Portrét na fotografii z roku 1912 zobrazuje vážně vyhlížejícího mladého muže s knírkem. Hans Baluschek (1870-1935) se totiž nacházel uprostřed německých převratů a radikálních změn: Železniční horečka a rychlý hospodářský vzestup od poloviny 19. století, říšská zakladatelská euforie 1870/71, zakladatelský krach 1873 a následná hospodářská krize, propouštění, sociální napětí, železniční průmysl v tísni. Baluschkův otec, železniční inženýr, se snaží vydělat na živobytí rodiny. Hans Baluschek se stává umělcem a malířem a studuje na Královské akademii umění. Jeho pohled zůstává upřený na šedivou berlínskou každodennost: Šedý vzduch, šedé zdi, šedí lidé. Jeho obrazy jsou sociálně kritické.

Umění je uprostřed německých zlomů a otřesů: Velká berlínská výstava umění byla v Německu na konci 19. století institucí, obrazně, ale i doslova císařskou institucí. Mezi "oficiálním" uměleckým sdružením z Wilhelmovy milosti a řadou mladých začínajících umělců, mezi nimiž byli Max Liebermann a Käthe Kollwitzová, to už nějakou dobu vřelo. Výstava Edvarda Muncha pak byla uzavřena, protože veřejnost i etablovaní umělci se cítili Munchovými obrazy provokováni. Mladí umělci pak založili vlastní sdružení "Berliner Secession", berlínskou odnož. Sdružení se stalo centrem zájmu umělců, jako byli Ernst Barlach, Max Beckmann, Wassily Kandinsky - a Hans Baluschek. Zapojil se do umělecké komunity, několik let byl členem představenstva berlínské Secese, později také ředitelem Velké berlínské výstavy umění - téže a přesto zcela odlišné oficiální instituce, která byla v 90. letech 19. století považována za reakční a proti níž se Secese obrátila. Nyní, v letech 1929 až 1933, nastala jiná doba: Vilém II. a s ním celá jedna epocha abdikovali. Výmarská republika, demokracie.

Pro Hanse Baluschka nebyl tento převrat snadný. Byl zastáncem monarchie a německým vlastencem a v první světové válce se dobrovolně přihlásil do armády. Baluschekovy obrazy jsou berlínský realismus, strohý jako Grosz a Beckmann, Kollwitz a Dix. Baluschek maloval především v berlínském maloměšťáckém a dělnickém prostředí. Jeho lidé se často mrzutě a hrubě procházejí většinou pochmurným obrazem. Jeho styl má něco z nové věcnosti, impresionismu, naivního malířství. Zobrazuje prostitutky a spolu s nimi i okázalé, přitažlivé, odpudivé a zároveň společenské souvislosti, které za nimi stojí. Pití kávy v parku není veselý kroužek: "Nikdy jsem nebyl tak svobodný, abych se později zmohl na jiný humor než 'hořký'," napsal sám. Staré dámy, které tam sedí pohromadě se sevřenými ústy, se zdají být jen málo veselou společností, jejich naznačené úsměvy jsou jen nucené, jejich výrazy jsou zahořklé a plné nechuti k životu. Baluschekovy ilustrace jsou zcela odlišné; "Peterova měsíční jízda" s obrázky Peterchena, Anneliese a Herr Sumsemanna provází dětské generace. Hans Baluschek se stal ve Výmarské republice úspěšným umělcem, který se angažoval politicky i ve vlastním sdružení. Od roku 1933 byl považován za "marxistického umělce" a jeho díla za degenerovaná. Zemřel v roce 1935 v nemocnici.