Bartolomeo Passarotti si v renesanční Itálii získal významnou pověst jako malíř a rytec. Za protagonistu Cinquecenta je považován zejména jako představitel pojetí krásy v malířství, které je pro toto období typické.
O mládí Bartolomea Passarottiho, které se datuje několik století nazpět, nejsou téměř žádné informace, ale první doklady o jeho kariéře pocházejí z roku 1551, kdy opustil rodnou Boloňu, aby studoval a pracoval v Římě u pozdně renesančního architekta Jacopa Barozziho da Vignola a manýristického malíře Taddeo Zuccari. V té době byl ovlivněn strukturovaným přístupem architekta i důrazem na individuální umělecký způsob s rozmarným a vypjatým stylem. Po návratu do Boloně si Bartolomeo Passarotti v roce 1565 otevřel vlastní velkou dílnu. V malířství pěstoval styl tzv. benátské školy se zvláštním důrazem na barevnost. Passarotti se mimo jiné vyučil malířem a rytcem Agostino Carracci, zároveň maloval zátiší, portréty a náboženské motivy, které jsou dnes k vidění především v boloňských kostelech, například v bazilice San Giacomo Maggiore.
Passarottiho portréty jsou považovány za projev počínajícího baroka v umění, které však vychází z renesančních tradic. Umělecky Passarottiho v této době ovlivnil Girolamo Francesco Maria Mazzola, zvaný Parmigianino a Antonio da Correggio. Právě díky jeho portrétům získal Bartolomeo Passarotti pověst nejvýznamnějšího boloňského portrétisty konce 16. století. Využíval obzvláště okouzlující barevnost - charakteristickým se však stalo mimořádně živé umění charakterizace postav, které je v italském umění tohoto období Cinquecenta výjimečné.
Mistr ve svých vyobrazeních pěstoval pojetí krásy italského Cinquecenta. Styl Cinquecento je považován za další vývoj stylu Quattrocento, který se vyznačuje strohým, skromným zobrazováním směrem k zářivě propracovaným motivům. Bartolomeo Passerotti se tak věnoval na jedné straně mytologickým a náboženským námětům a na druhé straně realistickému portrétu s vyobrazením lidových typů ze života. V tomto ohledu nelze přehlédnout určitý patos, s nímž bylo zobrazení pojato. Pro jeho pozdější portréty je mimo jiné charakteristická živá hra rukou. Oživuje děj až k dramatičnosti. Bartolomeo Passarotti navíc zaujme pečlivě propracovanou fyziognomií, a to jak v náboženských zobrazeních, tak v charakteristických obrazech lidí své doby.
Bartolomeo Passarotti si v renesanční Itálii získal významnou pověst jako malíř a rytec. Za protagonistu Cinquecenta je považován zejména jako představitel pojetí krásy v malířství, které je pro toto období typické.
O mládí Bartolomea Passarottiho, které se datuje několik století nazpět, nejsou téměř žádné informace, ale první doklady o jeho kariéře pocházejí z roku 1551, kdy opustil rodnou Boloňu, aby studoval a pracoval v Římě u pozdně renesančního architekta Jacopa Barozziho da Vignola a manýristického malíře Taddeo Zuccari. V té době byl ovlivněn strukturovaným přístupem architekta i důrazem na individuální umělecký způsob s rozmarným a vypjatým stylem. Po návratu do Boloně si Bartolomeo Passarotti v roce 1565 otevřel vlastní velkou dílnu. V malířství pěstoval styl tzv. benátské školy se zvláštním důrazem na barevnost. Passarotti se mimo jiné vyučil malířem a rytcem Agostino Carracci, zároveň maloval zátiší, portréty a náboženské motivy, které jsou dnes k vidění především v boloňských kostelech, například v bazilice San Giacomo Maggiore.
Passarottiho portréty jsou považovány za projev počínajícího baroka v umění, které však vychází z renesančních tradic. Umělecky Passarottiho v této době ovlivnil Girolamo Francesco Maria Mazzola, zvaný Parmigianino a Antonio da Correggio. Právě díky jeho portrétům získal Bartolomeo Passarotti pověst nejvýznamnějšího boloňského portrétisty konce 16. století. Využíval obzvláště okouzlující barevnost - charakteristickým se však stalo mimořádně živé umění charakterizace postav, které je v italském umění tohoto období Cinquecenta výjimečné.
Mistr ve svých vyobrazeních pěstoval pojetí krásy italského Cinquecenta. Styl Cinquecento je považován za další vývoj stylu Quattrocento, který se vyznačuje strohým, skromným zobrazováním směrem k zářivě propracovaným motivům. Bartolomeo Passerotti se tak věnoval na jedné straně mytologickým a náboženským námětům a na druhé straně realistickému portrétu s vyobrazením lidových typů ze života. V tomto ohledu nelze přehlédnout určitý patos, s nímž bylo zobrazení pojato. Pro jeho pozdější portréty je mimo jiné charakteristická živá hra rukou. Oživuje děj až k dramatičnosti. Bartolomeo Passarotti navíc zaujme pečlivě propracovanou fyziognomií, a to jak v náboženských zobrazeních, tak v charakteristických obrazech lidí své doby.
Stránka 1 / 1