Vzpomínáte si ještě na šatně střeženou hlavu renesančního muže, který kdysi s odhodlaným pohledem zdobil padesátimarkovou bankovku Spolkové republiky Německo? Jedná se o detail portrétu Hanse Urmillera, který namaloval Barthel Beham, jeden z nejvýznamnějších německých umělců 16. století. Spolu se svým malým synem stojí před námi dodnes, velmi živý a vkusně oblečený - a můžeme ho obdivovat ve frankfurtském Städelu.
Norimberský umělec Barthel Beham vynikl již v mládí jako tvůrce pozoruhodně mistrovských mědirytin. Je výrazně mladším současníkem Albrechta Dürera a právě od něj jsou ovlivněny jeho expresivní portréty patricijů a urozených panovníků. Beham s velkým mistrem produktivně soupeřil, ale byl vzpurnější než on. Připojil se k radikálním reformátorům kolem Thomase Müntzera a následoval jejich sociálně revoluční hesla, aby byl potupně vypovězen z města. Beham odešel do Mnichova a od té doby se věnoval svým schopnostem panovníkům: Stal se dvorním malířem humanisticky smýšlejícího bavorského vévody, který ho velmi podporoval. Jemně oblečené dámy a pánové z mnichovského patriciátu si nechávali portréty malovat od tohoto norimberského mistra: Ženy se předváděly v nádherných čepcích, kožešinách a náhrdelnících, někdy i se svými domácími mazlíčky, jako na slavné Ženě s papouškem. V případě mužů je to především zádumčivý, téměř psychologický pohled. Malované nebo ryté portréty měly zajistit memoria, památku na tyto osobnosti i po jejich smrti; to byla typická myšlenka renesance. Například významný bavorský politik Leonhard von Eck se nechal vyobrazit jak na malbě, tak na velmi rozšířené mědirytině Barthela Behama. Mistr vytvářel díla, která měla potěšit humanisticky vzdělané sběratele umění. Na jedné z těchto záhadných deskových maleb vidíme nahou mladou ženu, kterou - dosud nepozorovaně - již objímá smrt. Nic není pomíjivější než krása mládí, což drasticky podtrhuje mrtvola ženy v rubáši za ní. Znepokojivé memento mori!
Když v Mnichově pobývali císař Karel V. a jeho bratr Ferdinand, také oni se seznámili s mistrovým uměním a nechali si od něj namalovat své portréty. Vévoda Vilém IV. měl se svým nadějným dvorním malířem mnoho plánů, a tak ho poslal do Itálie, kde se měl dále zdokonalovat ve svém umění. Tam však Behama postihla vážná nemoc, které podlehl ve věku pouhých 38 let. Kdyby žil déle, mohli bychom ho zmiňovat jedním dechem s Dürerem nebo Hansem Baldungem Grienem, ale místo toho bohužel zůstal poměrně neznámým géniem, kterého je třeba objevovat dodnes.
Vzpomínáte si ještě na šatně střeženou hlavu renesančního muže, který kdysi s odhodlaným pohledem zdobil padesátimarkovou bankovku Spolkové republiky Německo? Jedná se o detail portrétu Hanse Urmillera, který namaloval Barthel Beham, jeden z nejvýznamnějších německých umělců 16. století. Spolu se svým malým synem stojí před námi dodnes, velmi živý a vkusně oblečený - a můžeme ho obdivovat ve frankfurtském Städelu.
Norimberský umělec Barthel Beham vynikl již v mládí jako tvůrce pozoruhodně mistrovských mědirytin. Je výrazně mladším současníkem Albrechta Dürera a právě od něj jsou ovlivněny jeho expresivní portréty patricijů a urozených panovníků. Beham s velkým mistrem produktivně soupeřil, ale byl vzpurnější než on. Připojil se k radikálním reformátorům kolem Thomase Müntzera a následoval jejich sociálně revoluční hesla, aby byl potupně vypovězen z města. Beham odešel do Mnichova a od té doby se věnoval svým schopnostem panovníkům: Stal se dvorním malířem humanisticky smýšlejícího bavorského vévody, který ho velmi podporoval. Jemně oblečené dámy a pánové z mnichovského patriciátu si nechávali portréty malovat od tohoto norimberského mistra: Ženy se předváděly v nádherných čepcích, kožešinách a náhrdelnících, někdy i se svými domácími mazlíčky, jako na slavné Ženě s papouškem. V případě mužů je to především zádumčivý, téměř psychologický pohled. Malované nebo ryté portréty měly zajistit memoria, památku na tyto osobnosti i po jejich smrti; to byla typická myšlenka renesance. Například významný bavorský politik Leonhard von Eck se nechal vyobrazit jak na malbě, tak na velmi rozšířené mědirytině Barthela Behama. Mistr vytvářel díla, která měla potěšit humanisticky vzdělané sběratele umění. Na jedné z těchto záhadných deskových maleb vidíme nahou mladou ženu, kterou - dosud nepozorovaně - již objímá smrt. Nic není pomíjivější než krása mládí, což drasticky podtrhuje mrtvola ženy v rubáši za ní. Znepokojivé memento mori!
Když v Mnichově pobývali císař Karel V. a jeho bratr Ferdinand, také oni se seznámili s mistrovým uměním a nechali si od něj namalovat své portréty. Vévoda Vilém IV. měl se svým nadějným dvorním malířem mnoho plánů, a tak ho poslal do Itálie, kde se měl dále zdokonalovat ve svém umění. Tam však Behama postihla vážná nemoc, které podlehl ve věku pouhých 38 let. Kdyby žil déle, mohli bychom ho zmiňovat jedním dechem s Dürerem nebo Hansem Baldungem Grienem, ale místo toho bohužel zůstal poměrně neznámým géniem, kterého je třeba objevovat dodnes.
Stránka 1 / 2