Stránka 1 / 2
Italský malíř Francesco Solimena toho za svůj devadesátiletý život dokázal hodně. Umělecky si vydobyl pevné místo v dějinách umění jako rozhodující malíř neapolského baroka. Mnozí odborníci dokonce Francesca Solimenu označují za jednoho z největších evropských malířů své doby. Solimena byl také mistrem sebepropagace. Vyhledával kontakty s významnými osobnostmi a mecenáši, kteří rozpoznali jeho talent a udělili mu řadu zakázek.
Mezi jeho klienty patřil francouzský král Ludvík XIV., který byl pro svou štědrost známý jako "král Slunce". Jeho prostřednictvím se obrazy Francesca Solimeny dostaly do obrovského paláce ve Versailles. Také Evžen František, slavný princ Savojsko-Carignanský, který se stal nejvýznamnějším generálem habsburské monarchie, si u Solimena objednal řadu obrazů. V posledních letech svého života byl již velmi starý umělec častým hostem Karla III., který byl v té době neapolským a sicilským králem a později se stal králem španělským. Všem mecenášům se líbil Solimenův zvláštní malířský styl, který využíval bujnost neapolského baroka jako dokonalý výrazový prostředek. Ovládl umění vytvářet na svých obrazech zvláštní efekt světla a stínu, který se stal typickým pro celou jeho tvorbu. Téměř všechny své obrazy vytvořil ve svém ateliéru v Neapoli, který jen zřídkakdy opouštěl. Jeho obrazy však putovaly po celé Evropě. Visely nejen ve Versailles, ale také ve vídeňském paláci Belvedere a zdobily stěny mnoha šlechtických paláců v německých knížectvích. Jako umělce ho nepřitahovalo jen plátno, ale vybavil nespočet kostelních místností propracovanými freskami a vynikl také jako architekt s fasádou kostela San Nicola alla Carità v Neapoli.
Díky svému talentu a píli se Francesco Solimena stal bohatým mužem, který žil v Neapoli v nádherném paláci na Via San Potito. Reprezentativní budovu si sám navrhl a vlastnoručně vybavil. Solimena však nemyslel jen na sebe, ale silně se angažoval ve výchově mladých malířů. Sám namaloval své první obrazy v ateliéru svého otce Angela a měl zde výsadní postavení na startu své kariéry. Akademie, kterou založil, se stala centrem uměleckého života v Neapoli. Jeho pověst sahala daleko za hranice Neapole a mnoho evropských studentů umění si našlo cestu do tohoto bohatého a fascinujícího města na pobřeží Středozemního moře. Někteří z jeho žáků se později stali slavnými malíři. Zejména Sebastiano Conca a Francesco De Mura přetlumočili ducha svého velkého učitele a vytvořili nádherné obrazy na přechodu od baroka ke klasicismu.
Italský malíř Francesco Solimena toho za svůj devadesátiletý život dokázal hodně. Umělecky si vydobyl pevné místo v dějinách umění jako rozhodující malíř neapolského baroka. Mnozí odborníci dokonce Francesca Solimenu označují za jednoho z největších evropských malířů své doby. Solimena byl také mistrem sebepropagace. Vyhledával kontakty s významnými osobnostmi a mecenáši, kteří rozpoznali jeho talent a udělili mu řadu zakázek.
Mezi jeho klienty patřil francouzský král Ludvík XIV., který byl pro svou štědrost známý jako "král Slunce". Jeho prostřednictvím se obrazy Francesca Solimeny dostaly do obrovského paláce ve Versailles. Také Evžen František, slavný princ Savojsko-Carignanský, který se stal nejvýznamnějším generálem habsburské monarchie, si u Solimena objednal řadu obrazů. V posledních letech svého života byl již velmi starý umělec častým hostem Karla III., který byl v té době neapolským a sicilským králem a později se stal králem španělským. Všem mecenášům se líbil Solimenův zvláštní malířský styl, který využíval bujnost neapolského baroka jako dokonalý výrazový prostředek. Ovládl umění vytvářet na svých obrazech zvláštní efekt světla a stínu, který se stal typickým pro celou jeho tvorbu. Téměř všechny své obrazy vytvořil ve svém ateliéru v Neapoli, který jen zřídkakdy opouštěl. Jeho obrazy však putovaly po celé Evropě. Visely nejen ve Versailles, ale také ve vídeňském paláci Belvedere a zdobily stěny mnoha šlechtických paláců v německých knížectvích. Jako umělce ho nepřitahovalo jen plátno, ale vybavil nespočet kostelních místností propracovanými freskami a vynikl také jako architekt s fasádou kostela San Nicola alla Carità v Neapoli.
Díky svému talentu a píli se Francesco Solimena stal bohatým mužem, který žil v Neapoli v nádherném paláci na Via San Potito. Reprezentativní budovu si sám navrhl a vlastnoručně vybavil. Solimena však nemyslel jen na sebe, ale silně se angažoval ve výchově mladých malířů. Sám namaloval své první obrazy v ateliéru svého otce Angela a měl zde výsadní postavení na startu své kariéry. Akademie, kterou založil, se stala centrem uměleckého života v Neapoli. Jeho pověst sahala daleko za hranice Neapole a mnoho evropských studentů umění si našlo cestu do tohoto bohatého a fascinujícího města na pobřeží Středozemního moře. Někteří z jeho žáků se později stali slavnými malíři. Zejména Sebastiano Conca a Francesco De Mura přetlumočili ducha svého velkého učitele a vytvořili nádherné obrazy na přechodu od baroka ke klasicismu.