Pod zářivým italským sluncem se 30. listopadu 1642 v Trentu narodil Andrea Pozzo, virtuóz baroka, který trvale ovlivnil uměleckou scénu své doby nejen jako malíř, ale také jako architekt. Pozzo, známý také jako Puteus nebo Pozzi, po sobě zanechal bohaté dědictví, které vyniká především mistrovským zvládnutím techniky trompe l'oeil kopulové fresky. Tento odkaz pokračuje dodnes v podobě nádherných uměleckých tisků, které brilantně ukazují jeho umělecké schopnosti.
Pozzo, který jako laický bratr patřil k jezuitskému řádu, se prosadil jako přední teoretik iluzionistické malby své doby. Jeho pojednání "Perspectiva pictorum et architectorum" bylo všeobecně uznáváno jako základ pro praktické uplatnění perspektivy v malířství a architektuře. Dovršení této teoretické práce je zřetelně vidět na stropní fresce kopule chrámu svatého Ignáce v Římě, na níž technikou kvadraturní malby zobrazuje Nanebevzetí svatého Ignáce. Po roce 1702 se Pozzo na pozvání císaře Leopolda I. přestěhoval do Vídně, kde pokračoval v tvorbě působivých děl, včetně slavné makety kopule v jezuitském kostele z roku 1703. Jeho práce ve Vídni zahrnovala také fresky v zahradním paláci knížat z Lichtenštejna ve čtvrti Roßau, i když mu smrt zabránila dokončit více než fresky v Herkulessaalu, velkém hodovním sále paláce.
Zbytek Pozzova díla, které zahrnuje perspektivní fresky v římském kostele Sant'Ignazio, barokní oltář v hlavním kostele jezuitů v Římě Il Gesù a návrh katedrály svatého Mikuláše v Lublani (stolnica), odráží jeho mimořádný přínos pro umění své doby. Pozzova díla, jejichž styl se vyznačuje silným předsazením v perspektivě a v nichž hraje významnou roli kvadraturní malba, dnes ožívají v našich uměleckých tiscích. Umožňují nám pokračovat v jeho uměleckém odkazu a oslavovat vysokou úroveň jeho uměleckého řemesla. Je nám ctí vyjádřit jeho příběhy a vliv na svět umění v našich vysoce kvalitních uměleckých tiscích a pozvat diváka, aby se ztratil v Pozzově světě iluzí a zázraků.
Pod zářivým italským sluncem se 30. listopadu 1642 v Trentu narodil Andrea Pozzo, virtuóz baroka, který trvale ovlivnil uměleckou scénu své doby nejen jako malíř, ale také jako architekt. Pozzo, známý také jako Puteus nebo Pozzi, po sobě zanechal bohaté dědictví, které vyniká především mistrovským zvládnutím techniky trompe l'oeil kopulové fresky. Tento odkaz pokračuje dodnes v podobě nádherných uměleckých tisků, které brilantně ukazují jeho umělecké schopnosti.
Pozzo, který jako laický bratr patřil k jezuitskému řádu, se prosadil jako přední teoretik iluzionistické malby své doby. Jeho pojednání "Perspectiva pictorum et architectorum" bylo všeobecně uznáváno jako základ pro praktické uplatnění perspektivy v malířství a architektuře. Dovršení této teoretické práce je zřetelně vidět na stropní fresce kopule chrámu svatého Ignáce v Římě, na níž technikou kvadraturní malby zobrazuje Nanebevzetí svatého Ignáce. Po roce 1702 se Pozzo na pozvání císaře Leopolda I. přestěhoval do Vídně, kde pokračoval v tvorbě působivých děl, včetně slavné makety kopule v jezuitském kostele z roku 1703. Jeho práce ve Vídni zahrnovala také fresky v zahradním paláci knížat z Lichtenštejna ve čtvrti Roßau, i když mu smrt zabránila dokončit více než fresky v Herkulessaalu, velkém hodovním sále paláce.
Zbytek Pozzova díla, které zahrnuje perspektivní fresky v římském kostele Sant'Ignazio, barokní oltář v hlavním kostele jezuitů v Římě Il Gesù a návrh katedrály svatého Mikuláše v Lublani (stolnica), odráží jeho mimořádný přínos pro umění své doby. Pozzova díla, jejichž styl se vyznačuje silným předsazením v perspektivě a v nichž hraje významnou roli kvadraturní malba, dnes ožívají v našich uměleckých tiscích. Umožňují nám pokračovat v jeho uměleckém odkazu a oslavovat vysokou úroveň jeho uměleckého řemesla. Je nám ctí vyjádřit jeho příběhy a vliv na svět umění v našich vysoce kvalitních uměleckých tiscích a pozvat diváka, aby se ztratil v Pozzově světě iluzí a zázraků.
Stránka 1 / 1