Luca Giordano byl neapolský malíř s různými přezdívkami a stejně tak mnoha talenty. Za svého života se například jmenoval Luca Fa Presto, což by se dalo přeložit jako Luca mach schnell. Někteří se domnívají, že to byl odkaz na jeho rychlost v malování. Giordanovi totiž údajně trvalo dokončení velkého oltářního obrazu méně než dva dny. Podle jiné teorie Giordanův otec, který byl rovněž malířem, nechal svého syna v mládí kopírovat díla jiných umělců. Aby svého syna povzbudil, opakovaně na něj prý křičel Luca mach faster. Další Giordanovou přezdívkou byl Proteus. Toto jméno získal díky své schopnosti dokonale napodobit styl téměř jakéhokoli umělce. Proto byla jeho škála témat nesmírně pestrá. Většinu jeho díla však tvořily fresky a olejomalby s náboženskou nebo mytologickou tematikou.
Kolem roku 1650 se Giordano učil u Jusepe de Ribera, jehož styl je patrný v jeho raných dílech. Po Riberově smrti hledal Giordano novou inspiraci, a tak se vydal do Říma a Benátek. V jeho pozdějších dílech se projevují benátské vlivy, známé od Paola Veroneseho, a také vlivy římského stylu Pietro da Cortonas. V následujících letech Giordano nadále cestoval mezi rodnou Neapolí a Benátkami a přijal také několik zakázek ve Florencii a dalších severoitalských regionech. Kolem roku 1692 Giordano odjel do Španělska na pozvání krále Karla II., který mu později udělil titul Caballero. Během této doby namaloval kromě různých fresek také mnoho obrazů, které jsou dodnes k vidění ve španělských muzeích, například v Museo del Prado. Mezi nimi je i obraz "Rubens maluje alegorii míru". Po králově smrti v roce 1702 se Giordano vrátil do Neapole, kde strávil poslední léta svého života.
Během těchto posledních let v Neapoli se Giordanův styl výrazně změnil. Jeho obrazy se staly lehčími, což umělecká kritika považovala za předzvěst rokoka, které následovalo po pozdním baroku. Tato díla ovlivňovala umělce, jako je Jean Honore Fragonard, i v 18. století. Mezi jeho žáky patřili Paolo di Matteis, Nicola Malinconico a Matteo Pacelli. Protože Giordano během své kariéry hodně cestoval a jeho tvorba byla velmi rozmanitá, ovlivnil kromě svých žáků i umělce jako Giovan Battista Langetti, Fillipo Gherardi, Pedro de Calabria, Juan Antonio Boujas a mnoho dalších. Giordano byl ženatý a měl nejméně 10 dětí. Jeho popularita a pracovní elán mu zajistily dostatek finančních prostředků, aby mohl svým dětem zajistit dobré vzdělání a dcerám slušné věno.
Luca Giordano byl neapolský malíř s různými přezdívkami a stejně tak mnoha talenty. Za svého života se například jmenoval Luca Fa Presto, což by se dalo přeložit jako Luca mach schnell. Někteří se domnívají, že to byl odkaz na jeho rychlost v malování. Giordanovi totiž údajně trvalo dokončení velkého oltářního obrazu méně než dva dny. Podle jiné teorie Giordanův otec, který byl rovněž malířem, nechal svého syna v mládí kopírovat díla jiných umělců. Aby svého syna povzbudil, opakovaně na něj prý křičel Luca mach faster. Další Giordanovou přezdívkou byl Proteus. Toto jméno získal díky své schopnosti dokonale napodobit styl téměř jakéhokoli umělce. Proto byla jeho škála témat nesmírně pestrá. Většinu jeho díla však tvořily fresky a olejomalby s náboženskou nebo mytologickou tematikou.
Kolem roku 1650 se Giordano učil u Jusepe de Ribera, jehož styl je patrný v jeho raných dílech. Po Riberově smrti hledal Giordano novou inspiraci, a tak se vydal do Říma a Benátek. V jeho pozdějších dílech se projevují benátské vlivy, známé od Paola Veroneseho, a také vlivy římského stylu Pietro da Cortonas. V následujících letech Giordano nadále cestoval mezi rodnou Neapolí a Benátkami a přijal také několik zakázek ve Florencii a dalších severoitalských regionech. Kolem roku 1692 Giordano odjel do Španělska na pozvání krále Karla II., který mu později udělil titul Caballero. Během této doby namaloval kromě různých fresek také mnoho obrazů, které jsou dodnes k vidění ve španělských muzeích, například v Museo del Prado. Mezi nimi je i obraz "Rubens maluje alegorii míru". Po králově smrti v roce 1702 se Giordano vrátil do Neapole, kde strávil poslední léta svého života.
Během těchto posledních let v Neapoli se Giordanův styl výrazně změnil. Jeho obrazy se staly lehčími, což umělecká kritika považovala za předzvěst rokoka, které následovalo po pozdním baroku. Tato díla ovlivňovala umělce, jako je Jean Honore Fragonard, i v 18. století. Mezi jeho žáky patřili Paolo di Matteis, Nicola Malinconico a Matteo Pacelli. Protože Giordano během své kariéry hodně cestoval a jeho tvorba byla velmi rozmanitá, ovlivnil kromě svých žáků i umělce jako Giovan Battista Langetti, Fillipo Gherardi, Pedro de Calabria, Juan Antonio Boujas a mnoho dalších. Giordano byl ženatý a měl nejméně 10 dětí. Jeho popularita a pracovní elán mu zajistily dostatek finančních prostředků, aby mohl svým dětem zajistit dobré vzdělání a dcerám slušné věno.
Stránka 1 / 4