Jean Siméon Chardin se narodil v Paříži jednoho temného listopadového dne roku 1699. Narodil se jako nejstarší syn truhlářského mistra v umělecké čtvrti Saint-Germain-des-Prés a později převzal otcovu živnost. Proto získal řemeslné vzdělání. Jen o něco později se však projevilo jeho pravé povolání, jeho malířské nadání. Jeho otec, kterému to neuniklo, ho proto v 19 letech poslal na Pierre Jacques Cazes. Metody, kterými se Chardin ve svém ateliéru učil, však byly více než chabé. Nemusel kopírovat nic jiného než rytiny!
Mladík se rozhodl pokračovat v učení u Noela-Nicolase-Coypela, protože doufal, že se mu tam bude dařit lépe. Díky němu se v Chardinovi nakonec probudil zájem o zátiší. Přesto zůstal věrný sám sobě a neomezoval se na dobový styl. Jeho díla se vyznačovala spíše zvláštním individualismem, který se projevoval jasností a skromností. Dokonalost jeho kompozic pro něj byla nejdůležitější, dokonce víc než samotné náměty. Málokterý jiný malíř dokázal svým obrazům vdechnout tolik života. Nikdy také nemusel cestovat za inspirací do vzdálených zemí. Chardin se proslavil svými žánrovými obrazy a zátišími, v nichž vycházel převážně z francouzské buržoazie. Jeho obrazy, dokonale propracované, vyzařují soustředěnost a klid, které nemají obdoby. O několik let později byl navíc přijat na pařížskou Akademii jako tzv. malíř zvířat a ovoce a stal se členem cechu sv. Lukáše. V roce 1731 se Chardin konečně oženil s Marguerite Saintardovou, kterou poznal již v roce 1724. Kvůli Chardinově špatné finanční situaci byla svatba před lety odložena. Ale ani teď jim nechybělo bohaté věno. Místo toho musel Chardin hledat jiný zdroj příjmů, který našel u Jean-Baptiste van Loo, francouzského malíře z období rokoka. Chardin pro něj musel restaurovat díla Francesco Primaticcio. V roce 1735 však zemřela Chardinova manželka, s níž měl dvě děti (Jean-Pierre a Maguerite-Agnès).
Než Jeana Siméona Chardina v pokročilém věku začaly trápit žlučníkové potíže a zhoršující se zrak, jeho finanční situace se radikálně změnila, neboť mezi jeho mecenáše nyní patřila buržoazie i král Ludvík XV. a sňatek s Marguerite Pouget jeho situaci ještě zlepšil. Mohl se přestěhovat do bytu v Louvru a od krále dostával stálý důchod. Stal se také pokladníkem Akademie. Kvůli zdravotním potížím se nyní věnuje malbě pastelem. Nicméně zakázek ubývalo, jeho povinnosti stále častěji přebírali jeho odpůrci a jeho plat se snižoval. Nakonec v roce 1779 Chardin téměř oslepl a zemřel v Paříži.
Jean Siméon Chardin se narodil v Paříži jednoho temného listopadového dne roku 1699. Narodil se jako nejstarší syn truhlářského mistra v umělecké čtvrti Saint-Germain-des-Prés a později převzal otcovu živnost. Proto získal řemeslné vzdělání. Jen o něco později se však projevilo jeho pravé povolání, jeho malířské nadání. Jeho otec, kterému to neuniklo, ho proto v 19 letech poslal na Pierre Jacques Cazes. Metody, kterými se Chardin ve svém ateliéru učil, však byly více než chabé. Nemusel kopírovat nic jiného než rytiny!
Mladík se rozhodl pokračovat v učení u Noela-Nicolase-Coypela, protože doufal, že se mu tam bude dařit lépe. Díky němu se v Chardinovi nakonec probudil zájem o zátiší. Přesto zůstal věrný sám sobě a neomezoval se na dobový styl. Jeho díla se vyznačovala spíše zvláštním individualismem, který se projevoval jasností a skromností. Dokonalost jeho kompozic pro něj byla nejdůležitější, dokonce víc než samotné náměty. Málokterý jiný malíř dokázal svým obrazům vdechnout tolik života. Nikdy také nemusel cestovat za inspirací do vzdálených zemí. Chardin se proslavil svými žánrovými obrazy a zátišími, v nichž vycházel převážně z francouzské buržoazie. Jeho obrazy, dokonale propracované, vyzařují soustředěnost a klid, které nemají obdoby. O několik let později byl navíc přijat na pařížskou Akademii jako tzv. malíř zvířat a ovoce a stal se členem cechu sv. Lukáše. V roce 1731 se Chardin konečně oženil s Marguerite Saintardovou, kterou poznal již v roce 1724. Kvůli Chardinově špatné finanční situaci byla svatba před lety odložena. Ale ani teď jim nechybělo bohaté věno. Místo toho musel Chardin hledat jiný zdroj příjmů, který našel u Jean-Baptiste van Loo, francouzského malíře z období rokoka. Chardin pro něj musel restaurovat díla Francesco Primaticcio. V roce 1735 však zemřela Chardinova manželka, s níž měl dvě děti (Jean-Pierre a Maguerite-Agnès).
Než Jeana Siméona Chardina v pokročilém věku začaly trápit žlučníkové potíže a zhoršující se zrak, jeho finanční situace se radikálně změnila, neboť mezi jeho mecenáše nyní patřila buržoazie i král Ludvík XV. a sňatek s Marguerite Pouget jeho situaci ještě zlepšil. Mohl se přestěhovat do bytu v Louvru a od krále dostával stálý důchod. Stal se také pokladníkem Akademie. Kvůli zdravotním potížím se nyní věnuje malbě pastelem. Nicméně zakázek ubývalo, jeho povinnosti stále častěji přebírali jeho odpůrci a jeho plat se snižoval. Nakonec v roce 1779 Chardin téměř oslepl a zemřel v Paříži.
Stránka 1 / 4