Život Vincenta van Gogha byl poznamenán osamělostí. Církev se ho zřekla a láska mu měla být odepřena. Rodina a přátelé se proti němu obrátili, až si nakonec vzal život.
Vincent van Gogh se narodil v roce 1853 jako syn kněze. Předčasně ukončil školu a na nátlak rodiny začal pracovat pro obchodníka s uměním. Proto se přestěhoval do Londýna. Tam potkal svou první lásku, dceru své bytné, ale ta ho odmítla. Zlomený van Gogh se v roce 1875 přestěhoval do Paříže. V následujících letech se věnoval náboženství, ale po několika zklamáních se nakonec od křesťanství odvrátil. Teprve ve svých 27 letech se van Gogh rozhodl stát malířem. Financoval ho jeho bratr Theo, obchodník s uměním, kterému Vincent dával své obrazy výměnou za peníze.
Kvůli setkávání s umělci se van Gogh přestěhoval do Bruselu, ale dlouhodobě tam nebyl šťastný ani úspěšný, a tak se vrátil domů k rodičům. Doma se zamiloval do jedné ze svých sestřenic, ale jeho láska zůstala neopětována a způsobila rodinnou hádku, v jejímž důsledku se opět odstěhoval. Po několika letech v Nizozemsku se van Gogh v roce 1886 přestěhoval do Paříže ke svému bratrovi Theovi. V této době se začal věnovat impresionismu. Experimentoval se světlejšími barvami a začal zkoušet různé malířské techniky. Po dvou letech v Paříži se měl van Gogh přestěhovat do Marseille, kde měl pracovat jako Theův náhradník, ale uvízl v Arles. Tam chtěl van Gogh vytvořit "jižní ateliéry", místo, kde by umělci mohli žít a pracovat společně. Jeho pozvání přijal pouze Paul Gauguin. Po pouhých dvou měsících jejich soužití skončilo hádkou, v jejímž důsledku si van Gogh uřízl velkou část levého ucha. Zranění bylo tak vážné, že byl druhý den nalezen v bezvědomí kvůli velké ztrátě krve.
Zjevně psychicky postižený van Gogh byl následně přijat do psychiatrické léčebny, ale ani tam mu nebylo pomoci. Po několika měsících se van Gogh poprvé pokusil o sebevraždu, když se pokusil spolknout jedovaté barvy. V té době Theo předložil některé van Goghovy obrazy na známou výstavu. Reakce byly velmi pozitivní. Poprvé v životě se van Goghovi dostalo uměleckého uznání. Úspěch ho však spíše odradil, než potěšil. Opustil psychiatrickou léčebnu a přestěhoval se do Auvers. Po dvou krátkých návštěvách u Thea, které vždy skončily hádkou, a po dalším nevydařeném milostném vztahu s dcerou svého lékaře se van Gogh 27. července 1890 v přírodě střelil pistolí do hrudi. I přes vážné zranění se vrátil do svého hostince a zemřel až o dva dny později v přítomnosti svého bratra. Proč se van Gogh zabil, není dodnes objasněno. O motivu jeho smrti existuje řada spekulací. Někteří tvrdí, že nechtěl být Theovi, který se mezitím musel starat o vlastní rodinu, na obtíž, a dokonce doufal, že jeho smrt způsobí zvýšení ceny jeho obrazů. Podle jiných teorií šlo pouze o volání o pomoc bez skutečného úmyslu zabít.
Život Vincenta van Gogha byl poznamenán osamělostí. Církev se ho zřekla a láska mu měla být odepřena. Rodina a přátelé se proti němu obrátili, až si nakonec vzal život.
Vincent van Gogh se narodil v roce 1853 jako syn kněze. Předčasně ukončil školu a na nátlak rodiny začal pracovat pro obchodníka s uměním. Proto se přestěhoval do Londýna. Tam potkal svou první lásku, dceru své bytné, ale ta ho odmítla. Zlomený van Gogh se v roce 1875 přestěhoval do Paříže. V následujících letech se věnoval náboženství, ale po několika zklamáních se nakonec od křesťanství odvrátil. Teprve ve svých 27 letech se van Gogh rozhodl stát malířem. Financoval ho jeho bratr Theo, obchodník s uměním, kterému Vincent dával své obrazy výměnou za peníze.
Kvůli setkávání s umělci se van Gogh přestěhoval do Bruselu, ale dlouhodobě tam nebyl šťastný ani úspěšný, a tak se vrátil domů k rodičům. Doma se zamiloval do jedné ze svých sestřenic, ale jeho láska zůstala neopětována a způsobila rodinnou hádku, v jejímž důsledku se opět odstěhoval. Po několika letech v Nizozemsku se van Gogh v roce 1886 přestěhoval do Paříže ke svému bratrovi Theovi. V této době se začal věnovat impresionismu. Experimentoval se světlejšími barvami a začal zkoušet různé malířské techniky. Po dvou letech v Paříži se měl van Gogh přestěhovat do Marseille, kde měl pracovat jako Theův náhradník, ale uvízl v Arles. Tam chtěl van Gogh vytvořit "jižní ateliéry", místo, kde by umělci mohli žít a pracovat společně. Jeho pozvání přijal pouze Paul Gauguin. Po pouhých dvou měsících jejich soužití skončilo hádkou, v jejímž důsledku si van Gogh uřízl velkou část levého ucha. Zranění bylo tak vážné, že byl druhý den nalezen v bezvědomí kvůli velké ztrátě krve.
Zjevně psychicky postižený van Gogh byl následně přijat do psychiatrické léčebny, ale ani tam mu nebylo pomoci. Po několika měsících se van Gogh poprvé pokusil o sebevraždu, když se pokusil spolknout jedovaté barvy. V té době Theo předložil některé van Goghovy obrazy na známou výstavu. Reakce byly velmi pozitivní. Poprvé v životě se van Goghovi dostalo uměleckého uznání. Úspěch ho však spíše odradil, než potěšil. Opustil psychiatrickou léčebnu a přestěhoval se do Auvers. Po dvou krátkých návštěvách u Thea, které vždy skončily hádkou, a po dalším nevydařeném milostném vztahu s dcerou svého lékaře se van Gogh 27. července 1890 v přírodě střelil pistolí do hrudi. I přes vážné zranění se vrátil do svého hostince a zemřel až o dva dny později v přítomnosti svého bratra. Proč se van Gogh zabil, není dodnes objasněno. O motivu jeho smrti existuje řada spekulací. Někteří tvrdí, že nechtěl být Theovi, který se mezitím musel starat o vlastní rodinu, na obtíž, a dokonce doufal, že jeho smrt způsobí zvýšení ceny jeho obrazů. Podle jiných teorií šlo pouze o volání o pomoc bez skutečného úmyslu zabít.
Stránka 1 / 21