Vasilij Kandinskij se narodil v Moskvě v roce 1866 a již ve svých třiceti letech svým osobitým uměleckým přístupem ovlivnil celou generaci umělců v Německu a Francii. V raném věku vystudoval práva na moskevské univerzitě a vyznamenal se různými spisy a disertační prací na sociální téma. Poté, co odmítl nabídku profesury na estonské univerzitě, přestěhoval se do Mnichova a v roce 1900 začal studovat Franz von Stuck na mnichovské Akademii umění. Jen o několik let později vyučoval jako učitel na soukromé umělecké škole.
Kandinskij se hodně věnoval intelektuální práci na téma "duchovno v umění", což ho v roce 1902 přivedlo také do kontaktu s "berlínskou secesí", sdružením umělců kolem malířů Klimsche, Leistikow, Liebermann, Slevogt, Corinth, Beckmanna, Barlacha a Feiningera. Umělecké podnikání v této epoše připomínalo dobu charakteristickou malbou na přírodní náměty, ale také s průlomy směrem k abstrakci, takže nechyběly divergence a rozdíly v tom, co stojí za vystavování. V roce 1906 například založil a vystavoval se skupinou "Die Brücke" v Drážďanech, v roce 1907 následovala "Neue Künstlervereinigung" v Mnichově, z níž - spolu s Franz Marc jako průkopníky a vůdčími osobnostmi - vznikla skupina "Blaue Reiter". Cesty do Paříže a Itálie přivedly Kandinského do kontaktu s tamními stylistickými snahami, s kubismem a fauvismem, a přispěly k tomu, že se jeho myšlení stále více zabývalo podstatnou otázkou moderního umění, totiž funkcí obrazu ve světě, který propadl materialismu.
Všechny konvenční obrazové prostředky se mu nezdály dostatečně nehmotné, aby zrušily materialitu skutečnosti. Pro Kandinského mohla tuto materialitu tímto způsobem překonat pouze hudba, aniž by se musela opírat o reprezentativnost. Jeho obrazy se stávaly stále více nereprezentativními, a tak vznikla samostatná nová orientace na diferencovanou hru barev a rytmizované formy. Výstavy jeho děl v Mnichově, Curychu, USA a Moskvě svědčí o neklidném, ale vždy agilním umělci, který byl zároveň na cestě sebepoznání. Po působení v Moskvě a Berlíně se v roce 1922 přestěhoval do Výmaru, kam ho pozval Walter Gropius, aby zde vyučoval na Bauhausu. Seznámil se s dalšími významnými umělci, jako byl Lyonel Feininger, a společně s Paul Klee a ruským malířem Jawlensky založil uměleckou skupinu "Die Blaue Vier".
Po uzavření Bauhausu v roce 1933 se Kandinskij přestěhoval do Paříže. Tam se setkal s dalšími významnými umělci, jako byli Robert Delaunay, Fernand Léger, Joan Miro, Piet Mondrian a Hans Arp. V roce 1937 národní socialisté jeho díla hanobili. Více než 57 obrazů bylo zabaveno a odstraněno z německých muzeí.
Vasilij Kandinskij se narodil v Moskvě v roce 1866 a již ve svých třiceti letech svým osobitým uměleckým přístupem ovlivnil celou generaci umělců v Německu a Francii. V raném věku vystudoval práva na moskevské univerzitě a vyznamenal se různými spisy a disertační prací na sociální téma. Poté, co odmítl nabídku profesury na estonské univerzitě, přestěhoval se do Mnichova a v roce 1900 začal studovat Franz von Stuck na mnichovské Akademii umění. Jen o několik let později vyučoval jako učitel na soukromé umělecké škole.
Kandinskij se hodně věnoval intelektuální práci na téma "duchovno v umění", což ho v roce 1902 přivedlo také do kontaktu s "berlínskou secesí", sdružením umělců kolem malířů Klimsche, Leistikow, Liebermann, Slevogt, Corinth, Beckmanna, Barlacha a Feiningera. Umělecké podnikání v této epoše připomínalo dobu charakteristickou malbou na přírodní náměty, ale také s průlomy směrem k abstrakci, takže nechyběly divergence a rozdíly v tom, co stojí za vystavování. V roce 1906 například založil a vystavoval se skupinou "Die Brücke" v Drážďanech, v roce 1907 následovala "Neue Künstlervereinigung" v Mnichově, z níž - spolu s Franz Marc jako průkopníky a vůdčími osobnostmi - vznikla skupina "Blaue Reiter". Cesty do Paříže a Itálie přivedly Kandinského do kontaktu s tamními stylistickými snahami, s kubismem a fauvismem, a přispěly k tomu, že se jeho myšlení stále více zabývalo podstatnou otázkou moderního umění, totiž funkcí obrazu ve světě, který propadl materialismu.
Všechny konvenční obrazové prostředky se mu nezdály dostatečně nehmotné, aby zrušily materialitu skutečnosti. Pro Kandinského mohla tuto materialitu tímto způsobem překonat pouze hudba, aniž by se musela opírat o reprezentativnost. Jeho obrazy se stávaly stále více nereprezentativními, a tak vznikla samostatná nová orientace na diferencovanou hru barev a rytmizované formy. Výstavy jeho děl v Mnichově, Curychu, USA a Moskvě svědčí o neklidném, ale vždy agilním umělci, který byl zároveň na cestě sebepoznání. Po působení v Moskvě a Berlíně se v roce 1922 přestěhoval do Výmaru, kam ho pozval Walter Gropius, aby zde vyučoval na Bauhausu. Seznámil se s dalšími významnými umělci, jako byl Lyonel Feininger, a společně s Paul Klee a ruským malířem Jawlensky založil uměleckou skupinu "Die Blaue Vier".
Po uzavření Bauhausu v roce 1933 se Kandinskij přestěhoval do Paříže. Tam se setkal s dalšími významnými umělci, jako byli Robert Delaunay, Fernand Léger, Joan Miro, Piet Mondrian a Hans Arp. V roce 1937 národní socialisté jeho díla hanobili. Více než 57 obrazů bylo zabaveno a odstraněno z německých muzeí.
Stránka 1 / 15