Dánský malíř Viggo Johansen vytvořil v roce 1891 obraz "Tichá noc", což v překladu znamená "tichá noc" nebo "Štědrý večer". Jádro příběhu tvoří rodinná tradice na Štědrý den, která je přisuzována realismu, a zachovává tak zdání výjevu, kterému divák může uvěřit. Může však jít i o fantazii nebo vzpomínku, jejíž účinek díky přirozenosti použitých figur vyjadřuje touhu po předmětu. Viggo Johansen jako malíř využívá různé styly, které lze chápat jako odkaz na staré holandské malířství, ale i na romantismus a dokonce i klasicismus. Technika, kterou malíř používá, působí neoimpresionisticky, tajemně a romanticky. Co je tedy na obraze vidět.

Dobře situovaná rodina nebo shromáždění stojí na Štědrý den v potemnělé místnosti a v částečném úžasu obklopují jasně osvětlený vánoční stromek. Místnost, v níž se scéna odehrává, je zařízena jako obývací pokoj nebo jídelna v dobrém středostavovském stylu. Vlevo od místnosti je nástěnná skříňka, jejíž černý povrch se hrozivě rozmazává se stíny, které vytváří noc. Tato temnota však v žádném případě není odrazující nebo děsivá, ale může být vnímána jako pozitivní a krásná v rámci konceptu černého romantismu. Tato nástěnná skříňka obsahuje zátiší v podobě nádherných váz, které však zůstávají nenápadně v pozadí a na chvíli se vynoří ze tmy jen díky jemným odrazům světla z nedalekých blikajících vánočních svíček. Některé z těchto váz jsou zdobené květinami, jiné září pouze svým tvarem. Jedno z těchto zátiší v popředí nese jako kulovitý vrchol buď zeměkouli, ale mnohem spíše sněhovou kouli s nádechem skutečného fantaskního světa, jen v miniaturní podobě. Ve světlejším rohu vpravo vzadu se navíc nachází římská busta, kterou lze přiřadit ke klasicismu. Zadní i pravá stěna a strop místnosti se opírají o šedobéžové štuky v barvě sochy a přechody jsou navrženy plynule. Totéž platí i pro prkennou podlahu, která se postupem času prolíná s tmavým dřevem stěny skříně. S několika obrazy v pozadí je design místnosti dokončen a divák by mohl přejít k lidem, nebýt této rostliny v pozadí, jejíž větve se od vázy rozvětvují až ke stropu.

Malířův figurální design není bezpochyby žádnou záhadou a inspiruje jak klidnou náladou plnou lásky, tak i malbou do nejmenších detailů. Žena, snad matka, stojí zahalená do dlouhé jednodílné sukně zády k divákovi. Uspořádaná do kruhu drží za ruku malou holčičku po své levici, která zase drží za ruku sotva starší dívku. Následuje chlapec, další dítě a starší chlapec. Zda se za vánočním stromkem skrývá další osoba, zůstává divákovi skryto. V zorném poli jsou opět další dvě dívky, nejstarší z dětí i druhá nejstarší dívka, která podává ruku ženě v popředí, čímž se kruh uzavírá. Pohledy všech dětí směřují k vánočnímu stromečku a vyzařují na jedné straně úžas a radost, ale také hlubokou náklonnost a pokoru. Některé děti upírají pohled přímo před sebe, i když není možné poznat, zda se nadšeně dívají na postavu na stromě, nebo na světlo svíčky. Nejmenší dívka v popředí i chlapec naopak směřují svůj pohled vzhůru, přičemž se zdá, že orientace dívky souvisí s tělem. Vzhledem k tomu působí výraz tváře většiny dětí zasněně. Jen první chlapec vlevo se chová rozpolceně a zvědavě se dívá pod vánoční stromeček. Žena v kroužkové košili se znovu otočí k nejmenší holčičce a pohlédne na ni. Vlevo v pozadí u stěny skříně stojí starší žena, která má z dětí radost. Jestliže dětské oblečení působí hravě a není ani okázalé, ani chudé, ženské oblečení lze považovat za tradičně zbožné. Překvapivě není dobře určeno pohlaví jednoho z dětí, které v obličeji vypadá jako chlapec, ale je oblečeno do světlých šatů.

Na jedné straně romantický a krásný, stejně jako křesťanská víra, něco je znepokojující po zobrazení obrazu několikrát. Když se téměř všechny děti těší z krásy vánočního stromku, jedno dítě se pod něj zvědavě podívá. Pod stromečkem je dárek, který je vzhledem k situaci zřejmě určen všem dětem. Symbolicky se zde někdy zdůrazňuje křesťanská tradice sdílení a dobročinnosti, ale neztrácí se pocit, že se nejedná o rodinu. Absence mužské osoby naznačuje, že se jedná buď o sirotčinec, nebo o ovdovělou ženu s dětmi v popředí. Tajemství obrazu zůstává otevřené a žije černoromantickou náladou snu nebo skutečnosti.

---

Tichá noc · Viggo Johansen