Vývoj umění v Rakousku je úzce spjat s historií. Vláda Habsburků je počátkem zlatého věku umění a kultury. Panovníci rodu byli milovníky kultury a často vášnivými sběrateli evropského umění. Až do tohoto zlomového okamžiku v dějinách se umělecká výměna omezovala na sousední země Německo a Švýcarsko. Malířství a sochařství se tedy vyvíjely do značné míry nezávisle. Pro evropský umělecký svět je poměrně neobvyklé velké množství knižních a nástěnných maleb. Až do středověku se jednalo o převládající umělecké formy, ovlivněné především českým uměleckým vývojem.
Habsburkové udržovali v evropském prostoru úzkou kulturní výměnu. Identitu umělců ovlivnily vazby na Španělsko, Itálii a podunajské země. Docházelo k prolínání různých vlivů, z nichž se vyvíjely nové styly a umělecké směry. Příkladem tohoto vývoje je rakouské baroko. Za Leopolda I. došlo ke spojení italského vrcholného baroka s francouzským klasicismem. Habsburští císaři využívali vzniklou opulentní nádheru k reprezentačním účelům. Leopold I., který nebyl obdařen reprezentačními geny rodu, se rád nechával zobrazovat v okázalé nádheře, čímž demonstroval velkolepost své vlády. Leopold I. tak položil základy tradice, kterou následující císaři a jejich rodiny dlouho následovali.
Nejen malířství procházelo během habsburské vlády různými epochálními změnami. Od té doby měly obrazy více než jen dekorativní hodnotu. Obrazy se používaly k vytvoření dojmu o císařské rodině mezi obyvatelstvem. Zejména Marie Terezie byla mistryní ve zprostředkování kladných povahových rysů své rodiny. Marie Terezie se veřejnosti představovala jako přízemní a starostlivá matka, která se ráda nechávala zobrazovat ve společnosti své šťastné rodiny. Objednávala monumentální díla. Hrdinsky vypadající korunovační obřady a bitevní scény s velkou stafáží. Obrazy, které vypadají jako momentky, a přesto by mohly být realizovány jen s velkým plánovacím úsilím. Kromě císařského domu patří k rakouské škole také portréty velkých rakouských umělců. Franz Schubert se svým nádherným nástrojem patří spolu s Wolfgang Amadeus Mozart k největším skladatelům země. Vídeňská akademie je spojena s malířstvím, které je silně spjato s národním hrdinstvím. Obraz, kterému se dostalo velké mezinárodní pozornosti. Akademie je také zárukou silného propojení teorie s praxí. Malíři by měli být také vědci a vyučovat umění. Princip, který sahá od secese až po moderní umění.
Vývoj umění v Rakousku je úzce spjat s historií. Vláda Habsburků je počátkem zlatého věku umění a kultury. Panovníci rodu byli milovníky kultury a často vášnivými sběrateli evropského umění. Až do tohoto zlomového okamžiku v dějinách se umělecká výměna omezovala na sousední země Německo a Švýcarsko. Malířství a sochařství se tedy vyvíjely do značné míry nezávisle. Pro evropský umělecký svět je poměrně neobvyklé velké množství knižních a nástěnných maleb. Až do středověku se jednalo o převládající umělecké formy, ovlivněné především českým uměleckým vývojem.
Habsburkové udržovali v evropském prostoru úzkou kulturní výměnu. Identitu umělců ovlivnily vazby na Španělsko, Itálii a podunajské země. Docházelo k prolínání různých vlivů, z nichž se vyvíjely nové styly a umělecké směry. Příkladem tohoto vývoje je rakouské baroko. Za Leopolda I. došlo ke spojení italského vrcholného baroka s francouzským klasicismem. Habsburští císaři využívali vzniklou opulentní nádheru k reprezentačním účelům. Leopold I., který nebyl obdařen reprezentačními geny rodu, se rád nechával zobrazovat v okázalé nádheře, čímž demonstroval velkolepost své vlády. Leopold I. tak položil základy tradice, kterou následující císaři a jejich rodiny dlouho následovali.
Nejen malířství procházelo během habsburské vlády různými epochálními změnami. Od té doby měly obrazy více než jen dekorativní hodnotu. Obrazy se používaly k vytvoření dojmu o císařské rodině mezi obyvatelstvem. Zejména Marie Terezie byla mistryní ve zprostředkování kladných povahových rysů své rodiny. Marie Terezie se veřejnosti představovala jako přízemní a starostlivá matka, která se ráda nechávala zobrazovat ve společnosti své šťastné rodiny. Objednávala monumentální díla. Hrdinsky vypadající korunovační obřady a bitevní scény s velkou stafáží. Obrazy, které vypadají jako momentky, a přesto by mohly být realizovány jen s velkým plánovacím úsilím. Kromě císařského domu patří k rakouské škole také portréty velkých rakouských umělců. Franz Schubert se svým nádherným nástrojem patří spolu s Wolfgang Amadeus Mozart k největším skladatelům země. Vídeňská akademie je spojena s malířstvím, které je silně spjato s národním hrdinstvím. Obraz, kterému se dostalo velké mezinárodní pozornosti. Akademie je také zárukou silného propojení teorie s praxí. Malíři by měli být také vědci a vyučovat umění. Princip, který sahá od secese až po moderní umění.
Stránka 1 / 7