Meindert Hobbema byl nizozemský krajinář, který se bouřil proti populistickému stylu tehdejších žánrových malířů. Malíř plenéru se tak zařadil po bok známých krajanů a malířů Aelberta Cuypa, Jacoba van Ruisdaela a Salomona van Ruisdaela. Dnes je Hobbema považován především za významnou osobnost nizozemského baroka. První literární zmínka o tomto dnes vysoce ceněném umělci se však objevuje až v nizozemské encyklopedii z roku 1751, ačkoli již v polovině 17. století měl za sebou bohatou tvorbu. Hobbemovy typické krajiny jsou protkány živými ploty, rybníky a lesy. Jedním z jeho oblíbených motivů jsou mlýny. Pravděpodobně mnoho jeho děl vzniklo na nizozemsko-vestfálské hranici a v přírodě v oblasti Dolního Rýna.
Narodil se jako Meyndert Lubbertsz v Amsterdamu v roce 1638 a od roku 1660 používal z neznámých důvodů příjmení Hobbema. Přibližně v té době absolvoval umělecké vzdělání ve svém rodném městě v dílně malíře Jacoba van Ruisdaela. Ruisdaelův vliv je patrný zejména na Hobbemaových obrazech po roce 1660, neboť dřívější tvorba se vyznačuje mnohem světlejší a střídmější paletou. Hobbema se po celý život důvěrně přátelil se svým učitelem Ruisdaelem, kterému dokonce šel za svědka na svatbě. Ve svých 35 letech se Hobbema oženil s Eeltienem Vinckem. Z tohoto svazku měl prospěch v podobě lukrativního profesního postavení, neboť Vinck byl chůvou pozdějšího amsterdamského starosty. Hobbema však kvůli svým profesním povinnostem správce amsterdamského vinařského a olejářského průmyslu zanedbával svou malířskou práci. Kolik děl skutečně pochází z jeho ruky, se liší podle historiků umění. Mnohé z atributů jsou pouhými domněnkami. Styl malby i náměty Holanďana byly velmi rozšířené. Zpravidla 500 originálů, které se dochovaly do dnešních dnů, mohl napsat sám Hobbema. Další díla mohou být kopiemi z konce 19. století, kdy byl Hobbermův naturalistický styl opět v módě. Je také pravděpodobné, že Hobbema ve své dílně zaměstnával pomocníky, kteří pod jeho dohledem malovali jednotlivé části obrazů a předem připravené kompozice. Kromě toho bylo v 17. století mezi krajináři běžné najímat takzvané štafážní malíře. Tito malíři byli výhradně zodpovědní za vkládání drobných lidí do krajinomalby. Zdá se, že Hobbema měl na uměleckou scénu své doby jen skromný vliv. Přesto dnes jeho obrazy patří k tomu nejlepšímu z nizozemského pozdního realismu. Chudý a osamělý (jeho žena a pět dětí zemřely dříve než on) byl Hobbema pohřben v chudinském hrobě v Amsterdamu ve věku 71 let.
Meindert Hobbema byl nizozemský krajinář, který se bouřil proti populistickému stylu tehdejších žánrových malířů. Malíř plenéru se tak zařadil po bok známých krajanů a malířů Aelberta Cuypa, Jacoba van Ruisdaela a Salomona van Ruisdaela. Dnes je Hobbema považován především za významnou osobnost nizozemského baroka. První literární zmínka o tomto dnes vysoce ceněném umělci se však objevuje až v nizozemské encyklopedii z roku 1751, ačkoli již v polovině 17. století měl za sebou bohatou tvorbu. Hobbemovy typické krajiny jsou protkány živými ploty, rybníky a lesy. Jedním z jeho oblíbených motivů jsou mlýny. Pravděpodobně mnoho jeho děl vzniklo na nizozemsko-vestfálské hranici a v přírodě v oblasti Dolního Rýna.
Narodil se jako Meyndert Lubbertsz v Amsterdamu v roce 1638 a od roku 1660 používal z neznámých důvodů příjmení Hobbema. Přibližně v té době absolvoval umělecké vzdělání ve svém rodném městě v dílně malíře Jacoba van Ruisdaela. Ruisdaelův vliv je patrný zejména na Hobbemaových obrazech po roce 1660, neboť dřívější tvorba se vyznačuje mnohem světlejší a střídmější paletou. Hobbema se po celý život důvěrně přátelil se svým učitelem Ruisdaelem, kterému dokonce šel za svědka na svatbě. Ve svých 35 letech se Hobbema oženil s Eeltienem Vinckem. Z tohoto svazku měl prospěch v podobě lukrativního profesního postavení, neboť Vinck byl chůvou pozdějšího amsterdamského starosty. Hobbema však kvůli svým profesním povinnostem správce amsterdamského vinařského a olejářského průmyslu zanedbával svou malířskou práci. Kolik děl skutečně pochází z jeho ruky, se liší podle historiků umění. Mnohé z atributů jsou pouhými domněnkami. Styl malby i náměty Holanďana byly velmi rozšířené. Zpravidla 500 originálů, které se dochovaly do dnešních dnů, mohl napsat sám Hobbema. Další díla mohou být kopiemi z konce 19. století, kdy byl Hobbermův naturalistický styl opět v módě. Je také pravděpodobné, že Hobbema ve své dílně zaměstnával pomocníky, kteří pod jeho dohledem malovali jednotlivé části obrazů a předem připravené kompozice. Kromě toho bylo v 17. století mezi krajináři běžné najímat takzvané štafážní malíře. Tito malíři byli výhradně zodpovědní za vkládání drobných lidí do krajinomalby. Zdá se, že Hobbema měl na uměleckou scénu své doby jen skromný vliv. Přesto dnes jeho obrazy patří k tomu nejlepšímu z nizozemského pozdního realismu. Chudý a osamělý (jeho žena a pět dětí zemřely dříve než on) byl Hobbema pohřben v chudinském hrobě v Amsterdamu ve věku 71 let.
Stránka 1 / 1