Tvůrčí období Egona Schieleho spadá do období vídeňské secese. Zároveň je jeho tvorba ovlivněna světonázorem a estetikou expresionismu. Stejně jako v dílech předchůdců a představitelů tohoto stylu, především Vincenta Van Gogha, Paula Gauguina a Edvarda Muncha, jsou i jeho obrazy projekcí jeho pohnutých emocí. Stejně jako u jeho spřízněných duší se jeho pocity bezprostředně a silně projevují ve spontánní a dynamické práci se štětcem, v hrubých formách a přehnaných, tj. expresivních barvách.

Navzdory uměleckým proudům a hnutím, kterým neunikl, si Schiele rychle našel svůj osobitý styl. V jeho obrazech se vždy odráží smrt a ponurost, s nimiž byl on i jeho současníci konfrontováni, částečně v důsledku první světové války. Schieleho estetika tím nezůstala nedotčena. V silném a dynamickém malířském stylu zakřivených linií a ponurých, špinavých barev našel jeho citový prožitek ponurý umělecký výraz. Svědčí o tom i obraz "Dvě objímající se ženy", namalovaný v roce 1915 uprostřed války.

Práce provedené tužkou, akvarelem a kvašem na papíře působí dojmem nedokončenosti a spontánnosti. Zvýšená expresivita je mimo jiné důsledkem pohybu žen na světlém pozadí. Jejich objetí je téměř bouřlivé. K tomu se přidávají vychované postoje. Jedna ze dvou žen je až na podkolenky nahá. Leží mezi nohama druhého, který ji svírá. Horní část jejího těla se odvrací od milence směrem k divákovi, na kterého se dívá sklíčeným pohledem.

Druhá žena pevně drží první. Svého milého svírá rukama i nohama. Kromě touhy za tím může být i strach z toho, že milence opustí. Je také oblečena do punčoch. Kromě toho ji zahaluje červená látka. Je to nejednoznačný motiv. Látka připomíná plápolající oheň - což na jedné straně symbolizuje její "hořící" vášeň, na druhé straně odkazuje mimo obraz k realitě, kde válka doslova "spaluje" život a lásku.

---

Dvě ženy objímající · Egon Schiele
Museum of Fine Arts (Szepmuveszeti) Budapest, Hungary / Bridgeman Images