmi dojat. Tento obraz Caspara Davida Friedricha byl namalován v roce 1825 a říká se, že sám malíř se na místo několikrát vydal, aby nasál kouzlo této venkovské skalnaté krajiny v odlehlém Saském Švýcarsku. Dnes je toto místo součástí národního parku a útočištěm ohrožených druhů, jako je například výr velký.

Malíř byl především umělec, nikoli přírodovědec. Motiv obrazu lze tedy chápat i tak, že se zajímal o dramatičnost a velkolepost krajiny jako symbolu citového romantismu. Ponurá a strašidelná rokle malíře okouzlila. Silný efekt kontrastu světla a tmy vytváří světlo měsíce v úplňku a tmavý jedlový les. Mezi nimi se rozprostírá hluboký les prostoupený chuchvalci mlhy a rozmazaná kresba strmých horských stěn vytváří neuchopitelnou lokalitu.

Muž stojí v záři měsíčního světla. Obrys jeho těla je obklopen světlou kresbou. Potok před ním pramení z vodopádu, kouzelně ukrytého v hlubinách krajiny. Do potoka autor umístil velké balvany. Jedná se o přirozený obraz nebo uměleckou kompozici? V každém případě vedou kameny pohled diváka z přední části obrazu na zadní. Nedotčenou scenérii dramaticky umocňují také padlé stromy na pravé straně potoka. Obraz Uttewalder Grund působí na první pohled depresivně a melancholicky. Při delším pohledu však měsíční světlo na osvětleném mraku na horním okraji obrazu a na vodním toku vrhá na krajinu smířlivé světlo. Zdá se, jako by se svět zastavil a ponurá rokle se zelenými jedlemi se proměnila v ochrannou přírodu, která odpočívá sama v sobě. Obraz vyjadřuje velikost přírody, osamělost a hrozivou temnotu, která je zpočátku cítit. Rozjasní se také v romantickém smyslu pro pohled na příští ráno, které bude opět neseno slunečními paprsky.

---

Uttewalder Grund · Caspar David Friedrich