Když se Pierre Jean François Turpin narodil v roce 1775 ve Francii jako syn zchudlého umělce, nic nenasvědčovalo jeho úspěšné kariéře. Konec 18. století byl však dobou nových začátků a velkých objevitelů a objevitelů. Lidem, jako byl Turpin, nabízel příležitosti, které nikdy předtím neměli. Po studiu umění na École des Beaux-Arts ve Vire vstoupil do francouzské armády a stal se vojákem. Jeho první stanicí bylo Haiti. Tam se seznámil s Alexandrem Poiteauem, který pracoval jako zahradník v pařížském Muséum d'Histoire Naturelle. Poiteau učil Turpina botaniku a Turpin byl nadšený. Brzy se nadchl pro botaniku a společně zkoumali flóru Haiti. Vytvořili herbář s více než 1200 rostlinami. Nyní mohl Turpin využít svůj velký talent: kreslení.
Pierre Turpin vytvořil podrobné ilustrace nasbíraných rostlin. Ty posloužily jako základ pro další výzkum po návratu mužů do Francie. Turpin tam však dlouho nevydržel. Chtěl učinit vzrušující objevy a vydal se na Hispaniolu a Tortugu a na další cesty. V USA se seznámil s Alexandrem von Humboldtem, s nímž později spolupracoval. Pro Humboldtovo americké cestopisné dílo vytvořil více než 900 obrázků. Poté, co opět pracoval pro armádu na Haiti, tentokrát jako lékárník, se usadil ve Francii a pracoval jako botanik, zahradník a ilustrátor. Autodidakt se přitom dále vzdělával. Prováděl vlastní výzkum, rozvíjel teorie a činil vlastní objevy. Přispěl tak velkou měrou k teorii buněk a k systematice rostlin, zejména sladkovodních řas.
Už za svého života se Turpin svými kresbami velmi proslavil. Všiml si ho například Johann Wolfgang von Goethe, který ho požádal, aby pro něj nakreslil pravěkou rostlinu. Goethe během své cesty do Itálie přišel s myšlenkou původní rostliny, z níž lze odvodit všechny ostatní rostliny. Turpin byl proto požádán, aby nakreslil rostlinu, která neexistovala. Tento úkol zvládl na výbornou. Turpinovy akvarely a kresby se objevily v mnoha knihách, včetně "Plantes Equinoxales" Alexandra von Humboldta, "Flora Brasiliae Meridionalis" Augustina Saint-Hilaira a "Icones selectae plantarum" Julese Paula Benjamina Delesserta. Pracoval také na knižních projektech se svým starým přítelem a mecenášem Poiteauem. Turpin učil svého nadaného syna Pierra kreslit a byl zdrcen, když v 18 letech náhle zemřel. Poslední obraz svého syna, amarylis, opatroval po celý život a opatřil ho nápisem. Ilustrace, které Turpin za svého života vytvořil, dodnes patří k nejkrásnějším botanickým akvarelům na světě a jsou oblíbené jako umělecké tisky.
Když se Pierre Jean François Turpin narodil v roce 1775 ve Francii jako syn zchudlého umělce, nic nenasvědčovalo jeho úspěšné kariéře. Konec 18. století byl však dobou nových začátků a velkých objevitelů a objevitelů. Lidem, jako byl Turpin, nabízel příležitosti, které nikdy předtím neměli. Po studiu umění na École des Beaux-Arts ve Vire vstoupil do francouzské armády a stal se vojákem. Jeho první stanicí bylo Haiti. Tam se seznámil s Alexandrem Poiteauem, který pracoval jako zahradník v pařížském Muséum d'Histoire Naturelle. Poiteau učil Turpina botaniku a Turpin byl nadšený. Brzy se nadchl pro botaniku a společně zkoumali flóru Haiti. Vytvořili herbář s více než 1200 rostlinami. Nyní mohl Turpin využít svůj velký talent: kreslení.
Pierre Turpin vytvořil podrobné ilustrace nasbíraných rostlin. Ty posloužily jako základ pro další výzkum po návratu mužů do Francie. Turpin tam však dlouho nevydržel. Chtěl učinit vzrušující objevy a vydal se na Hispaniolu a Tortugu a na další cesty. V USA se seznámil s Alexandrem von Humboldtem, s nímž později spolupracoval. Pro Humboldtovo americké cestopisné dílo vytvořil více než 900 obrázků. Poté, co opět pracoval pro armádu na Haiti, tentokrát jako lékárník, se usadil ve Francii a pracoval jako botanik, zahradník a ilustrátor. Autodidakt se přitom dále vzdělával. Prováděl vlastní výzkum, rozvíjel teorie a činil vlastní objevy. Přispěl tak velkou měrou k teorii buněk a k systematice rostlin, zejména sladkovodních řas.
Už za svého života se Turpin svými kresbami velmi proslavil. Všiml si ho například Johann Wolfgang von Goethe, který ho požádal, aby pro něj nakreslil pravěkou rostlinu. Goethe během své cesty do Itálie přišel s myšlenkou původní rostliny, z níž lze odvodit všechny ostatní rostliny. Turpin byl proto požádán, aby nakreslil rostlinu, která neexistovala. Tento úkol zvládl na výbornou. Turpinovy akvarely a kresby se objevily v mnoha knihách, včetně "Plantes Equinoxales" Alexandra von Humboldta, "Flora Brasiliae Meridionalis" Augustina Saint-Hilaira a "Icones selectae plantarum" Julese Paula Benjamina Delesserta. Pracoval také na knižních projektech se svým starým přítelem a mecenášem Poiteauem. Turpin učil svého nadaného syna Pierra kreslit a byl zdrcen, když v 18 letech náhle zemřel. Poslední obraz svého syna, amarylis, opatroval po celý život a opatřil ho nápisem. Ilustrace, které Turpin za svého života vytvořil, dodnes patří k nejkrásnějším botanickým akvarelům na světě a jsou oblíbené jako umělecké tisky.
Stránka 1 / 3