Umělecká centra Itálie byla pevnostmi renesance. Zde se změnilo umění i pohled na svět. Malíři se z řemeslníků stali umělci. Na sever od Alp se charakteristické přehodnocování rozvíjelo ve zdrženlivější podobě. V Norimberku se seskupil elitní kruh umělců, kteří se zřekli náboženského mýtu a obrátili se k humanismu. Mladému Dürerovi byl přístup do tohoto sdružení odepřen kvůli jeho nízké úrovni vzdělání. Sebevědomí, zvídavost a kritické myšlení z něj učinily jednoho z nejslavnějších renesančních umělců, a to navzdory jeho skromnému původu. Jeho oproštěnost od předsudků a otevřenost změnám od víry k přírodě a lidstvu zajistily, že Dürer je dodnes označován za humanistu.
Ve 13 letech vytvořil Dürer autoportrét, po němž následoval nespočet dalších. Dürer doplnil jemnou kresbu dodatkem " Toto jsem udělal podle zrcadla podle sebe, když jsem byl ještě dítě". Dürer miloval formu autoportrétu, která působí až trochu narcisticky. Dürer mnoho těchto kreseb používal jako důkaz svého uměleckého talentu, aby přesvědčil mecenáše. Jako kreslíř dokázal Albrecht vnést do svých děl hloubku a život. Způsobil revoluci v do té doby strnulém tisku na dřevo tím, že jej učinil velmi dynamickým. Dürer experimentoval s papírem a dosáhl do té doby neobvyklých efektů. Tato jedinečnost zajistila umělci slávu a respekt a přivedla jeho díla do sbírky obrazů Rembrandts.
Itálie umělce přitahovala. Ze svých cest si Dürer přivezl lásku k barvám, kterou umělec umně zakomponoval do svých obrazů a akvarelů. Albrecht Dürer se pod dojmem Michelangelo a Raphael vypracoval z talentovaného řemeslníka na nadaného umělce. Malíř měl zvláštní talent, protože dokázal vytvořit realistický obraz pouze z vyprávění. Pravděpodobně nejznámější studií přírody je Zajíc evropský. Anatomie i srst jsou zobrazeny tak realisticky, že divák má pocit, že si může sáhnout do hebké srsti.
Umělecká centra Itálie byla pevnostmi renesance. Zde se změnilo umění i pohled na svět. Malíři se z řemeslníků stali umělci. Na sever od Alp se charakteristické přehodnocování rozvíjelo ve zdrženlivější podobě. V Norimberku se seskupil elitní kruh umělců, kteří se zřekli náboženského mýtu a obrátili se k humanismu. Mladému Dürerovi byl přístup do tohoto sdružení odepřen kvůli jeho nízké úrovni vzdělání. Sebevědomí, zvídavost a kritické myšlení z něj učinily jednoho z nejslavnějších renesančních umělců, a to navzdory jeho skromnému původu. Jeho oproštěnost od předsudků a otevřenost změnám od víry k přírodě a lidstvu zajistily, že Dürer je dodnes označován za humanistu.
Ve 13 letech vytvořil Dürer autoportrét, po němž následoval nespočet dalších. Dürer doplnil jemnou kresbu dodatkem " Toto jsem udělal podle zrcadla podle sebe, když jsem byl ještě dítě". Dürer miloval formu autoportrétu, která působí až trochu narcisticky. Dürer mnoho těchto kreseb používal jako důkaz svého uměleckého talentu, aby přesvědčil mecenáše. Jako kreslíř dokázal Albrecht vnést do svých děl hloubku a život. Způsobil revoluci v do té doby strnulém tisku na dřevo tím, že jej učinil velmi dynamickým. Dürer experimentoval s papírem a dosáhl do té doby neobvyklých efektů. Tato jedinečnost zajistila umělci slávu a respekt a přivedla jeho díla do sbírky obrazů Rembrandts.
Itálie umělce přitahovala. Ze svých cest si Dürer přivezl lásku k barvám, kterou umělec umně zakomponoval do svých obrazů a akvarelů. Albrecht Dürer se pod dojmem Michelangelo a Raphael vypracoval z talentovaného řemeslníka na nadaného umělce. Malíř měl zvláštní talent, protože dokázal vytvořit realistický obraz pouze z vyprávění. Pravděpodobně nejznámější studií přírody je Zajíc evropský. Anatomie i srst jsou zobrazeny tak realisticky, že divák má pocit, že si může sáhnout do hebké srsti.
Stránka 1 / 38