Ruský malíř Sergej Arsenjevič Vinogradov byl průkopníkem impresionistického hnutí s kořeny v realismu. Nejvíce se proslavil realistickým zobrazením prostých dělníků a rolníků, ale i vojáků své vlasti. Díky jedinečnému stylu svých krajinomaleb a žánrových obrazů se stal oblíbeným i u veřejnosti. Vinogradovova paleta je prošpikována zářivými a dobře sladěnými barevnými kombinacemi, díky nimž se náměty a postavy na jeho olejomalbách jeví jako obzvlášť živé a silné.
Mladý Vinogradov, syn zbožného otce, který byl vesnickým knězem, se snažil distancovat od své silně věřící rodiny. Z provincie ho to táhlo do kulturnějšího a otevřenějšího velkoměsta. Začal studovat na proslulé Moskevské škole malířství, sochařství a architektury ve třídě slavného umělce Illarion Pryanishnikov. Vladimir Makovsky a Vasilij Polenov byli také učitelé, kteří významně ovlivnili jeho styl. Nadaný mladík navíc mohl studovat na vlivné Císařské akademii umění. Zde se mu dostalo umělecké výuky v Bogdan Willewalde a Karl Wenig. Kolem roku 1914 namaloval Vinogradov několik plakátů, jejichž námětem byly tehdejší válečné události. Jeden z těchto Vinogradovových obrazů byl výzvou veřejnosti k pomoci zraněným vojákům.
Po ukončení studia získal ruský umělec místo učitele na obchodní škole v malém městě. V roce 1896 se vrátil do Moskvy, kde byl nespokojen s nedostatkem času na vlastní tvorbu. Aby se uživil, pracoval Vinogradov jako ilustrátor v nakladatelství publicisty Alexeje Stupina. V témže roce přijal profesuru na Moskevské státní univerzitě umění. V roce 1903, již jako zralý muž, založil spolu s dalšími umělci a přáteli "Svaz ruských umělců". Skupina pořádala společné výstavy.
Během první světové války žil Vinogradov v Gurzu na zahradním pozemku. Obrazy z tohoto období zobrazují především vojenské scény. U příležitosti prvního výročí bolševické revoluce pomáhal po válce vyzdobit moskevský Kreml. V roce 1923 uspořádal putovní výstavu ruského umění. Ta se zastavila mimo jiné v New Yorku a sklidila velký úspěch. Po návratu do Evropy se Vinogradov usadil v Rize, kde opět působil jako učitel umění. Později si splnil svůj sen a založil vlastní soukromou školu. V Rize se Vinogradov věnoval především krajinomalbě. Vrátil se také ke svým křesťanským kořenům a namaloval sérii portrétů kněží z katedrály Narození Páně. V roce 1938 zemřel ve věku 69 let na zápal plic.
Ruský malíř Sergej Arsenjevič Vinogradov byl průkopníkem impresionistického hnutí s kořeny v realismu. Nejvíce se proslavil realistickým zobrazením prostých dělníků a rolníků, ale i vojáků své vlasti. Díky jedinečnému stylu svých krajinomaleb a žánrových obrazů se stal oblíbeným i u veřejnosti. Vinogradovova paleta je prošpikována zářivými a dobře sladěnými barevnými kombinacemi, díky nimž se náměty a postavy na jeho olejomalbách jeví jako obzvlášť živé a silné.
Mladý Vinogradov, syn zbožného otce, který byl vesnickým knězem, se snažil distancovat od své silně věřící rodiny. Z provincie ho to táhlo do kulturnějšího a otevřenějšího velkoměsta. Začal studovat na proslulé Moskevské škole malířství, sochařství a architektury ve třídě slavného umělce Illarion Pryanishnikov. Vladimir Makovsky a Vasilij Polenov byli také učitelé, kteří významně ovlivnili jeho styl. Nadaný mladík navíc mohl studovat na vlivné Císařské akademii umění. Zde se mu dostalo umělecké výuky v Bogdan Willewalde a Karl Wenig. Kolem roku 1914 namaloval Vinogradov několik plakátů, jejichž námětem byly tehdejší válečné události. Jeden z těchto Vinogradovových obrazů byl výzvou veřejnosti k pomoci zraněným vojákům.
Po ukončení studia získal ruský umělec místo učitele na obchodní škole v malém městě. V roce 1896 se vrátil do Moskvy, kde byl nespokojen s nedostatkem času na vlastní tvorbu. Aby se uživil, pracoval Vinogradov jako ilustrátor v nakladatelství publicisty Alexeje Stupina. V témže roce přijal profesuru na Moskevské státní univerzitě umění. V roce 1903, již jako zralý muž, založil spolu s dalšími umělci a přáteli "Svaz ruských umělců". Skupina pořádala společné výstavy.
Během první světové války žil Vinogradov v Gurzu na zahradním pozemku. Obrazy z tohoto období zobrazují především vojenské scény. U příležitosti prvního výročí bolševické revoluce pomáhal po válce vyzdobit moskevský Kreml. V roce 1923 uspořádal putovní výstavu ruského umění. Ta se zastavila mimo jiné v New Yorku a sklidila velký úspěch. Po návratu do Evropy se Vinogradov usadil v Rize, kde opět působil jako učitel umění. Později si splnil svůj sen a založil vlastní soukromou školu. V Rize se Vinogradov věnoval především krajinomalbě. Vrátil se také ke svým křesťanským kořenům a namaloval sérii portrétů kněží z katedrály Narození Páně. V roce 1938 zemřel ve věku 69 let na zápal plic.
Stránka 1 / 1