Philippe de Champaigne byl francouzský barokní malíř s vlámskými kořeny. Champaigne se narodil v chudých poměrech v Bruselu a nejprve studoval u Jacquese Fouquiera. Od roku 1621 žil a pracoval v Paříži. Tam byl v roce 1625 spolu s Nicolas Poussin a pod vedením slavného malíře Nicolase Duchesna pověřen výzdobou pokojů v Lucemburském paláci. Champaigne byl údajně tak talentovaný, že Duchesne začal rychle žárlit a viděl, že jeho postavení je ohroženo. Champaigne byl nucen opustit Paříž a vrátit se do Bruselu, kde žil se svým bratrem. Když Duchesne konečně zemřel, Champaigne měl opět otevřenou cestu do Paříže. Po návratu do Paříže se dokonce oženil s Duchesnovou dcerou. Královna matka Marie Medicejská ho krátce po návratu jmenovala svým prvním dvorním malířem po Duchesnovi. Byla jednou z jeho největších mecenášek a zajistila mu rychlý rozvoj kariéry ve Francii.
De Champaigne dostával jako dvorní malíř slušný důchod 1200 liber ročně. Královna matka mu nejen sama poskytla mnoho zakázek, ale díky jejímu vlivu mohl malíř realizovat různé zakázky pro krále Ludvíka XIII. a kardinály Richelieu a Marzina. Byl jediným malířem, který směl malovat Richelieuovy portréty. Kardinála namaloval celkem jedenáctkrát. Zvláštností portrétu nejvlivnějšího francouzského kardinála bylo, že ho namaloval, jak bylo u církevních hodnostářů obvyklé, ve stoje, nikoli vsedě. Od roku 1643 se Champaigne připojil k jansenismu, náboženskému hnutí v rámci katolické církve, které bylo v té době ve Francii obzvláště populární. Od té doby začal pod vlivem své nové víry odmítat mnohé konvence běžné v baroku. Své portréty zjednodušil a odmítl dávat portrétovaným letmou mimiku. V Champaignesových obrazech se stejnou měrou projevovaly vlámské, francouzské a italské vlivy. Jeho portrétní styl ovlivnily Peter Paul Rubens a Anthony van Dyck.
Nejvýznamnějším Champaigneovým přínosem pro francouzské umění bylo pravděpodobně spoluzaložení Královské akademie malířství a sochařství v roce 1648, která se od 18. století stala jednou z nejvýznamnějších uměleckých institucí ve Francii. Champaigne na akademii nejprve sám vyučoval a později se stal jejím ředitelem. Mezi jeho žáky patřili jeho synovec Jean Baptiste de Champaigne, William Faithhorne a Nicolas de Plattemontagne. Od 60. let 16. století Champaignův věhlas upadal a zastínil ho především Charles Lebrun. Poté se stáhl z Paříže a žil v Port-Royal, baště jansenismu. Z tohoto období pochází jeho nejslavnější dílo "Ex voto 1662". Zobrazuje jeho dceru, která se stala jeptiškou v klášteře, jak se modlí s abatyší kláštera.
Philippe de Champaigne byl francouzský barokní malíř s vlámskými kořeny. Champaigne se narodil v chudých poměrech v Bruselu a nejprve studoval u Jacquese Fouquiera. Od roku 1621 žil a pracoval v Paříži. Tam byl v roce 1625 spolu s Nicolas Poussin a pod vedením slavného malíře Nicolase Duchesna pověřen výzdobou pokojů v Lucemburském paláci. Champaigne byl údajně tak talentovaný, že Duchesne začal rychle žárlit a viděl, že jeho postavení je ohroženo. Champaigne byl nucen opustit Paříž a vrátit se do Bruselu, kde žil se svým bratrem. Když Duchesne konečně zemřel, Champaigne měl opět otevřenou cestu do Paříže. Po návratu do Paříže se dokonce oženil s Duchesnovou dcerou. Královna matka Marie Medicejská ho krátce po návratu jmenovala svým prvním dvorním malířem po Duchesnovi. Byla jednou z jeho největších mecenášek a zajistila mu rychlý rozvoj kariéry ve Francii.
De Champaigne dostával jako dvorní malíř slušný důchod 1200 liber ročně. Královna matka mu nejen sama poskytla mnoho zakázek, ale díky jejímu vlivu mohl malíř realizovat různé zakázky pro krále Ludvíka XIII. a kardinály Richelieu a Marzina. Byl jediným malířem, který směl malovat Richelieuovy portréty. Kardinála namaloval celkem jedenáctkrát. Zvláštností portrétu nejvlivnějšího francouzského kardinála bylo, že ho namaloval, jak bylo u církevních hodnostářů obvyklé, ve stoje, nikoli vsedě. Od roku 1643 se Champaigne připojil k jansenismu, náboženskému hnutí v rámci katolické církve, které bylo v té době ve Francii obzvláště populární. Od té doby začal pod vlivem své nové víry odmítat mnohé konvence běžné v baroku. Své portréty zjednodušil a odmítl dávat portrétovaným letmou mimiku. V Champaignesových obrazech se stejnou měrou projevovaly vlámské, francouzské a italské vlivy. Jeho portrétní styl ovlivnily Peter Paul Rubens a Anthony van Dyck.
Nejvýznamnějším Champaigneovým přínosem pro francouzské umění bylo pravděpodobně spoluzaložení Královské akademie malířství a sochařství v roce 1648, která se od 18. století stala jednou z nejvýznamnějších uměleckých institucí ve Francii. Champaigne na akademii nejprve sám vyučoval a později se stal jejím ředitelem. Mezi jeho žáky patřili jeho synovec Jean Baptiste de Champaigne, William Faithhorne a Nicolas de Plattemontagne. Od 60. let 16. století Champaignův věhlas upadal a zastínil ho především Charles Lebrun. Poté se stáhl z Paříže a žil v Port-Royal, baště jansenismu. Z tohoto období pochází jeho nejslavnější dílo "Ex voto 1662". Zobrazuje jeho dceru, která se stala jeptiškou v klášteře, jak se modlí s abatyší kláštera.
Stránka 1 / 3