Nizozemský malíř Jan Gossaert používal během své kariéry mnoho různých jmen. Další umělecká jména a synonyma, pod kterými byl znám, byla Jan Mabuse, odvozená od jeho rodiště Mabeuge, nebo Jennyn van Hennegouwe. Pod tímto jménem se v roce 1503 zapsal do cechu svatého Lukáše v Antverpách. O jeho kariéře je toho známo jen málo. Jeho umělecké nadání však naznačuje, že musel mít dobré vzdělání. V letech 1503-1508 Gossaert žil a pracoval v Antverpách. Během této doby měl několik učňů, mezi nimiž byl i Jan van Dornicke. Dalšími žáky, kteří se u něj učili, byli Jan van Scorel a Jan Mertens mladší. Od roku 1508 vstoupil Gossaert do služeb Filipa Burgundského. Po zbytek života pracoval téměř výhradně pro šlechtické rody. Někteří z jeho dalších klientů byli přátelé a známí jeho patrona a zaměstnavatele.
Když byl Filip Burgundský vyslán jako velvyslanec do Říma a k papeži Juliovi II. do Vatikánu, Gossaert ho doprovázel. Stal se tak prvním nizozemským umělcem, který v té době vycestoval do Itálie, a stal se průkopníkem italských cest mnoha dalších umělců, jako je Peter Paul Rubens. Dojmy z italského umění vlámského malíře velmi fascinovaly. Gossaert se tak stal jedním z prvních malířů holandské renesance, která se také nazývala románská. I po svém návratu z Itálie v roce 1509 se Gossaert snažil pokračovat ve studiu italského umění studiem rytin Marcantonia Raimondiho a Jacopo de Barbari. Zatímco ve svých dřívějších dílech hodně čerpal ze stylu antverpské školy a umělců, jako byli Jan van Eyck a Albrecht Dürer, v pozdějších dílech se stále více snažil kopírovat italský styl.
Po Filipově smrti vstoupil Gossaert do služeb svého bratra Adolfa, markýze z Veerenu. Vlámský malíř Carel van Mander ve svém životopise naznačil, že Gossaert vedl poněkud bujarý životní styl. Zároveň však přiznal, že je mistrem svého řemesla a že má vždy upravený zevnějšek. Gossaert měl údajně problémy s alkoholem, což ho dostalo do problémů. Jednou, když markýz očekával návštěvu císaře Karla V., nařídil všem, včetně Gossaerta, aby se dostavili v bílém damašku. Gossaert však měl tu smůlu, že krátce předtím prodal své damaškové šaty, aby si mohl koupit alkohol. Pokusil se tedy oklamat ostatní a objevil se v kostýmu z velmi jemného papíru. Plán však nevyšel a markýz byl tak rozzuřený, že chtěl Gossaerta zavřít. Císaře to prý ale natolik pobavilo, že ho ušetřil vězení. Četná Gossaertova díla a skutečnost, že vedl spořádaný rodinný život, však naznačují, že závislost v jeho životě nedominovala.
Nizozemský malíř Jan Gossaert používal během své kariéry mnoho různých jmen. Další umělecká jména a synonyma, pod kterými byl znám, byla Jan Mabuse, odvozená od jeho rodiště Mabeuge, nebo Jennyn van Hennegouwe. Pod tímto jménem se v roce 1503 zapsal do cechu svatého Lukáše v Antverpách. O jeho kariéře je toho známo jen málo. Jeho umělecké nadání však naznačuje, že musel mít dobré vzdělání. V letech 1503-1508 Gossaert žil a pracoval v Antverpách. Během této doby měl několik učňů, mezi nimiž byl i Jan van Dornicke. Dalšími žáky, kteří se u něj učili, byli Jan van Scorel a Jan Mertens mladší. Od roku 1508 vstoupil Gossaert do služeb Filipa Burgundského. Po zbytek života pracoval téměř výhradně pro šlechtické rody. Někteří z jeho dalších klientů byli přátelé a známí jeho patrona a zaměstnavatele.
Když byl Filip Burgundský vyslán jako velvyslanec do Říma a k papeži Juliovi II. do Vatikánu, Gossaert ho doprovázel. Stal se tak prvním nizozemským umělcem, který v té době vycestoval do Itálie, a stal se průkopníkem italských cest mnoha dalších umělců, jako je Peter Paul Rubens. Dojmy z italského umění vlámského malíře velmi fascinovaly. Gossaert se tak stal jedním z prvních malířů holandské renesance, která se také nazývala románská. I po svém návratu z Itálie v roce 1509 se Gossaert snažil pokračovat ve studiu italského umění studiem rytin Marcantonia Raimondiho a Jacopo de Barbari. Zatímco ve svých dřívějších dílech hodně čerpal ze stylu antverpské školy a umělců, jako byli Jan van Eyck a Albrecht Dürer, v pozdějších dílech se stále více snažil kopírovat italský styl.
Po Filipově smrti vstoupil Gossaert do služeb svého bratra Adolfa, markýze z Veerenu. Vlámský malíř Carel van Mander ve svém životopise naznačil, že Gossaert vedl poněkud bujarý životní styl. Zároveň však přiznal, že je mistrem svého řemesla a že má vždy upravený zevnějšek. Gossaert měl údajně problémy s alkoholem, což ho dostalo do problémů. Jednou, když markýz očekával návštěvu císaře Karla V., nařídil všem, včetně Gossaerta, aby se dostavili v bílém damašku. Gossaert však měl tu smůlu, že krátce předtím prodal své damaškové šaty, aby si mohl koupit alkohol. Pokusil se tedy oklamat ostatní a objevil se v kostýmu z velmi jemného papíru. Plán však nevyšel a markýz byl tak rozzuřený, že chtěl Gossaerta zavřít. Císaře to prý ale natolik pobavilo, že ho ušetřil vězení. Četná Gossaertova díla a skutečnost, že vedl spořádaný rodinný život, však naznačují, že závislost v jeho životě nedominovala.
Stránka 1 / 2