Francouzský malíř Henri Fantin-Latour se proslavil zejména svými květinovými zátišími. Později se zvláštní pozornosti těšily také různé skupinové portréty jeho kolegů malířů a dalších významných umělců jeho doby. Patří mezi ně díla jako "Hommage à Delacroix" a "Un atelier aux Batignolles", na nichž zobrazil svého dobrého přítele Édouard Manet malujícího obklopeného svými kolegy. Ačkoli se Fantin-Latour přátelil s impresionisty, jako byli Edouard Manet a Edgar Degas, jeho díla odpovídala spíše akademickému modelu. A na rozdíl od mnoha svých kolegů impresionistů, jako byli Claude Monet a Pierre-Auguste Renoir, Fantin-Latour jen zřídka maloval v plenéru a raději zůstával v ateliéru.
Svou osobitou techniku, která je patrná zejména v zátiších jako "Panier des roses", si osvojil již v mládí. Jeho otec, slavný portrétista Jean-Théodore Fantin-Latour, ho učil asi od jeho deseti let. Ve 14 letech byl přijat na Ecole Dessin Lecoq de Boisbaurdan. Tu navštěvoval další čtyři roky a od Boisbaurdana se učil zejména trénovat vizuální paměť. Od roku 1854 pak mohl studovat na École des Beaux-Arts. Fantin-Latour později trénoval svůj pozorovací talent a vyspělou techniku kopiemi starých mistrů v Louvru, stejně jako mnoho umělců jeho doby. Zvláště nadšený byl z prací Tizian a Paolo Veronese. Fantin-Latour zpočátku toužil proslavit se jako portrétista, stejně jako jeho otec. Proto v roce 1859 předložil svůj první portrét pařížskému salonu, ale byl odmítnut. Zklamán výsledkem se od té doby věnoval zátiším. Díky nim dosáhl svého průlomu. Uměl malovat s věrností k detailu, věnoval pozornost každému okvětnímu lístku. Jeho obrazy byly velmi populární, zejména v Anglii. V neposlední řadě k tomu přispěl i vliv jeho přítele James McNeill Whistler. Jeho prostřednictvím a prostřednictvím Alphonse Legros se seznámil s anglickou uměleckou scénou. V Británii byl tak oblíbený, že se tam prodávalo mnoho jeho zátiší.
Fantin-Latour se živil převážně zátišími. Přitom se nikdy nevzdal portrétování. Byl jedním z mála umělců, kteří mohli vystavovat současně na Pařížském salonu i na takzvaném Salonu odmítnutých děl, což byla protivýstava děl odmítnutých Pařížským salonem. V roce 1862 založil spolu s Edouardem Manetem, Jamesem McNeillem Whistlerem, Alphonsem Legrosem, Barthold Jongkind a několika dalšími umělci umělecké sdružení na podporu umění leptu. Ve své pozdní umělecké fázi se stále více věnoval litografii. Stejně jako mnoho umělců jeho doby se inspiroval Wagnerovými operními díly. Fantin-Latour se v roce 1876 oženil s francouzskou malířkou Victoria Dubourg. Stejně jako její manžel malovala květinová zátiší. Manželé trávili mnoho času na umělcově rodičovském sídle v Normandii, kde Fantin-Latour nakonec v roce 1904 zemřel.
Francouzský malíř Henri Fantin-Latour se proslavil zejména svými květinovými zátišími. Později se zvláštní pozornosti těšily také různé skupinové portréty jeho kolegů malířů a dalších významných umělců jeho doby. Patří mezi ně díla jako "Hommage à Delacroix" a "Un atelier aux Batignolles", na nichž zobrazil svého dobrého přítele Édouard Manet malujícího obklopeného svými kolegy. Ačkoli se Fantin-Latour přátelil s impresionisty, jako byli Edouard Manet a Edgar Degas, jeho díla odpovídala spíše akademickému modelu. A na rozdíl od mnoha svých kolegů impresionistů, jako byli Claude Monet a Pierre-Auguste Renoir, Fantin-Latour jen zřídka maloval v plenéru a raději zůstával v ateliéru.
Svou osobitou techniku, která je patrná zejména v zátiších jako "Panier des roses", si osvojil již v mládí. Jeho otec, slavný portrétista Jean-Théodore Fantin-Latour, ho učil asi od jeho deseti let. Ve 14 letech byl přijat na Ecole Dessin Lecoq de Boisbaurdan. Tu navštěvoval další čtyři roky a od Boisbaurdana se učil zejména trénovat vizuální paměť. Od roku 1854 pak mohl studovat na École des Beaux-Arts. Fantin-Latour později trénoval svůj pozorovací talent a vyspělou techniku kopiemi starých mistrů v Louvru, stejně jako mnoho umělců jeho doby. Zvláště nadšený byl z prací Tizian a Paolo Veronese. Fantin-Latour zpočátku toužil proslavit se jako portrétista, stejně jako jeho otec. Proto v roce 1859 předložil svůj první portrét pařížskému salonu, ale byl odmítnut. Zklamán výsledkem se od té doby věnoval zátiším. Díky nim dosáhl svého průlomu. Uměl malovat s věrností k detailu, věnoval pozornost každému okvětnímu lístku. Jeho obrazy byly velmi populární, zejména v Anglii. V neposlední řadě k tomu přispěl i vliv jeho přítele James McNeill Whistler. Jeho prostřednictvím a prostřednictvím Alphonse Legros se seznámil s anglickou uměleckou scénou. V Británii byl tak oblíbený, že se tam prodávalo mnoho jeho zátiší.
Fantin-Latour se živil převážně zátišími. Přitom se nikdy nevzdal portrétování. Byl jedním z mála umělců, kteří mohli vystavovat současně na Pařížském salonu i na takzvaném Salonu odmítnutých děl, což byla protivýstava děl odmítnutých Pařížským salonem. V roce 1862 založil spolu s Edouardem Manetem, Jamesem McNeillem Whistlerem, Alphonsem Legrosem, Barthold Jongkind a několika dalšími umělci umělecké sdružení na podporu umění leptu. Ve své pozdní umělecké fázi se stále více věnoval litografii. Stejně jako mnoho umělců jeho doby se inspiroval Wagnerovými operními díly. Fantin-Latour se v roce 1876 oženil s francouzskou malířkou Victoria Dubourg. Stejně jako její manžel malovala květinová zátiší. Manželé trávili mnoho času na umělcově rodičovském sídle v Normandii, kde Fantin-Latour nakonec v roce 1904 zemřel.
Stránka 1 / 9