Bavorský malíř Franz Lenbach je historiky umění nazýván "mnichovským malířským knížetem". Toto označení není náhodné, protože Lenbachův životní styl byl luxusní a přepychový. Franz Lenbach, který pocházel ze zednické rodiny s mnoha dětmi, byl dokonce v roce 1882 povýšen do rytířského stavu a dostal se tak do šlechtických kruhů. Zájemci z vyšších středních vrstev a šlechty se nechávali od něj malovat a nabízeli za jeho portréty vysoké částky.
Stejně jako pro mnoho umělců té doby byla pro jeho další styl formující cesta do Itálie. Od dob Goetha se němečtí umělci v 18. a 19. století vydávali do Itálie, země touhy, po stopách starověkých kultur. Inspiraci hledali na místech římské civilizace a v umění a architektuře italské renesance. V mládí navštívil Řím a Florencii a učil se umění na dílech starých mistrů. Mimo jiné vytvořil kopie významných děl Tizians a Rubens.
Lenbachův styl byl také zřetelně ovlivněn jeho učiteli na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Malíř Carl Theodor von Piloty přivedl mladého a nadějného umělce Lenbacha z Itálie zpět do Mnichova na Akademii. Pod Pilotyho dohledem zde rozvinul svůj zvláštní styl, který se soustředil na atmosférickou barevnost a realistickou inscenaci. Lenbachův styl byl novátorský v tom, že se soustředil na zobrazování individuality svých modelů. Lenbach chtěl své modely zobrazovat důstojně a přes veškerý naturalismus se vyhnout zobrazování chudoby nebo bídy, jaké se objevují na Gustave Courbet nebo Jean Francois Millet. Své umělecké vzory Lenbach hledal spíše u starých mistrů, jako byli Tizian nebo Peter Paul Rubens.
Díky úspěchu svého umění se Franz Lenbach stal bohatým a vlivným umělcem. Portrétoval osobnosti, jako byl Otto von Bismark, a dokonce i vládnoucího papeže. Na svou rodinu však nezapomněl. Po celý život finančně podporoval své sourozence. Lenbachův styl se velmi shodoval se stále vlivnějším měšťanstvem jeho doby. Bohatí měšťané chtěli být zobrazováni stejně důstojně a dovedně jako šlechta. Lenbach byl pro ně tou správnou adresou.
Přestože si Franz von Lenbach dokázal získat uznání svých současníků, jeho milostný život vypadal dost špatně. V první polovině svého života byl Lenbach nešťastně zamilován do hraběnky Marie von Dönhoff, která byla uvězněna ve stejně nešťastném manželství s pruským diplomatem. Po rozvodu si však za nového manžela nevybrala Lenbacha, ale Bernharda von Bülowa, pozdějšího říšského kancléře. Lenbachův portrét hraběnky je dodnes jedním z jeho nejslavnějších obrazů. Ani dvě pozdní manželství mu nepomohla překonat tuto ztrátu.
Bavorský malíř Franz Lenbach je historiky umění nazýván "mnichovským malířským knížetem". Toto označení není náhodné, protože Lenbachův životní styl byl luxusní a přepychový. Franz Lenbach, který pocházel ze zednické rodiny s mnoha dětmi, byl dokonce v roce 1882 povýšen do rytířského stavu a dostal se tak do šlechtických kruhů. Zájemci z vyšších středních vrstev a šlechty se nechávali od něj malovat a nabízeli za jeho portréty vysoké částky.
Stejně jako pro mnoho umělců té doby byla pro jeho další styl formující cesta do Itálie. Od dob Goetha se němečtí umělci v 18. a 19. století vydávali do Itálie, země touhy, po stopách starověkých kultur. Inspiraci hledali na místech římské civilizace a v umění a architektuře italské renesance. V mládí navštívil Řím a Florencii a učil se umění na dílech starých mistrů. Mimo jiné vytvořil kopie významných děl Tizians a Rubens.
Lenbachův styl byl také zřetelně ovlivněn jeho učiteli na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Malíř Carl Theodor von Piloty přivedl mladého a nadějného umělce Lenbacha z Itálie zpět do Mnichova na Akademii. Pod Pilotyho dohledem zde rozvinul svůj zvláštní styl, který se soustředil na atmosférickou barevnost a realistickou inscenaci. Lenbachův styl byl novátorský v tom, že se soustředil na zobrazování individuality svých modelů. Lenbach chtěl své modely zobrazovat důstojně a přes veškerý naturalismus se vyhnout zobrazování chudoby nebo bídy, jaké se objevují na Gustave Courbet nebo Jean Francois Millet. Své umělecké vzory Lenbach hledal spíše u starých mistrů, jako byli Tizian nebo Peter Paul Rubens.
Díky úspěchu svého umění se Franz Lenbach stal bohatým a vlivným umělcem. Portrétoval osobnosti, jako byl Otto von Bismark, a dokonce i vládnoucího papeže. Na svou rodinu však nezapomněl. Po celý život finančně podporoval své sourozence. Lenbachův styl se velmi shodoval se stále vlivnějším měšťanstvem jeho doby. Bohatí měšťané chtěli být zobrazováni stejně důstojně a dovedně jako šlechta. Lenbach byl pro ně tou správnou adresou.
Přestože si Franz von Lenbach dokázal získat uznání svých současníků, jeho milostný život vypadal dost špatně. V první polovině svého života byl Lenbach nešťastně zamilován do hraběnky Marie von Dönhoff, která byla uvězněna ve stejně nešťastném manželství s pruským diplomatem. Po rozvodu si však za nového manžela nevybrala Lenbacha, ale Bernharda von Bülowa, pozdějšího říšského kancléře. Lenbachův portrét hraběnky je dodnes jedním z jeho nejslavnějších obrazů. Ani dvě pozdní manželství mu nepomohla překonat tuto ztrátu.
Stránka 1 / 2