Harald Oskar Sohlberg od dětství toužil stát se umělcem. Jeho otec, obchodník s kožešinami, však trval na tom, aby jeho jedenáct dětí, zejména synové, "studovali něco chytrého". Protože však mladý Harald nebyl ve třídě nijak zvlášť pozorný ani úspěšný a školní docházku předčasně ukončil, zbývalo mu jen solidní řemeslné vzdělání. A tak se v 16 letech začal učit dekorativním malířem. Pak Haraldu Oskaru Sohlbergovi pomohla náhoda, respektive rodinný přítel. Ten rozpoznal umělecký talent nyní dvacetiletého mladíka a doporučil jeho přísnému otci, aby synovi umožnil studium na Královské škole kreslení v Christianii (dnes Oslo). A tak nakonec studoval malbu u Harriet Backer, Kristian Zahrtmann Erik Werenskiold a Eilif Peterssen. Všichni byli známí severskou estetikou bohatou na výrazné barvy, světlo a stín. Sohlberga však neovlivnili pouze jeho učitelé, ale také studium děl Paul Gauguin a dalších symbolistů.
Sohlberg poprvé prorazil jako umělec na "Státní výstavě v Oslu", kde vystavil jednu ze svých krajinomaleb. Obraz zakoupila Norská národní galerie. Byl to pozoruhodný úspěch, který mu vynesl nejen stipendium v Paříži, ale také vzbudil zájem sběratele umění a mecenáše Olafa Schou. S jeho finanční podporou se Sohlberg vydal do horského světa v okolí Rondane, který v něm měl zanechat trvalý dojem. Divokou krásu drsné krajiny zachytil v četných studiích a akvarelech. Tyto dojmy po letech vtělil do svých novoromantických krajinomaleb. Na počátku 20. století žil Harald Oskar Sohlberg se svou ženou Lili v malém hornickém městečku Røros. Okolí charakterizované hutěmi a industrializací bychom dnes zrovna neoznačili za malebné nebo inspirativní. Pro umělce však léta strávená v Rørosu patřila k nejproduktivnějším obdobím jeho života. Zejména zachycoval každodenní pouliční scény s neuvěřitelným smyslem pro detail - ať už šlo o dlažební kostky nebo telegrafní sloupy. Jen jedna věc se na jeho obrazech objevovala jen zřídka: Lidé. Mnohem více ho zajímalo tematizování jejich nepřítomnosti.
Harald Oskar Sohlberg po celý život odmítal tvrzení, že byl ovlivněn Edvardem Munchem, který byl jen o šest let starší než on. Jisté podobnosti tu samozřejmě jsou, ale ty jsou vcelku typické pro severské umění počátku 20. století - od barevné palety po výběr motivů, od symboliky po mystiku. Sohlbergovy obrazy navíc postrádají psychologickou složku, která je vlastní tvorbě Edvard Munchs. Na druhou stranu se Sohlbergovy panteistické názory vyznačují vřelostí, která Munchovým dílům chybí. Sohlberg však nebyl jen malířem, ale také grafikem. Jeho grafická tvorba byla důležitým doplňkovým zdrojem příjmů. Umělec zemřel na rakovinu ve věku 65 let. U příležitosti 150. výročí jeho narození vydala norská pošta v roce 2019 Sohlbergovu speciální známku.
Harald Oskar Sohlberg od dětství toužil stát se umělcem. Jeho otec, obchodník s kožešinami, však trval na tom, aby jeho jedenáct dětí, zejména synové, "studovali něco chytrého". Protože však mladý Harald nebyl ve třídě nijak zvlášť pozorný ani úspěšný a školní docházku předčasně ukončil, zbývalo mu jen solidní řemeslné vzdělání. A tak se v 16 letech začal učit dekorativním malířem. Pak Haraldu Oskaru Sohlbergovi pomohla náhoda, respektive rodinný přítel. Ten rozpoznal umělecký talent nyní dvacetiletého mladíka a doporučil jeho přísnému otci, aby synovi umožnil studium na Královské škole kreslení v Christianii (dnes Oslo). A tak nakonec studoval malbu u Harriet Backer, Kristian Zahrtmann Erik Werenskiold a Eilif Peterssen. Všichni byli známí severskou estetikou bohatou na výrazné barvy, světlo a stín. Sohlberga však neovlivnili pouze jeho učitelé, ale také studium děl Paul Gauguin a dalších symbolistů.
Sohlberg poprvé prorazil jako umělec na "Státní výstavě v Oslu", kde vystavil jednu ze svých krajinomaleb. Obraz zakoupila Norská národní galerie. Byl to pozoruhodný úspěch, který mu vynesl nejen stipendium v Paříži, ale také vzbudil zájem sběratele umění a mecenáše Olafa Schou. S jeho finanční podporou se Sohlberg vydal do horského světa v okolí Rondane, který v něm měl zanechat trvalý dojem. Divokou krásu drsné krajiny zachytil v četných studiích a akvarelech. Tyto dojmy po letech vtělil do svých novoromantických krajinomaleb. Na počátku 20. století žil Harald Oskar Sohlberg se svou ženou Lili v malém hornickém městečku Røros. Okolí charakterizované hutěmi a industrializací bychom dnes zrovna neoznačili za malebné nebo inspirativní. Pro umělce však léta strávená v Rørosu patřila k nejproduktivnějším obdobím jeho života. Zejména zachycoval každodenní pouliční scény s neuvěřitelným smyslem pro detail - ať už šlo o dlažební kostky nebo telegrafní sloupy. Jen jedna věc se na jeho obrazech objevovala jen zřídka: Lidé. Mnohem více ho zajímalo tematizování jejich nepřítomnosti.
Harald Oskar Sohlberg po celý život odmítal tvrzení, že byl ovlivněn Edvardem Munchem, který byl jen o šest let starší než on. Jisté podobnosti tu samozřejmě jsou, ale ty jsou vcelku typické pro severské umění počátku 20. století - od barevné palety po výběr motivů, od symboliky po mystiku. Sohlbergovy obrazy navíc postrádají psychologickou složku, která je vlastní tvorbě Edvard Munchs. Na druhou stranu se Sohlbergovy panteistické názory vyznačují vřelostí, která Munchovým dílům chybí. Sohlberg však nebyl jen malířem, ale také grafikem. Jeho grafická tvorba byla důležitým doplňkovým zdrojem příjmů. Umělec zemřel na rakovinu ve věku 65 let. U příležitosti 150. výročí jeho narození vydala norská pošta v roce 2019 Sohlbergovu speciální známku.
Stránka 1 / 1