Gwendolen Mary Johnová se narodila ve Walesu jako dcera nevrlého právníka a matky, která byla kvůli nemoci jen zřídka doma. O Gwen, její sestru a dva bratry se staraly tety, členky svobodné křesťanské církve Armády spásy. Všechny děti byly vedeny k uměleckému nadání, ale jejich matka zemřela velmi brzy, když bylo Gwen pouhých osm let. Rodina se poté přestěhovala do Walesu, do pobřežního města Tenby, kde Gwen často skicovala racky a mořské živočichy.Nejstarší dochované dílo Gwen pochází z roku 1895, kdy jí bylo 19 let.
Gwen navštěvovala jedinou uměleckou školu ve Spojeném království, kam byly přijímány ženy, a tato škola byla založena na francouzských metodách. Kreslení se učila u vlivného karikaturisty a profesora umění Henry Tonks, žila se svým bratrem Augustem a údajně se živila jen ořechy a ovocem, aby ušetřila peníze. Prostřednictvím svého bratra se seznámila s dalšími umělci, kteří ji později ovlivnili, včetně jeho manželky Idy Nettleshipové a portrétisty Arthur Ambrose McEvoy. Bratr svými kreslířskými schopnostmi a přístupem zastínil její zdrženlivou sestru, i když její práci obdivoval. Gwen odcestovala do Paříže, kde studovala na Akademii Jamese McNeilla Whistlera; po návratu poprvé vystavovala svá díla v New English Art Clubu. Finanční úspěch se nedostavil, a tak mladá Gwen musela dokonce squatovat ve zchátralých budovách. Vrátila se do Francie a pracovala jako modelka. Tak se seznámila se svým milencem, mnohem starším sochařem Auguste Rodin, jedním z nejslavnějších umělců té doby. Ve francouzské metropoli v té době pobýval nejen on, ale i Matisse, Picasso a Rainer Maria Rilke. John se přestěhoval na pařížské předměstí, a přestože získal mnoho významných známostí, raději pracoval v ústraní. Po skončení románku se stále více věnovala katolické víře. Také už nemusela pracovat jako modelka; ve sběrateli umění Johnu Quinnovi našla svého nejdůležitějšího mecenáše. Kvůli svému perfekcionismu se většinou vzdávala výstav, ale jedno z jejích děl se dostalo na Armory Show v New Yorku. Její pozdější díla zahrnují především portréty neidentifikovaných žen sedících s rukama na klíně. Svou jedinou samostatnou výstavu měla v Londýně, předtím vystavovala na slavném pařížském Podzimním salonu. Zemřela v roce 1939, podle některých svědectví zemřela hlady.
Zatímco za svého života byla ve stínu svého bratra, dnešní kritici ji označují za talentovanějšího z nich. Mnoho jejích děl se nachází v Národním muzeu v Cardiffu a v Tate Britain.
Gwendolen Mary Johnová se narodila ve Walesu jako dcera nevrlého právníka a matky, která byla kvůli nemoci jen zřídka doma. O Gwen, její sestru a dva bratry se staraly tety, členky svobodné křesťanské církve Armády spásy. Všechny děti byly vedeny k uměleckému nadání, ale jejich matka zemřela velmi brzy, když bylo Gwen pouhých osm let. Rodina se poté přestěhovala do Walesu, do pobřežního města Tenby, kde Gwen často skicovala racky a mořské živočichy.Nejstarší dochované dílo Gwen pochází z roku 1895, kdy jí bylo 19 let.
Gwen navštěvovala jedinou uměleckou školu ve Spojeném království, kam byly přijímány ženy, a tato škola byla založena na francouzských metodách. Kreslení se učila u vlivného karikaturisty a profesora umění Henry Tonks, žila se svým bratrem Augustem a údajně se živila jen ořechy a ovocem, aby ušetřila peníze. Prostřednictvím svého bratra se seznámila s dalšími umělci, kteří ji později ovlivnili, včetně jeho manželky Idy Nettleshipové a portrétisty Arthur Ambrose McEvoy. Bratr svými kreslířskými schopnostmi a přístupem zastínil její zdrženlivou sestru, i když její práci obdivoval. Gwen odcestovala do Paříže, kde studovala na Akademii Jamese McNeilla Whistlera; po návratu poprvé vystavovala svá díla v New English Art Clubu. Finanční úspěch se nedostavil, a tak mladá Gwen musela dokonce squatovat ve zchátralých budovách. Vrátila se do Francie a pracovala jako modelka. Tak se seznámila se svým milencem, mnohem starším sochařem Auguste Rodin, jedním z nejslavnějších umělců té doby. Ve francouzské metropoli v té době pobýval nejen on, ale i Matisse, Picasso a Rainer Maria Rilke. John se přestěhoval na pařížské předměstí, a přestože získal mnoho významných známostí, raději pracoval v ústraní. Po skončení románku se stále více věnovala katolické víře. Také už nemusela pracovat jako modelka; ve sběrateli umění Johnu Quinnovi našla svého nejdůležitějšího mecenáše. Kvůli svému perfekcionismu se většinou vzdávala výstav, ale jedno z jejích děl se dostalo na Armory Show v New Yorku. Její pozdější díla zahrnují především portréty neidentifikovaných žen sedících s rukama na klíně. Svou jedinou samostatnou výstavu měla v Londýně, předtím vystavovala na slavném pařížském Podzimním salonu. Zemřela v roce 1939, podle některých svědectví zemřela hlady.
Zatímco za svého života byla ve stínu svého bratra, dnešní kritici ji označují za talentovanějšího z nich. Mnoho jejích děl se nachází v Národním muzeu v Cardiffu a v Tate Britain.
Stránka 1 / 2