Šlechtický rod Lotrinských byl až do počátku 18. století samostatným dvorem s rodovým sídlem v Nancy. Vévodové žili příjemným životem, daleko od nádhery a bohatství velkých paláců evropské aristokracie. Byl hodinářem lotrinského vévody a otcem Clauda Derueta, který se později stal umělcem a dvorním malířem. Centrem jeho uměleckého života bylo Nancy, město, kde se umělec narodil a kde byl později jmenován dvorním malířem.
UMĚLECKÉ MÍSTO0 byl předním malířem vévodství, když se u něj mladý Claude začal učit. Učňovská léta byla přerušována výlety do Itálie. Claude Deruet navštívil umělce v Itálii a Francii a navázal přátelské kontakty. Guiseppe Cesari a Philippe Thomassin jsou považovány za vzory, které ovlivnily vývoj Clauda Derueta. Malíř vytvořil nástěnné a stropní malby pro papeže Pavla V. v jeho vile v Římě. Pavel V. na oplátku podpořil umělcovu tvorbu a jmenoval ho rytířem Papežského portugalského řádu. Deruet se vrátil na lotrinský dvůr s pokladem cenných zkušeností a s vysokým vyznamenáním. Zde brzy nahradil svého učitele a převzal místo dvorního malíře. Kromě malování se věnoval také pořádání slavností, vedení knihovny a doprovodu vévodské rodiny na cestách. Na oplátku si malíř zachoval svobodu umělecké tvorby a ocitl se v pohodlném ekonomickém postavení. Deruet mohl realizovat své představy nezávisle na cechovních pokynech a měl tak status svobodného umělce moderní doby.
V 17. století se evropské malířství ocitlo pod vlivem baroka. Claude Deruet se k tomuto uměleckému stylu nikdy plně nepřipojil. Někteří znalci umění ho řadí k manýristickému malířství. Umělecká forma, která se používala v krátkém časovém období a skončila s rokem 1600. Deruet se hodně učil od svého učitele Jacquese Bellange, manýristy, a ve svých dílech upevnil jeho malířský styl. Manýrismus umožnil umělci věnovat se vlastnímu stylu a zdůraznit ho. Tento styl si Deruet mohl dopřát díky svému postavení. Umělec byl za své dílo velmi uznáván již za svého života a za své dílo byl povýšen do šlechtického stavu. Navzdory politickému napětí v Evropě udržoval Deruet úzké kontakty s francouzskou královskou rodinou i za hranicemi Lotrinska. Po umělcově smrti vyšlo najevo, že byl nejen designérem, ale také velkým sběratelem uměleckých děl.
Šlechtický rod Lotrinských byl až do počátku 18. století samostatným dvorem s rodovým sídlem v Nancy. Vévodové žili příjemným životem, daleko od nádhery a bohatství velkých paláců evropské aristokracie. Byl hodinářem lotrinského vévody a otcem Clauda Derueta, který se později stal umělcem a dvorním malířem. Centrem jeho uměleckého života bylo Nancy, město, kde se umělec narodil a kde byl později jmenován dvorním malířem.
UMĚLECKÉ MÍSTO0 byl předním malířem vévodství, když se u něj mladý Claude začal učit. Učňovská léta byla přerušována výlety do Itálie. Claude Deruet navštívil umělce v Itálii a Francii a navázal přátelské kontakty. Guiseppe Cesari a Philippe Thomassin jsou považovány za vzory, které ovlivnily vývoj Clauda Derueta. Malíř vytvořil nástěnné a stropní malby pro papeže Pavla V. v jeho vile v Římě. Pavel V. na oplátku podpořil umělcovu tvorbu a jmenoval ho rytířem Papežského portugalského řádu. Deruet se vrátil na lotrinský dvůr s pokladem cenných zkušeností a s vysokým vyznamenáním. Zde brzy nahradil svého učitele a převzal místo dvorního malíře. Kromě malování se věnoval také pořádání slavností, vedení knihovny a doprovodu vévodské rodiny na cestách. Na oplátku si malíř zachoval svobodu umělecké tvorby a ocitl se v pohodlném ekonomickém postavení. Deruet mohl realizovat své představy nezávisle na cechovních pokynech a měl tak status svobodného umělce moderní doby.
V 17. století se evropské malířství ocitlo pod vlivem baroka. Claude Deruet se k tomuto uměleckému stylu nikdy plně nepřipojil. Někteří znalci umění ho řadí k manýristickému malířství. Umělecká forma, která se používala v krátkém časovém období a skončila s rokem 1600. Deruet se hodně učil od svého učitele Jacquese Bellange, manýristy, a ve svých dílech upevnil jeho malířský styl. Manýrismus umožnil umělci věnovat se vlastnímu stylu a zdůraznit ho. Tento styl si Deruet mohl dopřát díky svému postavení. Umělec byl za své dílo velmi uznáván již za svého života a za své dílo byl povýšen do šlechtického stavu. Navzdory politickému napětí v Evropě udržoval Deruet úzké kontakty s francouzskou královskou rodinou i za hranicemi Lotrinska. Po umělcově smrti vyšlo najevo, že byl nejen designérem, ale také velkým sběratelem uměleckých děl.
Stránka 1 / 1