William Blake Richmond se s talentem prakticky narodil. Již jeho otec George byl významným malířem portrétů a jeho dědeček Thomas se na anglické umělecké scéně proslavil jako malíř miniatur. Bylo tedy téměř nevyhnutelné, že se mladý William Blake vydal v těchto stopách.
Budoucí absolvent Královské akademie umění, pojmenované po slavném spisovateli a malíři Williamu Blakeovi, blízkém příteli rodiny, se narodil 29. listopadu 1842 v Marylebone v londýnském West Endu a v dětství se učil převážně doma u soukromých učitelů. Kromě toho trávil mnoho času v domě Johna Ruskina, jednoho z nejvýznamnějších kritiků umění viktoriánské éry, kde se učil kreslit. Staré mistry začal studovat již v raném mládí. Silný stylistický vliv na něj měly jeho vzdělávací cesty po Itálii v letech 1859 a 1860. Mezi jeho vzory patřili Tintoretto, Giotto a Michelangelo. Měl také blízko k prerafaelitům, skupině umělců, která vznikla v Anglii v polovině 19. století a snažila se ve svých dílech ztvárnit přírodu, a byl ovlivněn malíři italského trecenta a quattrocenta, renesance a německých nazarénů. William Blake Richmond vytvořil svůj první obraz v roce 1859 s názvem Enid a Geraint. Prodal ji za 20 liber a peníze investoval do své první cesty do Itálie.
Co se týče malířství, byl velmi všestranný a nelze ho zařadit do jednoho konkrétního žánru. Dával však přednost ženám (zejména v portrétech) a mytologickým námětům. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří "Héra v domě Héfaistově", "Venuše a Anchíses" nebo "Elektra u Agamemnonova hrobu". Kromě malířské tvorby dosáhl William Blake Richmond velkého uznání také jako sochař a návrhář skla a mozaiky. Všechna jeho díla se vyznačují výraznými barvami a materiály, což z něj činí jednoho z nejvýznamnějších představitelů hnutí Arts and Crafts. Mezi jeho nejznámější díla patří výzdoba katedrály svatého Pavla v Londýně. Později se vydal na akademickou dráhu a v roce 1878 se stal na pět let profesorem výtvarného umění na Oxfordské univerzitě. Na Královské akademii vyučoval jako profesor malby. Vynikl také jako spisovatel o umění a spoluorganizátor uměleckých výstav. V roce 1888 byl zvolen členem Královské akademie, v roce 1897 byl povýšen na rytíře Komandéra řádu Bath. Jeho nejdůležitějším titulem je však asi titul ekologa. Masivně se zasazoval o lepší ovzduší v Londýně, protože ho děsily ponuré světelné podmínky v zimě ve městě a silné dýchací potíže způsobené vysokým množstvím uhelného prachu a sazí.
William Blake Richmond se s talentem prakticky narodil. Již jeho otec George byl významným malířem portrétů a jeho dědeček Thomas se na anglické umělecké scéně proslavil jako malíř miniatur. Bylo tedy téměř nevyhnutelné, že se mladý William Blake vydal v těchto stopách.
Budoucí absolvent Královské akademie umění, pojmenované po slavném spisovateli a malíři Williamu Blakeovi, blízkém příteli rodiny, se narodil 29. listopadu 1842 v Marylebone v londýnském West Endu a v dětství se učil převážně doma u soukromých učitelů. Kromě toho trávil mnoho času v domě Johna Ruskina, jednoho z nejvýznamnějších kritiků umění viktoriánské éry, kde se učil kreslit. Staré mistry začal studovat již v raném mládí. Silný stylistický vliv na něj měly jeho vzdělávací cesty po Itálii v letech 1859 a 1860. Mezi jeho vzory patřili Tintoretto, Giotto a Michelangelo. Měl také blízko k prerafaelitům, skupině umělců, která vznikla v Anglii v polovině 19. století a snažila se ve svých dílech ztvárnit přírodu, a byl ovlivněn malíři italského trecenta a quattrocenta, renesance a německých nazarénů. William Blake Richmond vytvořil svůj první obraz v roce 1859 s názvem Enid a Geraint. Prodal ji za 20 liber a peníze investoval do své první cesty do Itálie.
Co se týče malířství, byl velmi všestranný a nelze ho zařadit do jednoho konkrétního žánru. Dával však přednost ženám (zejména v portrétech) a mytologickým námětům. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří "Héra v domě Héfaistově", "Venuše a Anchíses" nebo "Elektra u Agamemnonova hrobu". Kromě malířské tvorby dosáhl William Blake Richmond velkého uznání také jako sochař a návrhář skla a mozaiky. Všechna jeho díla se vyznačují výraznými barvami a materiály, což z něj činí jednoho z nejvýznamnějších představitelů hnutí Arts and Crafts. Mezi jeho nejznámější díla patří výzdoba katedrály svatého Pavla v Londýně. Později se vydal na akademickou dráhu a v roce 1878 se stal na pět let profesorem výtvarného umění na Oxfordské univerzitě. Na Královské akademii vyučoval jako profesor malby. Vynikl také jako spisovatel o umění a spoluorganizátor uměleckých výstav. V roce 1888 byl zvolen členem Královské akademie, v roce 1897 byl povýšen na rytíře Komandéra řádu Bath. Jeho nejdůležitějším titulem je však asi titul ekologa. Masivně se zasazoval o lepší ovzduší v Londýně, protože ho děsily ponuré světelné podmínky v zimě ve městě a silné dýchací potíže způsobené vysokým množstvím uhelného prachu a sazí.
Stránka 1 / 1