Britský malíř Francis Wheatley, syn krejčího, se formálně vzdělával v malířství, mimo jiné na Královské akademii umění. První ocenění získal již v raném věku a během života se vypracoval na jednoho z nejznámějších britských portrétistů a krajinářů. Jeho vzrušující soukromý život dočasně ustoupil do pozadí jeho umělecké práce. Jeho začínající kariéra se zvrtne, když uteče s manželkou současného umělce. Utíká s ní z městského prostředí Londýna na irský venkov. Společenské konvence té doby takové chování důrazně odsuzují.
V Irsku se však Wheatley rychle prosadil jako portrétista a vytvořil jedno ze svých nejslavnějších děl, Irish House of Commons. Na obraze jsou detailně a živě vyobrazeni členové irského parlamentu v roce 1780. Jinak se portrétistova klientela skládá z úspěšných obchodníků a bankéřů střední třídy, kteří se rádi nechávají portrétovat jako venkovští gentlemani. Wheatley také hodně pracoval v přírodě a v plenéru, kde nacházel své náměty mezi venkovským obyvatelstvem a chudými lidmi v Irsku mimo Dublin. V Londýně sbírá spoustu inspirace, kterou později přetavuje do svých historických i venkovem ovlivněných grafik. Cestuje po irském ostrově a vytváří kresby, akvarely a olejomalby významných irských honosných sídel a panství.
Když je tajemství jeho soukromého života odhaleno, vrací se do Londýna. Zde se vedle žánrové a portrétní tvorby nadále věnoval krajinomalbě a zobrazování pouličních scén. Přitom se orientoval na práci Jean Baptiste Greuze. Francouzský umělec je spojován se stylem rokoka a motivy měšťanského života, které však v polovině 18. století již nejsou aktuální. Jsou v rozporu s myšlenkami osvícenství a vycházejí z módy. Wheatley maloval různé náměty pro Boydellovu Shakespearovu galerii. Galerie je určena k propagaci anglického historického malířství a jejím výsledkem má být ilustrované vydání literárních děl Williama Shakespeara, která se opět stávají populárními. Wheatley se mimo jiné podílel na ilustracích ke scénám ve hrách Všechno dobře, dobře končí, Komedie omylů a Ztracená láska. Veřejnost se nadchla pro ilustrace Shakespearových scén. Reprodukce jeho děl jako uměleckých tisků pomohla Wheatleymu k uměleckému úspěchu. Pracoval především s akvarelem a olejem, ale experimentoval také s mezzotintou a lepty.
Britský malíř Francis Wheatley, syn krejčího, se formálně vzdělával v malířství, mimo jiné na Královské akademii umění. První ocenění získal již v raném věku a během života se vypracoval na jednoho z nejznámějších britských portrétistů a krajinářů. Jeho vzrušující soukromý život dočasně ustoupil do pozadí jeho umělecké práce. Jeho začínající kariéra se zvrtne, když uteče s manželkou současného umělce. Utíká s ní z městského prostředí Londýna na irský venkov. Společenské konvence té doby takové chování důrazně odsuzují.
V Irsku se však Wheatley rychle prosadil jako portrétista a vytvořil jedno ze svých nejslavnějších děl, Irish House of Commons. Na obraze jsou detailně a živě vyobrazeni členové irského parlamentu v roce 1780. Jinak se portrétistova klientela skládá z úspěšných obchodníků a bankéřů střední třídy, kteří se rádi nechávají portrétovat jako venkovští gentlemani. Wheatley také hodně pracoval v přírodě a v plenéru, kde nacházel své náměty mezi venkovským obyvatelstvem a chudými lidmi v Irsku mimo Dublin. V Londýně sbírá spoustu inspirace, kterou později přetavuje do svých historických i venkovem ovlivněných grafik. Cestuje po irském ostrově a vytváří kresby, akvarely a olejomalby významných irských honosných sídel a panství.
Když je tajemství jeho soukromého života odhaleno, vrací se do Londýna. Zde se vedle žánrové a portrétní tvorby nadále věnoval krajinomalbě a zobrazování pouličních scén. Přitom se orientoval na práci Jean Baptiste Greuze. Francouzský umělec je spojován se stylem rokoka a motivy měšťanského života, které však v polovině 18. století již nejsou aktuální. Jsou v rozporu s myšlenkami osvícenství a vycházejí z módy. Wheatley maloval různé náměty pro Boydellovu Shakespearovu galerii. Galerie je určena k propagaci anglického historického malířství a jejím výsledkem má být ilustrované vydání literárních děl Williama Shakespeara, která se opět stávají populárními. Wheatley se mimo jiné podílel na ilustracích ke scénám ve hrách Všechno dobře, dobře končí, Komedie omylů a Ztracená láska. Veřejnost se nadchla pro ilustrace Shakespearových scén. Reprodukce jeho děl jako uměleckých tisků pomohla Wheatleymu k uměleckému úspěchu. Pracoval především s akvarelem a olejem, ale experimentoval také s mezzotintou a lepty.
Stránka 1 / 2