Stránka 1 / 3
Agostino Tofanelli, který žil v letech 1770-1834, byl umělcem italského klasicismu. Jeho díla vyzařují ducha doby a odrážejí oživení antických vzorů v oblasti kontemplace a životního stylu. Umělecká díla Agostina Tofanelliho představují hledání jasnosti a morálních postojů a přístupů k životu, které určují.
Jako náměty vytvářel Tofanelli převážně budovy ve formě leptů. Vyznačují se jasností, upřímností a obrovským smyslem pro detail. Tofanelli jemným tahem reprodukuje charakteristické rysy antické architektury, chrámů nebo fragmentů ruin. Své práce prováděl velmi zvláštní technikou. Lepty jsou tištěny hnědou barvou. Tomu se říká brunaille. V umění existují také tisky, které jsou provedeny jako grisaille, tj. ve světle šedé barvě, nebo jako verdaille, ve velmi světle zelené barvě. Brunaille je technika, jejíž kořeny sahají až do 12. století, kdy se vitráže vyráběly v cisterciáckých klášterech, kde bylo zakázáno používat barevné malby.
Kromě toho autor tyto lepty opatřil hnědým lakem. Při tomto procesu se na papír nanáší velmi tenká průsvitná vrstva (nazývaná také wash). Na jedné straně jsou části obrazu obohaceny barvami, což vytváří krásný efekt hloubky. Vzniká světlý a tmavý odstín. Ta je však velmi jemná a elegantní a nelze ji srovnávat s benátskou chiaroscurovou malbou 18. století.
V Tofanelliho díle však otázka monochromní hnědé barvy nevyvstává z důvodu zákazu, ale hnědá zde v mnoha odstínech a nuancích reprodukuje poměrně dokonalý barevný prostor, který je vhodný jak pro zobrazené budovy, tak pro předměty umístěné v obraze, jako jsou stromy nebo lidé. Tofanelli tak vytváří klasické obrazové náměty, jako je Jupiterův chrám, Trajánův sloup, obelisk na náměstí Piazza di Popolo, hrobka svaté Heleny nebo Koloseum v Římě jako klasické a městem proslavené architektonické obrazy.
Tofanelliho hlavním působištěm je Řím. Blízkost papežského sídla mu zajistila prestiž a četné zakázky. Mezi figurálními malbami je velmi mnoho vyobrazení papeže Pia VII., například portrét, na němž papež navštěvuje Koloseum. Mezi figurálními malbami je také řada autoportrétů umělce na Akademii. V těchto obrazech a akvarelech svátečních scén se akademicky vzdělaný umělec projevuje. Nic není zprofanované ani přehnané. Chladná a věcná zdrženlivost odráží povahu mistrovského umělce Agostina Tofanelliho.
Tofanelli byl na vrcholu své kariéry jmenován ředitelem Kapitolských sbírek v Římě a napsal rozsáhlé knihy s popisy soch a obrazů na Kapitolu.
Agostino Tofanelli, který žil v letech 1770-1834, byl umělcem italského klasicismu. Jeho díla vyzařují ducha doby a odrážejí oživení antických vzorů v oblasti kontemplace a životního stylu. Umělecká díla Agostina Tofanelliho představují hledání jasnosti a morálních postojů a přístupů k životu, které určují.
Jako náměty vytvářel Tofanelli převážně budovy ve formě leptů. Vyznačují se jasností, upřímností a obrovským smyslem pro detail. Tofanelli jemným tahem reprodukuje charakteristické rysy antické architektury, chrámů nebo fragmentů ruin. Své práce prováděl velmi zvláštní technikou. Lepty jsou tištěny hnědou barvou. Tomu se říká brunaille. V umění existují také tisky, které jsou provedeny jako grisaille, tj. ve světle šedé barvě, nebo jako verdaille, ve velmi světle zelené barvě. Brunaille je technika, jejíž kořeny sahají až do 12. století, kdy se vitráže vyráběly v cisterciáckých klášterech, kde bylo zakázáno používat barevné malby.
Kromě toho autor tyto lepty opatřil hnědým lakem. Při tomto procesu se na papír nanáší velmi tenká průsvitná vrstva (nazývaná také wash). Na jedné straně jsou části obrazu obohaceny barvami, což vytváří krásný efekt hloubky. Vzniká světlý a tmavý odstín. Ta je však velmi jemná a elegantní a nelze ji srovnávat s benátskou chiaroscurovou malbou 18. století.
V Tofanelliho díle však otázka monochromní hnědé barvy nevyvstává z důvodu zákazu, ale hnědá zde v mnoha odstínech a nuancích reprodukuje poměrně dokonalý barevný prostor, který je vhodný jak pro zobrazené budovy, tak pro předměty umístěné v obraze, jako jsou stromy nebo lidé. Tofanelli tak vytváří klasické obrazové náměty, jako je Jupiterův chrám, Trajánův sloup, obelisk na náměstí Piazza di Popolo, hrobka svaté Heleny nebo Koloseum v Římě jako klasické a městem proslavené architektonické obrazy.
Tofanelliho hlavním působištěm je Řím. Blízkost papežského sídla mu zajistila prestiž a četné zakázky. Mezi figurálními malbami je velmi mnoho vyobrazení papeže Pia VII., například portrét, na němž papež navštěvuje Koloseum. Mezi figurálními malbami je také řada autoportrétů umělce na Akademii. V těchto obrazech a akvarelech svátečních scén se akademicky vzdělaný umělec projevuje. Nic není zprofanované ani přehnané. Chladná a věcná zdrženlivost odráží povahu mistrovského umělce Agostina Tofanelliho.
Tofanelli byl na vrcholu své kariéry jmenován ředitelem Kapitolských sbírek v Římě a napsal rozsáhlé knihy s popisy soch a obrazů na Kapitolu.