Giuseppe Arcimboldo, zvaný také Arcimbaldo nebo Arcimboldi, začíná svůj život v Miláně v roce 1526 v kultivovaných kruzích. Mezi jeho příbuzné patří duchovní a právníci, jeho otec Biacio se podílí na návrhu interiérů milánské katedrály. Giuseppe mu při této práci pomáhá, což je uvedeno v záznamech. Dílo začíná v roce 1549, kdy je mu 23 let, a trvá deset let.
Ve svých 36 letech je jeho talent pro zručné portrétování natolik známý, že je jmenován na vídeňský dvůr. Za Ferdinanda I. začíná pracovat jako domácí kontrafetér a vytváří portréty pánů a dam. Fotografie ještě nebyla vynalezena, a tak bylo zapotřebí malířů, kteří by dokázali detailně a obrazově ztvárnit to, co viděli. Po dvou letech je jmenován soudním malířem. Nyní se jeho práce neomezuje pouze na portréty; jeho privilegované postavení mu dává čas na tvůrčí práci. Zde vytváří světoznámé cykly čtyř ročních období a čtyř živlů, které na Nový rok 1569 předává císaři.
Následujícího roku je povolán do Prahy. Je třeba navrhnout velkolepou přehlídku. Skvěle a detailně navrhuje nápadité interpretace legend a mýtů. Krojové oděvy znázorňující různá povolání, sáně s jemným zdobením a rozmanitým vyobrazením zvířat a v neposlední řadě postroje a okouzlující sedlové deky, to vše má potěšit srdce diváků. Jeho práce se však neomezuje pouze na tuto myšlenku. V jeho rukou je také návrh barev a tvarů, konstrukce a koordinace všech zúčastněných tvorů. Od té doby navrhuje mnoho festivalů a oslav pro menší i větší příležitosti. Ve věku téměř 50 let se stává dvorním malířem císaře Rudolfa II. Také za tohoto pána je jeho oddělením umělecké ztvárnění živé krásy. Císař se zaměřil na vědu a umění. Dochází tak k živé výměně názorů s kolegy z astrologie a alchymie. Byl hluboce dojat vztahem mezi barevnými tóny a zvuky. Veškeré své nadšení věnuje vědeckému pojednání o této problematice a muzejnímu projektu v této oblasti.
Nakonec mu císař v roce 1587, ve věku 61 let, dovolí vrátit se domů do Milána. Jeho věrné služby byly již dříve oceněny šlechtickými tituly a erby. Ve věku 66 let získává titul dvorního palatina. A tak 11. července 1593 ve věku 67 let umírá doma a s vysokými poctami.
Giuseppe Arcimboldo, zvaný také Arcimbaldo nebo Arcimboldi, začíná svůj život v Miláně v roce 1526 v kultivovaných kruzích. Mezi jeho příbuzné patří duchovní a právníci, jeho otec Biacio se podílí na návrhu interiérů milánské katedrály. Giuseppe mu při této práci pomáhá, což je uvedeno v záznamech. Dílo začíná v roce 1549, kdy je mu 23 let, a trvá deset let.
Ve svých 36 letech je jeho talent pro zručné portrétování natolik známý, že je jmenován na vídeňský dvůr. Za Ferdinanda I. začíná pracovat jako domácí kontrafetér a vytváří portréty pánů a dam. Fotografie ještě nebyla vynalezena, a tak bylo zapotřebí malířů, kteří by dokázali detailně a obrazově ztvárnit to, co viděli. Po dvou letech je jmenován soudním malířem. Nyní se jeho práce neomezuje pouze na portréty; jeho privilegované postavení mu dává čas na tvůrčí práci. Zde vytváří světoznámé cykly čtyř ročních období a čtyř živlů, které na Nový rok 1569 předává císaři.
Následujícího roku je povolán do Prahy. Je třeba navrhnout velkolepou přehlídku. Skvěle a detailně navrhuje nápadité interpretace legend a mýtů. Krojové oděvy znázorňující různá povolání, sáně s jemným zdobením a rozmanitým vyobrazením zvířat a v neposlední řadě postroje a okouzlující sedlové deky, to vše má potěšit srdce diváků. Jeho práce se však neomezuje pouze na tuto myšlenku. V jeho rukou je také návrh barev a tvarů, konstrukce a koordinace všech zúčastněných tvorů. Od té doby navrhuje mnoho festivalů a oslav pro menší i větší příležitosti. Ve věku téměř 50 let se stává dvorním malířem císaře Rudolfa II. Také za tohoto pána je jeho oddělením umělecké ztvárnění živé krásy. Císař se zaměřil na vědu a umění. Dochází tak k živé výměně názorů s kolegy z astrologie a alchymie. Byl hluboce dojat vztahem mezi barevnými tóny a zvuky. Veškeré své nadšení věnuje vědeckému pojednání o této problematice a muzejnímu projektu v této oblasti.
Nakonec mu císař v roce 1587, ve věku 61 let, dovolí vrátit se domů do Milána. Jeho věrné služby byly již dříve oceněny šlechtickými tituly a erby. Ve věku 66 let získává titul dvorního palatina. A tak 11. července 1593 ve věku 67 let umírá doma a s vysokými poctami.
Stránka 1 / 2