V díle irského malíře Williama Orpena dominují dvě témata, portréty a válečné obrazy. V obou případech dosáhl výrazné popularity jako oficiální kronikář ve službách britské vlády a vojenského vedení. Již to se týká výjimečné charakteristiky osoby a umělce. Po celý život byl zastáncem horlivého britského nacionalismu. Orpen, ačkoli se narodil v Irsku, představoval rozdělení země na katolickou většinu a protestantskou a britsky orientovanou elitu. Jako syn právníka byl vychován ve vojenském duchu. Irské velikonoční povstání katolíků a irských nacionalistů v roce 1916 otřáslo Orpenem natolik, že navždy opustil svou vlast a už nikdy nevstoupil na irskou půdu. Jeho projekt kulturní obrody Irska na základě britské identity tedy také ztroskotal. Jeho umělecká tvorba v rámci irské renesance však měla značný vliv na irské umělce další generace, například na Seana Keatinga. K tomu přispělo i jeho vyučování na Metropolitní škole umění v Dublinu, kterého se v roce 1914 vzdal.
Vypuknutí první světové války zbavilo Orpena jeho irské mise a dalo jeho nacionalismu umělecký smysl. Orpen se v roce 1914 přihlásil jako dobrovolník do válečné služby, v roce 1916 se zapojil do projektu válečných umělců britské válečné propagandy a zcela se angažoval za cíl britského vítězství nad Německem. Akce umělce na začátku války zde ukazuje jeho nacionalistickou orientaci. Orpen prodával prázdná plátna bohatým občanům ve prospěch britského Červeného kříže a péče o válečné raněné, na která později maloval portréty. Svou uměleckou propagandu zahájil populární karikaturou s příznačným názvem "Císař Vilém II. jako ďábel".
Poté, co zpočátku portrétoval vojáky, odcestoval v roce 1917 na západní frontu a zachytil tamní materiální boje v zákopech. Mezi jeho nejznámější snímky patří "Mrtví němečtí vojáci v zákopu" a "Tank", obraz britského tanku, který projíždí německými zátarasy a zasypává zákop. Po skončení války obdržel Orpen vojenská vyznamenání a byl přijat do Královské akademie umění. Britské vojenské vedení pověřilo Orpena jako oficiálního portrétistu mírovými jednáními ve Versailles, kde mimo jiné zachytil podpis Versailleské smlouvy v Zrcadlovém sále paláce a vytvořil jej jako obraz. Během výstavy v Královské akademii v roce 1923 však umělec vyvolal skandál svým válečným obrazem. Pod názvem "Neznámý britský voják ve Francii" vystavil Orpen kompozici, která provokovala morální cítění doby. Vedle rakve s vlajkou Union Jack stáli dva britští vojáci, kteří drželi čestnou stráž s holými prsy. Po protestech v tisku a prohlášení ministerstva války umělec svůj obraz přepracoval.
V díle irského malíře Williama Orpena dominují dvě témata, portréty a válečné obrazy. V obou případech dosáhl výrazné popularity jako oficiální kronikář ve službách britské vlády a vojenského vedení. Již to se týká výjimečné charakteristiky osoby a umělce. Po celý život byl zastáncem horlivého britského nacionalismu. Orpen, ačkoli se narodil v Irsku, představoval rozdělení země na katolickou většinu a protestantskou a britsky orientovanou elitu. Jako syn právníka byl vychován ve vojenském duchu. Irské velikonoční povstání katolíků a irských nacionalistů v roce 1916 otřáslo Orpenem natolik, že navždy opustil svou vlast a už nikdy nevstoupil na irskou půdu. Jeho projekt kulturní obrody Irska na základě britské identity tedy také ztroskotal. Jeho umělecká tvorba v rámci irské renesance však měla značný vliv na irské umělce další generace, například na Seana Keatinga. K tomu přispělo i jeho vyučování na Metropolitní škole umění v Dublinu, kterého se v roce 1914 vzdal.
Vypuknutí první světové války zbavilo Orpena jeho irské mise a dalo jeho nacionalismu umělecký smysl. Orpen se v roce 1914 přihlásil jako dobrovolník do válečné služby, v roce 1916 se zapojil do projektu válečných umělců britské válečné propagandy a zcela se angažoval za cíl britského vítězství nad Německem. Akce umělce na začátku války zde ukazuje jeho nacionalistickou orientaci. Orpen prodával prázdná plátna bohatým občanům ve prospěch britského Červeného kříže a péče o válečné raněné, na která později maloval portréty. Svou uměleckou propagandu zahájil populární karikaturou s příznačným názvem "Císař Vilém II. jako ďábel".
Poté, co zpočátku portrétoval vojáky, odcestoval v roce 1917 na západní frontu a zachytil tamní materiální boje v zákopech. Mezi jeho nejznámější snímky patří "Mrtví němečtí vojáci v zákopu" a "Tank", obraz britského tanku, který projíždí německými zátarasy a zasypává zákop. Po skončení války obdržel Orpen vojenská vyznamenání a byl přijat do Královské akademie umění. Britské vojenské vedení pověřilo Orpena jako oficiálního portrétistu mírovými jednáními ve Versailles, kde mimo jiné zachytil podpis Versailleské smlouvy v Zrcadlovém sále paláce a vytvořil jej jako obraz. Během výstavy v Královské akademii v roce 1923 však umělec vyvolal skandál svým válečným obrazem. Pod názvem "Neznámý britský voják ve Francii" vystavil Orpen kompozici, která provokovala morální cítění doby. Vedle rakve s vlajkou Union Jack stáli dva britští vojáci, kteří drželi čestnou stráž s holými prsy. Po protestech v tisku a prohlášení ministerstva války umělec svůj obraz přepracoval.
Stránka 1 / 2