Barokní malíř Rembrandt vytvořil touto olejomalbou dílo s velkou sugestivní silou. Obraz je rozdělen na dvě části: Dvě třetiny levé poloviny zaujímají tmavé, syté odstíny. Dramaticky rozervaná obloha s těžkými mraky zde kontrastuje s klidem přírody, který vyvažují tmavé, teplé zemité tóny.
Naopak při pohledu na pravou třetinu shora dolů vás světlo okamžitě upoutá. Modrá obloha s bílými mraky se dole odráží v klidně plynoucí říční krajině. Tento odraz se zdá být pohyblivý, jasný a přátelský. To dodává scenérii živost, kterou opět přebírá mlýn. Mlýn je vskutku majestátním lákadlem a ústředním bodem této olejomalby. Je umístěna uprostřed skalnaté plošiny jako na trůnu. Jeho křídla, která směřují k divákovi bokem, stoupají k obloze v nádherné diagonále. Zároveň jsou díky slunci zalité jemným růžovým světlem, které koresponduje s jemnými odstíny, jež lze rozeznat na obloze.

Způsob, jakým umělec umístil svůj předmět, vypovídá o významu, který Rembrandt mlýnu přikládá. Mlýny jako stroje pracující s větrnou energií představují stroje, které lidé v různých oblastech světa používají již 4000 let. Zajímavé je také to, že Rembrandt van Rijn, nejslavnější nizozemský malíř své doby, se narodil jako osmé dítě mlynářskému páru. Jeho matka pocházela z pekařské rodiny. Umělec tak mohl být s tématem osobně spjat.
Mlýn umístěný Rembrandtem do děje tak působí jako technické mistrovské dílo, ale také pohybem, který je pro diváka hmatatelný.

To kontrastuje s klidem a stálostí okolní přírody, jako je skála, která mohutně vystupuje do toku řeky, ne nepodobná hradní zdi. Mlýn je tak symbolem života lidí: pohání ho vítr. Díky němu může mlynář mlít pšenici a vyrábět energii. Bez mlýna si nelze představit lidský život. Proto mu Rembrandt přisuzuje místo viditelné z dálky, které je navíc osvětlené.

Příroda, člověk a větrný mlýn Jak se v tomto světě přírody a strojů vyrobených člověkem vztahuje k člověku samotnému? Je zajímavé, že Rembrandt sice na obraz umisťuje lidi, ale v podřízeném postavení. Vidíme dospělé a děti, jak se ubírají po široké cestě ke břehu řeky. Žena klečí u řeky a zdá se, že pere prádlo. Na cestě stále stojí muž s dítětem za ruku, mírně vlevo od výše namalovaného mlýna. Nezanedbatelný je i muž sedící na bárce v pravém dolním rohu obrazu. Loď se složenou plachtou zvolna odplouvá z obrazu. Zachycuje tak pohyb křídel větrných mlýnů a může být také vysunut v úhlopříčce k tomuto znázorněnému pohybu.

V dálce na břehu řeky lze matně rozeznat město. Jeho kostelní věž se tyčí do temné večerní oblohy. Jinak neurčitá vesnice pokračuje v bujné lužní krajině, která se půvabně odráží na vodní hladině.

Rembrandt je známý jako portrétista a malíř autoportrétů. Přesto jsou jeho obrazy přírody mimořádně přitažlivé. Charakteristické rysy, jako je perspektiva a fascinující hra světla a stínu, jsou krásně patrné zejména v tomto mistrovském díle. O tom, že příroda zaujímala v myšlení barokního člověka důležité místo, svědčí i tento obraz. Paleta barev je omezena na zemité tóny a modrou až šedozelenou, šedou a černou. Právě toto omezení činí Rembrandtovo mistrovské dílo tak přitažlivým.

---

Mlýn · Rembrandt van Rijn