André Adolphe-Eugène Disdéri skutečně usiloval o kariéru umělce. Studoval malířství, ale se středním úspěchem. Poté si vyzkoušel roli herce v divadelní společnosti a projevil skutečný talent. Předčasná smrt otce, který financoval jeho sny, ho však donutila potlačit ambice a postarat se o rodinu. Aby mohl zajistit svou matku, sourozence a samozřejmě i manželku Geneviève Elizabeth a vlastní děti, dal se místo na jeviště na podnikání. Nikdy však zcela neopustil tvůrčí stránku věci. Jakmile měl prostředky, otevřel si v roce 1847 v Brestu svůj první fotoateliér - fascinován novou technologií a jejími možnostmi. O čtyři roky později si otevřel další ateliér pro uměleckou fotografii. Disdéri používal především tzv. daguerrotypii, první komerčně využitelný fotografický proces své doby. Brzy však začal používat i mokrý kolodiový proces, který nebyl dlouho vyvinutý, a to nejen pro portréty. Rád experimentoval s motivy a zachycoval také skupiny žebráků a sběračů hadrů, sportovce a dělníky, krajiny a zvířata.
V roce 1854 se André Adolphe-Eugène Disdéri stal majitelem největšího fotoateliéru v Paříži. Tento rok měl být vlastně jeho rokem: V tomto roce také vyvinul "Carte de Visite", proces, který si nechal patentovat. Umožnil pořídit sérii osmi portrétních snímků na kolodiový negativní materiál a pomocí fotoaparátu s více objektivy. Výsledné fotografie, které umožňovaly i různé varianty póz, byly připevněny na karton a vyříznuty na velikost vizitky. Lze je tedy předávat jako vizitku v obchodním styku nebo je věnovat rodině a přátelům jako dárek či sběratelský předmět. Proces, který vymyslel André Adolphe-Eugène Disdéri, měl brzy vytlačit všechny starší techniky komerční portrétní fotografie a vydělat mu spoustu peněz. Než k tomu však došlo, prošel vynálezce finančně slabým obdobím. Pařížský podnikatel musel v roce 1856 vyhlásit bankrot a prodat svůj ateliér. Jeho kariéru obecně neprovázel trvalý finanční úspěch. Zemřel slepý, hluchý a bez prostředků. Ještě předtím však vymyslel tzv. mozaikový obraz. Umožňoval kombinovat fotografie různých osob nebo různých pohledů na objekt do jedné fotografie.
Dnes jsou Disdériho fotografie oblíbeným výměnným a sběratelským artiklem. Originály "Carte de Visite" a mozaikové obrazy uchovávají i významná mezinárodní muzea. Nacházejí se mimo jiné v Haus der Kunst v Mnichově, Musée d'Orsay v Paříži nebo ve skotských národních galeriích. Některá díla André Adolpha-Eugèna Disdériho však mají i historický význam a zapsala se do dějin: Fotografoval například během povstání Pařížské komuny v roce 1871 a zachytil mimo jiné pařížské komunisty při pádu Colonne Vendôme.
André Adolphe-Eugène Disdéri skutečně usiloval o kariéru umělce. Studoval malířství, ale se středním úspěchem. Poté si vyzkoušel roli herce v divadelní společnosti a projevil skutečný talent. Předčasná smrt otce, který financoval jeho sny, ho však donutila potlačit ambice a postarat se o rodinu. Aby mohl zajistit svou matku, sourozence a samozřejmě i manželku Geneviève Elizabeth a vlastní děti, dal se místo na jeviště na podnikání. Nikdy však zcela neopustil tvůrčí stránku věci. Jakmile měl prostředky, otevřel si v roce 1847 v Brestu svůj první fotoateliér - fascinován novou technologií a jejími možnostmi. O čtyři roky později si otevřel další ateliér pro uměleckou fotografii. Disdéri používal především tzv. daguerrotypii, první komerčně využitelný fotografický proces své doby. Brzy však začal používat i mokrý kolodiový proces, který nebyl dlouho vyvinutý, a to nejen pro portréty. Rád experimentoval s motivy a zachycoval také skupiny žebráků a sběračů hadrů, sportovce a dělníky, krajiny a zvířata.
V roce 1854 se André Adolphe-Eugène Disdéri stal majitelem největšího fotoateliéru v Paříži. Tento rok měl být vlastně jeho rokem: V tomto roce také vyvinul "Carte de Visite", proces, který si nechal patentovat. Umožnil pořídit sérii osmi portrétních snímků na kolodiový negativní materiál a pomocí fotoaparátu s více objektivy. Výsledné fotografie, které umožňovaly i různé varianty póz, byly připevněny na karton a vyříznuty na velikost vizitky. Lze je tedy předávat jako vizitku v obchodním styku nebo je věnovat rodině a přátelům jako dárek či sběratelský předmět. Proces, který vymyslel André Adolphe-Eugène Disdéri, měl brzy vytlačit všechny starší techniky komerční portrétní fotografie a vydělat mu spoustu peněz. Než k tomu však došlo, prošel vynálezce finančně slabým obdobím. Pařížský podnikatel musel v roce 1856 vyhlásit bankrot a prodat svůj ateliér. Jeho kariéru obecně neprovázel trvalý finanční úspěch. Zemřel slepý, hluchý a bez prostředků. Ještě předtím však vymyslel tzv. mozaikový obraz. Umožňoval kombinovat fotografie různých osob nebo různých pohledů na objekt do jedné fotografie.
Dnes jsou Disdériho fotografie oblíbeným výměnným a sběratelským artiklem. Originály "Carte de Visite" a mozaikové obrazy uchovávají i významná mezinárodní muzea. Nacházejí se mimo jiné v Haus der Kunst v Mnichově, Musée d'Orsay v Paříži nebo ve skotských národních galeriích. Některá díla André Adolpha-Eugèna Disdériho však mají i historický význam a zapsala se do dějin: Fotografoval například během povstání Pařížské komuny v roce 1871 a zachytil mimo jiné pařížské komunisty při pádu Colonne Vendôme.
Stránka 1 / 2