Jean-Étienne Liotard byl excentrický malíř, který se kromě svého vzhledu proslavil zejména svými portréty v pastelu. Jeho rodina byla francouzskými protestanty, kteří museli v roce 1685 opustit Francii a uprchnout do Ženevy. Jeho prvními učiteli byli Daniel Gardelle a Jean Louis Petitot. Od roku 1725 pak odešel do Paříže, kde pokračoval ve studiu pod vedením Jeana-Baptisty Massé a François Lemoyne. Na doporučení svých učitelů mohl Liotard odcestovat do Neapole s markýzem z Puysieux. O deset let později mu bylo umožněno portrétovat papeže Klementa XII. a některé jeho kardinály v Římě. O několik let později ho britský lord Duncannon pozval, aby ho doprovodil do Konstantinopole. Liotard pobýval v hlavním městě Osmanské říše celkem pět let a vytvořil zde řadu portrétů a výjevů z každodenního života. Jak se tehdy doporučovalo západoevropským cestovatelům, Liotard se také oblékal jako místní obyvatelstvo. Tento styl oblékání si zachoval i po návratu z Konstantinopole. Tento poněkud neobvyklý vzhled mu vynesl přezdívku turecký malíř.
Kolem roku 1643 odjel Liotard do Vídně a namaloval různé portréty císařské rodiny kolem císařovny Marie Terezie. V následujících letech hodně cestoval a byl žádaným portrétistou různých šlechtických rodů. Mimo jiné namaloval Marii Antoinettu, ruskou carevnu nebo prince a princeznu z Walesu. V té době se mnozí, ať už někdy byli mimo Evropu, nebo ne, rádi nechávali portrétovat v exoticky vyhlížejících tureckých kostýmech. Liotard byl díky svému delšímu pobytu v zemi schopen tyto služby poskytovat. Namaloval například madame Pompadur, Marii Adelaidu Franckou a filozofa Jeana Jacquese Rousseaua v orientálních šatech. Nápadným rysem Liotardových portrétů bylo také to, že své modely vždy zobrazoval s lehkým úsměvem. V té době to bylo poměrně neobvyklé, protože mnoho umělců volilo neutrální až vážný výraz tváře. Tímto způsobem Liotard ukázal svou blízkost k názorům osvícenství.
V roce 1757 se Liotard v Holandsku oženil s Marií Farguesovou, dcerou obchodníka hugenotského původu. Na její žádost si nakonec oholil plnovous, který si po mnoho let pěstoval podle osmanské tradice. Od roku 1758 se nakonec usadili v Ženevě. Liotard však opakovaně cestoval do různých evropských metropolí. V pozdním věku, inspirován Jean Simeon Chardin, maloval různá zátiší a krajinné scény. V roce 1781, ve svých 79 letech, vydal pojednání o zásadách a pravidlech malířství. V něm mimo jiné uvedl, že podle jeho názoru by malba měla být zrcadlem přírody.
Jean-Étienne Liotard byl excentrický malíř, který se kromě svého vzhledu proslavil zejména svými portréty v pastelu. Jeho rodina byla francouzskými protestanty, kteří museli v roce 1685 opustit Francii a uprchnout do Ženevy. Jeho prvními učiteli byli Daniel Gardelle a Jean Louis Petitot. Od roku 1725 pak odešel do Paříže, kde pokračoval ve studiu pod vedením Jeana-Baptisty Massé a François Lemoyne. Na doporučení svých učitelů mohl Liotard odcestovat do Neapole s markýzem z Puysieux. O deset let později mu bylo umožněno portrétovat papeže Klementa XII. a některé jeho kardinály v Římě. O několik let později ho britský lord Duncannon pozval, aby ho doprovodil do Konstantinopole. Liotard pobýval v hlavním městě Osmanské říše celkem pět let a vytvořil zde řadu portrétů a výjevů z každodenního života. Jak se tehdy doporučovalo západoevropským cestovatelům, Liotard se také oblékal jako místní obyvatelstvo. Tento styl oblékání si zachoval i po návratu z Konstantinopole. Tento poněkud neobvyklý vzhled mu vynesl přezdívku turecký malíř.
Kolem roku 1643 odjel Liotard do Vídně a namaloval různé portréty císařské rodiny kolem císařovny Marie Terezie. V následujících letech hodně cestoval a byl žádaným portrétistou různých šlechtických rodů. Mimo jiné namaloval Marii Antoinettu, ruskou carevnu nebo prince a princeznu z Walesu. V té době se mnozí, ať už někdy byli mimo Evropu, nebo ne, rádi nechávali portrétovat v exoticky vyhlížejících tureckých kostýmech. Liotard byl díky svému delšímu pobytu v zemi schopen tyto služby poskytovat. Namaloval například madame Pompadur, Marii Adelaidu Franckou a filozofa Jeana Jacquese Rousseaua v orientálních šatech. Nápadným rysem Liotardových portrétů bylo také to, že své modely vždy zobrazoval s lehkým úsměvem. V té době to bylo poměrně neobvyklé, protože mnoho umělců volilo neutrální až vážný výraz tváře. Tímto způsobem Liotard ukázal svou blízkost k názorům osvícenství.
V roce 1757 se Liotard v Holandsku oženil s Marií Farguesovou, dcerou obchodníka hugenotského původu. Na její žádost si nakonec oholil plnovous, který si po mnoho let pěstoval podle osmanské tradice. Od roku 1758 se nakonec usadili v Ženevě. Liotard však opakovaně cestoval do různých evropských metropolí. V pozdním věku, inspirován Jean Simeon Chardin, maloval různá zátiší a krajinné scény. V roce 1781, ve svých 79 letech, vydal pojednání o zásadách a pravidlech malířství. V něm mimo jiné uvedl, že podle jeho názoru by malba měla být zrcadlem přírody.
Stránka 1 / 3