Francouzský malíř Henri Rousseau (1844 až 1910) je jedním z nejvýznamnějších naivních malířů bez akademického vzdělání. Jedno z jeho nejslavnějších děl se jmenuje "Spící cikánka" (francouzsky La Bohémienne endormie). Jasné kontury jsou pro Rousseauovu malbu stejně typické jako výrazné barvy. Ležící postava je z hlediska perspektivy namalována "špatně"; v každém okamžiku by se musela překlopit dopředu. Divák si však těchto domnělých chyb všímá jen zběžně. Převládá dojem nezaměnitelného obrazového jazyka, který se vymyká jakémukoli správnému zobrazení skutečnosti. Z tohoto obrazu vyzařuje snová nálada, protože divák ví o naprosto nerealistickém designu obrazu, a přesto se cítí vtažen do zcela nezávislého vizuálního světa.
Básník a Rousseauův současník Guillaume Apollinaire označil malíře za primitiva a jeho malbu za naivní. Obě vlastnosti jsou Rousseauovi opakovaně připisovány, Kandinskij vidí malíře samouka na cestě k velkému realismu.
Ať už je Rousseauovo dílo v dějinách umění umístěno jakkoli, nesporně zůstává jeho vlastním, fascinujícím malířským stylem. Divák pozná Rousseaua na první pohled, přičemž není nouze o překvapení, jako například na obraze "Železniční trať". Obrázek zobrazuje zimní pohled na město a vyznačuje se jasnými barvami a liniemi. Chlad zimního dne je hmatatelný, ale zároveň se zdá, že se aranžmá může kdykoli překlopit do abstraktního obrazu čistých forem a barev.
Francouzský malíř Henri Rousseau (1844 až 1910) je jedním z nejvýznamnějších naivních malířů bez akademického vzdělání. Jedno z jeho nejslavnějších děl se jmenuje "Spící cikánka" (francouzsky La Bohémienne endormie). Jasné kontury jsou pro Rousseauovu malbu stejně typické jako výrazné barvy. Ležící postava je z hlediska perspektivy namalována "špatně"; v každém okamžiku by se musela překlopit dopředu. Divák si však těchto domnělých chyb všímá jen zběžně. Převládá dojem nezaměnitelného obrazového jazyka, který se vymyká jakémukoli správnému zobrazení skutečnosti. Z tohoto obrazu vyzařuje snová nálada, protože divák ví o naprosto nerealistickém designu obrazu, a přesto se cítí vtažen do zcela nezávislého vizuálního světa.
Básník a Rousseauův současník Guillaume Apollinaire označil malíře za primitiva a jeho malbu za naivní. Obě vlastnosti jsou Rousseauovi opakovaně připisovány, Kandinskij vidí malíře samouka na cestě k velkému realismu.
Ať už je Rousseauovo dílo v dějinách umění umístěno jakkoli, nesporně zůstává jeho vlastním, fascinujícím malířským stylem. Divák pozná Rousseaua na první pohled, přičemž není nouze o překvapení, jako například na obraze "Železniční trať". Obrázek zobrazuje zimní pohled na město a vyznačuje se jasnými barvami a liniemi. Chlad zimního dne je hmatatelný, ale zároveň se zdá, že se aranžmá může kdykoli překlopit do abstraktního obrazu čistých forem a barev.
Stránka 1 / 3