Pierre Puvis de Chevannes je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských malířů 19. století. Ačkoli vytvořil také několik pláten, nejvíce ho proslavily jeho rozsáhlé nástěnné malby. Dnes je s oblibou nazýván "malířem Francie" a mnozí jeho současníci si ho váží. De Chevanneův styl nelze jednoznačně přiřadit k jednomu z hlavních uměleckých směrů, což mu mohlo vynést obdiv mnoha různých umělců, jako například Georges Seurat, Paul Gauguin, Théophile Gautier nebo Charles Baudelaire. K malování se dostal oklikou. Ve skutečnosti se Puvis de Chevannes plánoval stát důlním inženýrem, stejně jako jeho otec. Kvůli vážné nemoci však musel studium v Paříži předčasně přerušit. Během rekonvalescence podnikl cestu do Itálie, která mu otevřela oči. Vrátil se do Paříže a oznámil, že se chce stát malířem. Své studium zahájil na Eugène Delacroix. Když Delacroix musel brzy poté ze zdravotních důvodů svůj ateliér uzavřít, Puvis se připojil k Henry Scheffer a později k Thomas Couture.
Po vyučení si Puvis pořídil velký ateliér a vedle toho navštěvoval hodiny anatomie na Akademii umění. Jeho průlom nastal až po několika letech. Do pařížského salonu posílal stále nové práce, které byly vždy odmítnuty. Po osmi neúspěšných letech byly v roce 1861 konečně vystaveny jeho obrazy "Concordia" a "Bellum". V následujících letech získal mnoho vládních zakázek a vytvořil různé nástěnné malby pro radnice a další vládní instituce po celé zemi. Jednou z jeho nejvýznamnějších a největších zakázek byly deskové obrazy pro pařížský Pantheon. Přestože ho proslavily nástěnné malby, soustavně pokračoval v práci na malířském stojanu v dílech jako "Naděje" a "Sen". Puvis de Chevannes byl předsedou a spoluzakladatelem Société Nationale des Beaux-Arts, která se stala dominantním uměleckým salonem té doby. Od roku 1926 uděluje tato společnost na počest svého zakladatele cenu Puvise de Chevannese.
Narodil se jako Pierre-Cécile Puvis a později si přidal titul de Chevannes. Jeho otec totiž pocházel z tohoto starobylého burgundského šlechtického rodu. Na druhou stranu celý život pohrdal svým rodným městem Lyonem a raději se odvolával na své burgundské kořeny. Puvis de Chevannes měl údajně během svého působení na Montmartru poměr se Suzanne Valadonovou, která mu pózovala a později se sama stala uznávanou umělkyní. Toto spojení však nebylo nikdy jednoznačně prokázáno. Jeho velkou láskou byla rumunská princezna Marie Cantacuzène. Oba tvořili pár celkem 40 let, ale vzali se až po 38 letech vztahu. Marie zemřela v létě roku 1898, což Puvise de Chevannes uvrhlo do takového smutku, že o dva měsíce později zemřel i on.
Pierre Puvis de Chevannes je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských malířů 19. století. Ačkoli vytvořil také několik pláten, nejvíce ho proslavily jeho rozsáhlé nástěnné malby. Dnes je s oblibou nazýván "malířem Francie" a mnozí jeho současníci si ho váží. De Chevanneův styl nelze jednoznačně přiřadit k jednomu z hlavních uměleckých směrů, což mu mohlo vynést obdiv mnoha různých umělců, jako například Georges Seurat, Paul Gauguin, Théophile Gautier nebo Charles Baudelaire. K malování se dostal oklikou. Ve skutečnosti se Puvis de Chevannes plánoval stát důlním inženýrem, stejně jako jeho otec. Kvůli vážné nemoci však musel studium v Paříži předčasně přerušit. Během rekonvalescence podnikl cestu do Itálie, která mu otevřela oči. Vrátil se do Paříže a oznámil, že se chce stát malířem. Své studium zahájil na Eugène Delacroix. Když Delacroix musel brzy poté ze zdravotních důvodů svůj ateliér uzavřít, Puvis se připojil k Henry Scheffer a později k Thomas Couture.
Po vyučení si Puvis pořídil velký ateliér a vedle toho navštěvoval hodiny anatomie na Akademii umění. Jeho průlom nastal až po několika letech. Do pařížského salonu posílal stále nové práce, které byly vždy odmítnuty. Po osmi neúspěšných letech byly v roce 1861 konečně vystaveny jeho obrazy "Concordia" a "Bellum". V následujících letech získal mnoho vládních zakázek a vytvořil různé nástěnné malby pro radnice a další vládní instituce po celé zemi. Jednou z jeho nejvýznamnějších a největších zakázek byly deskové obrazy pro pařížský Pantheon. Přestože ho proslavily nástěnné malby, soustavně pokračoval v práci na malířském stojanu v dílech jako "Naděje" a "Sen". Puvis de Chevannes byl předsedou a spoluzakladatelem Société Nationale des Beaux-Arts, která se stala dominantním uměleckým salonem té doby. Od roku 1926 uděluje tato společnost na počest svého zakladatele cenu Puvise de Chevannese.
Narodil se jako Pierre-Cécile Puvis a později si přidal titul de Chevannes. Jeho otec totiž pocházel z tohoto starobylého burgundského šlechtického rodu. Na druhou stranu celý život pohrdal svým rodným městem Lyonem a raději se odvolával na své burgundské kořeny. Puvis de Chevannes měl údajně během svého působení na Montmartru poměr se Suzanne Valadonovou, která mu pózovala a později se sama stala uznávanou umělkyní. Toto spojení však nebylo nikdy jednoznačně prokázáno. Jeho velkou láskou byla rumunská princezna Marie Cantacuzène. Oba tvořili pár celkem 40 let, ale vzali se až po 38 letech vztahu. Marie zemřela v létě roku 1898, což Puvise de Chevannes uvrhlo do takového smutku, že o dva měsíce později zemřel i on.
Stránka 1 / 3