Otto Müller byl jedním z nejvýznamnějších německých expresionistických malířů. Jeho Cikánské portfolio s devíti barevnými litografiemi, které vytvořil jen několik let před svou smrtí, je dnes považováno za vrchol jeho umělecké tvorby. Portfolio vzniklo během jeho cesty do Sarajeva, kam ho přijali cikáni, aby u nich nějaký čas žil. Otto se narodil v roce 1874. Jeho rebelské povahové rysy se projevily již v raném věku. Z gymnázia proto odešel bez maturity. Před studiem se nejprve vyučil litografem, ale brzy přešel na drážďanskou uměleckou akademii. Netrvalo dlouho a svéhlavý malíř se pohádal s jedním ze svých profesorů. Opakovaně neuposlechl jeho pokynů. Po dvou letech v Drážďanech se Otto Müller přestěhoval do Mnichova a pokračoval ve studiu na Královské akademii výtvarných umění. I zde byl však rychle propuštěn. Pracoval jako malíř aktů na volné noze a oženil se s jednou ze svých modelek, Marií Mayerhoferovou. Mladý pár se společně stěhuje z Mnichova do Berlína.
Zde na výstavě objevuje půvabné sochy Wilhelm Lehmbruck. Se známým sochařem se spřátelí. Wilhelmova díla Ottu velmi inspirují a objevuje u něj zálibu v distimentu a štíhlých ženských postavách, které budou od té doby zdobit mnoho jeho obrazů. Začíná se také zajímat o skupinu umělců "Berlínská secese". Jeho snahy o vstup do ní však ztroskotávají - je předsedy hnutí odmítnut. S několika dalšími odmítnutými malíři proto zakládá umělecké hnutí "Neue Secession". Členové uspořádají svou první výstavu pod názvem: "Odmítnutí berlínskou secesí". Po výstavě se připojuje ke společenství berlínských umělců "Die Brücke". Členy spojuje podobný styl a obliba tlumené barevnosti. V jeho uměleckém životě však brzy nastane drastický zvrat.
V roce 1915 byl malíř povolán do vojenské služby. O rok dříve vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Otto je převelen na frontu, nejprve do Francie a poté do Ruska. Rok před koncem první světové války Otto onemocněl zápalem plic, který jen těsně přežil. Po skončení války poprvé působí jako profesor na Státní akademii umění a řemesel v Breslau. Zde se připojil k členům "Breslau Künstlerbohème", kteří odmítali jakýkoli měšťanský konformismus. Jeho žena, která ho po Breslau oblékla, se s ním v roce 1921 rozvedla a vrátila se do Berlína. Následovala další dvě manželství, která však byla rychle rozvedena. V roce 1930 Otto Müller onemocněl tuberkulózou a po několika týdnech zemřel na specializované plicní klinice v Breslau. Jeho díla byla i po jeho smrti vystavována v mnoha muzeích. Když se k moci dostali národní socialisté, zabavili 357 jeho obrazů - jeho díla byla od té doby považována za "zvrhlé umění". Po válce byly jeho obrazy poprvé znovu vystaveny na documentě v Kasselu.
Otto Müller byl jedním z nejvýznamnějších německých expresionistických malířů. Jeho Cikánské portfolio s devíti barevnými litografiemi, které vytvořil jen několik let před svou smrtí, je dnes považováno za vrchol jeho umělecké tvorby. Portfolio vzniklo během jeho cesty do Sarajeva, kam ho přijali cikáni, aby u nich nějaký čas žil. Otto se narodil v roce 1874. Jeho rebelské povahové rysy se projevily již v raném věku. Z gymnázia proto odešel bez maturity. Před studiem se nejprve vyučil litografem, ale brzy přešel na drážďanskou uměleckou akademii. Netrvalo dlouho a svéhlavý malíř se pohádal s jedním ze svých profesorů. Opakovaně neuposlechl jeho pokynů. Po dvou letech v Drážďanech se Otto Müller přestěhoval do Mnichova a pokračoval ve studiu na Královské akademii výtvarných umění. I zde byl však rychle propuštěn. Pracoval jako malíř aktů na volné noze a oženil se s jednou ze svých modelek, Marií Mayerhoferovou. Mladý pár se společně stěhuje z Mnichova do Berlína.
Zde na výstavě objevuje půvabné sochy Wilhelm Lehmbruck. Se známým sochařem se spřátelí. Wilhelmova díla Ottu velmi inspirují a objevuje u něj zálibu v distimentu a štíhlých ženských postavách, které budou od té doby zdobit mnoho jeho obrazů. Začíná se také zajímat o skupinu umělců "Berlínská secese". Jeho snahy o vstup do ní však ztroskotávají - je předsedy hnutí odmítnut. S několika dalšími odmítnutými malíři proto zakládá umělecké hnutí "Neue Secession". Členové uspořádají svou první výstavu pod názvem: "Odmítnutí berlínskou secesí". Po výstavě se připojuje ke společenství berlínských umělců "Die Brücke". Členy spojuje podobný styl a obliba tlumené barevnosti. V jeho uměleckém životě však brzy nastane drastický zvrat.
V roce 1915 byl malíř povolán do vojenské služby. O rok dříve vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Otto je převelen na frontu, nejprve do Francie a poté do Ruska. Rok před koncem první světové války Otto onemocněl zápalem plic, který jen těsně přežil. Po skončení války poprvé působí jako profesor na Státní akademii umění a řemesel v Breslau. Zde se připojil k členům "Breslau Künstlerbohème", kteří odmítali jakýkoli měšťanský konformismus. Jeho žena, která ho po Breslau oblékla, se s ním v roce 1921 rozvedla a vrátila se do Berlína. Následovala další dvě manželství, která však byla rychle rozvedena. V roce 1930 Otto Müller onemocněl tuberkulózou a po několika týdnech zemřel na specializované plicní klinice v Breslau. Jeho díla byla i po jeho smrti vystavována v mnoha muzeích. Když se k moci dostali národní socialisté, zabavili 357 jeho obrazů - jeho díla byla od té doby považována za "zvrhlé umění". Po válce byly jeho obrazy poprvé znovu vystaveny na documentě v Kasselu.
Stránka 1 / 1