Cesta Gabriela Cornelia Rittera von Maxe, významného německého malíře a profesora historické malby, začala 23. srpna 1840 v historickém městě Praze, které bylo tehdy součástí rakouského císařství. Jeho neochvějná víra v Darwinovy myšlenky a zájem o spiritismus vedly k bohatému a rozmanitému dědictví, které zahrnuje jak umělecké, tak vědecké úspěchy. Umělecké semínko, které v něm vyrostlo, v něm vypěstoval jeho otec, sochař Josef Max, který ho zasvětil do tajů historické malby. V patnácti letech zahájil Gabriel tříleté studium na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Eduard von Engerth, který mu otevřel cestu na vídeňskou Akademii. Tam se jeho umělecké cítění zdokonalovalo pod dohledem renomovaných profesorů, jako byli Karl von Blaas, Karl Mayer, Christian Ruben a Carl Wurzinger.

V roce 1863 Max opustil císařskou Vídeň a přestěhoval se do Mnichova, kde studoval na Královské akademii výtvarných umění pod vedením Karl Theodor von Piloty. Uprostřed této působivé umělecké komunity navázal cenné kontakty s Hans Makart a Franz Defregger a přišel do styku s "knížetem malířů" Franz von Lenbach. Poté, co Max přenesl svou vášeň pro umění i na svou rodinu, zvolili si cestu malířství také jeho dva synové a dcera z manželství s Emmou Kitzingovou. V roce 1878 byl Max jmenován profesorem historické malby na mnichovské akademii, tohoto titulu se však již v roce 1883 vzdal, aby se mohl věnovat svým zájmům v oblasti přírodních věd.

S nástupem impresionismu v 90. letech 19. století se umělecké preference změnily, Max však zůstal věrný svému tradičnímu malířskému stylu. Po rozvodu našel novou lásku v Ernestine Harlanderové, své dlouholeté společnici, a pár se uchýlil do ústraní umělecké vily u Starnberského jezera. Maxova sláva, které se těšil po celý život, po roce 1900 rychle pohasla, ale od 90. let 20. století se jeho dílo opět dostává do povědomí veřejnosti. Gabriel von Max dodnes zůstává fascinujícím aktérem dějin umění, jehož přínos je zaznamenán jak v originálních dílech, tak v uměleckých tiscích. Naše společnost pomáhá zvěčňovat jeho odkaz výrobou uměleckých tisků jeho mistrovských děl. Tyto reprodukce nejvyšší kvality umožňují zachytit a zpřístupnit jeho smysl pro detail a cit pro kompozici, díky čemuž se s jeho díly může seznámit širší publikum. Odkaz Gabriela von Maxe, ať už v podobě originálních uměleckých děl nebo uměleckých tisků, je nepostradatelnou kapitolou ve vyprávění dějin umění.