Jméno Heinricha Christiana Wilhelma Busche bude pravděpodobně navždy nerozlučně spjato s jeho prvním a zároveň nejznámějším obrázkovým příběhem "Max und Moritz - Eine Bubengeschichte in sieben Streichen". Mezi další příběhy patří "Hans Huckebein, Havran" a "Zbožná Helena". Absurdní je, že Busch byl vážný a málomluvný člověk, který takové ilustrace, jež jsou dnes považovány za předchůdce komiksů, vytvářel jen proto, aby vydělal peníze. Série obrazů, kterých vydal nespočet, byly většinou provedeny jako dřevoryty, což jim dodalo obrysový charakter.
Jeho skutečnou ambicí bylo malování. Zde však Busch selhal kvůli svým vlastním příliš vysokým nárokům a zničil velkou část svého díla, když jeho objem zabíral příliš mnoho místa. Výběr pozadí nebyl příliš pečlivý a kvalita barev také nebyla příliš dobrá. Příliš brzké a nesprávné ukládání nevyschlých prací často vedlo k jejich ztrátě. Většinou šlo o velmi malé formáty, jako by nechtěl plýtvat barvami na velká drahá plátna. Dnes jsou často ztmavené a působí jinak, než malíř tehdy zamýšlel. O to výraznější jsou dochované malby, které jistě svědčí o virtuózní zručnosti a člověk by si přál, aby se jich zachovalo více. Předložená díla nezapřou silný vliv holandského malířství 16. a 17. století na tvorbu Wilhelma Busche. Důvodem jsou jeho umělecká studia v Antverpách, díky nimž se nadchl pro umělce Rubense, Franse Halse, Davida Tenierse a Adriaena Brouwera - vzory, které se zřetelně projevily v "Autoportrétu v holandském kostýmu". Zároveň si však díky těmto velkým jménům uvědomil, jaké malířské kvality mu stále chybí, a zoufale zanechal studia. Ani následné studium umění v Mnichově mu nepřineslo skutečné uspokojení, nemluvě o ekonomické nezávislosti, a tak krátce uvažoval o emigraci do Brazílie, kde by se věnoval včelařství.
Ve Frankfurtu nad Mohanem se o něj po nějakou dobu starala mecenáška Johanna Keßlerová, která přispěla k jeho nejproduktivnějšímu a nejlukrativnějšímu období. Jeho další cesta byla poznamenána závislostí na alkoholu a nikotinu, díky níž byl nápadný i na mnichovské veřejnosti. Jeho skladatelské úsilí ztroskotalo, stejně jako snaha být brán vážně jako erotický básník. Rukopis "Maxe a Moritze" našel až po několika odyseách nakladatele, který jej od Busche za pevnou částku odkoupil, takže se Busch na pozdějších vydáních již nepodílel. Ačkoli k tomu měl příležitost, veřejně vystavil pouze jediný obraz na sklonku svého života.
Jméno Heinricha Christiana Wilhelma Busche bude pravděpodobně navždy nerozlučně spjato s jeho prvním a zároveň nejznámějším obrázkovým příběhem "Max und Moritz - Eine Bubengeschichte in sieben Streichen". Mezi další příběhy patří "Hans Huckebein, Havran" a "Zbožná Helena". Absurdní je, že Busch byl vážný a málomluvný člověk, který takové ilustrace, jež jsou dnes považovány za předchůdce komiksů, vytvářel jen proto, aby vydělal peníze. Série obrazů, kterých vydal nespočet, byly většinou provedeny jako dřevoryty, což jim dodalo obrysový charakter.
Jeho skutečnou ambicí bylo malování. Zde však Busch selhal kvůli svým vlastním příliš vysokým nárokům a zničil velkou část svého díla, když jeho objem zabíral příliš mnoho místa. Výběr pozadí nebyl příliš pečlivý a kvalita barev také nebyla příliš dobrá. Příliš brzké a nesprávné ukládání nevyschlých prací často vedlo k jejich ztrátě. Většinou šlo o velmi malé formáty, jako by nechtěl plýtvat barvami na velká drahá plátna. Dnes jsou často ztmavené a působí jinak, než malíř tehdy zamýšlel. O to výraznější jsou dochované malby, které jistě svědčí o virtuózní zručnosti a člověk by si přál, aby se jich zachovalo více. Předložená díla nezapřou silný vliv holandského malířství 16. a 17. století na tvorbu Wilhelma Busche. Důvodem jsou jeho umělecká studia v Antverpách, díky nimž se nadchl pro umělce Rubense, Franse Halse, Davida Tenierse a Adriaena Brouwera - vzory, které se zřetelně projevily v "Autoportrétu v holandském kostýmu". Zároveň si však díky těmto velkým jménům uvědomil, jaké malířské kvality mu stále chybí, a zoufale zanechal studia. Ani následné studium umění v Mnichově mu nepřineslo skutečné uspokojení, nemluvě o ekonomické nezávislosti, a tak krátce uvažoval o emigraci do Brazílie, kde by se věnoval včelařství.
Ve Frankfurtu nad Mohanem se o něj po nějakou dobu starala mecenáška Johanna Keßlerová, která přispěla k jeho nejproduktivnějšímu a nejlukrativnějšímu období. Jeho další cesta byla poznamenána závislostí na alkoholu a nikotinu, díky níž byl nápadný i na mnichovské veřejnosti. Jeho skladatelské úsilí ztroskotalo, stejně jako snaha být brán vážně jako erotický básník. Rukopis "Maxe a Moritze" našel až po několika odyseách nakladatele, který jej od Busche za pevnou částku odkoupil, takže se Busch na pozdějších vydáních již nepodílel. Ačkoli k tomu měl příležitost, veřejně vystavil pouze jediný obraz na sklonku svého života.
Stránka 1 / 1