Gustav Klimt o sobě kdysi řekl: "Není na mně nic zvláštního. Jsem malíř, který maluje den co den od rána do večera. Každý, kdo se o mně chce něco dozvědět, by si měl dobře prohlédnout mé obrazy." Klimt, který rád maloval jen v sandálech a kaftanu, sehrál zásadní roli ve vývoji rakouské umělecké scény a dnes patří k nejznámějším malířům v zemi. Jeho obrazy, které lze přiřadit k vídeňské secesi, jsou plné symboliky. Jeho oblíbeným tématem bylo ženské tělo a otevřené zobrazení sexuality, které bylo ve své době považováno za provokativní. Klimt věřil, že v každé formě umění je něco erotického. Údajně měl četné milostné vztahy, mimo jiné s mnoha ženami, u nichž si objednal portréty. Vždy se však choval velmi diskrétně.
Klimt se narodil jako druhé ze sedmi dětí. Jeho otec byl středně úspěšný rytec zlata, takže rodina žila ve velmi chudých poměrech. Ve čtrnácti letech se Klimt dostal na vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu, kde získal stipendium. Mezi jeho učitele patřili Victor Berger a Michael Rieser. Obdivoval Hanse Makarta, jednoho z předních malířů historie 19. století. Rok po jeho nástupu navštěvoval Kunstgewerbeschule také jeho mladší bratr Georg Klimt. Spolu se svým přítelem ze studií Franzem Matschem založili oba bratři v roce 1888 ateliér a přijali mnoho zakázek na kostely a další veřejné budovy. V roce 1892 zemřel Klimtův otec a bratr Ernst. Náhlá smrt obou a finanční odpovědnost, kterou nyní musel nést vůči své rodině a bratrovi, ovlivnila i Klimtův styl. Zatímco jeho dřívější díla ještě vykazovala částečně akademické rysy, jeho pozdější obrazy se staly modernějšími a kritičtějšími. Nejstarším dílem Klimtovy slavné zlaté fáze byla Pallas Athéna. V následujících letech mělo zlato hrát ústřední roli a být dominantním prvkem v jeho dílech, jako například ve slavných dílech "Polibek" nebo "Adele Bloch-Bauer".
Klimtova a Matschova profesionální spolupráce skončila v roce 1894, kdy byli oba pověřeni vytvořením nástropních maleb pro novou vídeňskou univerzitu. Klimtovy návrhy fakultních obrazů neodpovídaly konzervativním představám a byly striktně odmítnuty jako příliš pesimistické a pornografické. Matschovy návrhy byly naopak členy fakulty přijaty lépe. Klimtův fakultní obraz "Filozofie" byl na Světové výstavě v Paříži oceněn zlatou medailí. Ve Vídni však nebyli příliš nadšeni. Klimt proto vystoupil z Družstva výtvarných umělců a stal se zakládajícím členem a prvním prezidentem Vídeňské secese, která měla být platformou pro nekonvenční a mezinárodní umělce. Klimt utrpěl mrtvici a v témže roce zemřel na zápal plic.
Gustav Klimt o sobě kdysi řekl: "Není na mně nic zvláštního. Jsem malíř, který maluje den co den od rána do večera. Každý, kdo se o mně chce něco dozvědět, by si měl dobře prohlédnout mé obrazy." Klimt, který rád maloval jen v sandálech a kaftanu, sehrál zásadní roli ve vývoji rakouské umělecké scény a dnes patří k nejznámějším malířům v zemi. Jeho obrazy, které lze přiřadit k vídeňské secesi, jsou plné symboliky. Jeho oblíbeným tématem bylo ženské tělo a otevřené zobrazení sexuality, které bylo ve své době považováno za provokativní. Klimt věřil, že v každé formě umění je něco erotického. Údajně měl četné milostné vztahy, mimo jiné s mnoha ženami, u nichž si objednal portréty. Vždy se však choval velmi diskrétně.
Klimt se narodil jako druhé ze sedmi dětí. Jeho otec byl středně úspěšný rytec zlata, takže rodina žila ve velmi chudých poměrech. Ve čtrnácti letech se Klimt dostal na vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu, kde získal stipendium. Mezi jeho učitele patřili Victor Berger a Michael Rieser. Obdivoval Hanse Makarta, jednoho z předních malířů historie 19. století. Rok po jeho nástupu navštěvoval Kunstgewerbeschule také jeho mladší bratr Georg Klimt. Spolu se svým přítelem ze studií Franzem Matschem založili oba bratři v roce 1888 ateliér a přijali mnoho zakázek na kostely a další veřejné budovy. V roce 1892 zemřel Klimtův otec a bratr Ernst. Náhlá smrt obou a finanční odpovědnost, kterou nyní musel nést vůči své rodině a bratrovi, ovlivnila i Klimtův styl. Zatímco jeho dřívější díla ještě vykazovala částečně akademické rysy, jeho pozdější obrazy se staly modernějšími a kritičtějšími. Nejstarším dílem Klimtovy slavné zlaté fáze byla Pallas Athéna. V následujících letech mělo zlato hrát ústřední roli a být dominantním prvkem v jeho dílech, jako například ve slavných dílech "Polibek" nebo "Adele Bloch-Bauer".
Klimtova a Matschova profesionální spolupráce skončila v roce 1894, kdy byli oba pověřeni vytvořením nástropních maleb pro novou vídeňskou univerzitu. Klimtovy návrhy fakultních obrazů neodpovídaly konzervativním představám a byly striktně odmítnuty jako příliš pesimistické a pornografické. Matschovy návrhy byly naopak členy fakulty přijaty lépe. Klimtův fakultní obraz "Filozofie" byl na Světové výstavě v Paříži oceněn zlatou medailí. Ve Vídni však nebyli příliš nadšeni. Klimt proto vystoupil z Družstva výtvarných umělců a stal se zakládajícím členem a prvním prezidentem Vídeňské secese, která měla být platformou pro nekonvenční a mezinárodní umělce. Klimt utrpěl mrtvici a v témže roce zemřel na zápal plic.
Stránka 1 / 12