Thomas Shotter Boys se narodil v roce 1803 v Pentonville na severním předměstí Londýna. A to je asi tak všechno, co se týče informací o jeho raném životě. O jeho dětství není téměř nic známo. Ať už je to jakkoli. Jedno staré přísloví říká: "Po jejich skutcích je poznáte!" A v tomto ohledu se anglický malíř akvarelů a litograf nenechal zahanbit. Jeho scénické akvarelové malby mu zajistily místo v dějinách umění a je také považován za novátora v používání litografického procesu.
Ve čtrnácti letech se Thomas Shotter Boys vyučil u úspěšného rytce a mědirytce George Cooke, pro kterého vytvořil asi dvě stě kreseb - například pro rozsáhlý katalog děl botanika Conrada Loddigese. Nejstarším dochovaným dílem Thomase Shottera Boye je grafika z roku 1819. Po skončení učňovské praxe se kolem roku 1825 přestěhoval do Paříže, kde chtěl pracovat jako rytec. Věci se měly vyvinout jinak. Ve francouzském hlavním městě se seznámil s anglickým akvarelistou Richard Parkes Bonington, který ho přijal do svého okruhu umělců, stal se jeho blízkým přítelem a přesvědčil ho, aby se akvarelu věnoval alespoň jako vedlejšímu oboru. Tvrzení, že Thomas Shotter Boys byl Boningtonovým žákem, je však velmi pochybné. V každém případě Boysův profesní kolega a dobrý přítel William Callow, s nímž sdílel studio v Paříži, toto tvrzení kategoricky popřel.
Malířský úspěch se zpočátku nedostavil, protože Thomas Shotter Boys byl nespravedlivě odmítnut jako "Boningtonův imitátor". Nenechal se však odradit a poměrně rychle se mu podařilo vyvinout a prosadit vlastní osobitý styl. Po předčasné smrti Richarda Parkese Boningtona v roce 1828 dokončil některá nedokončená díla svého přítele a naučil se techniku litografie. Vydal se také na rozsáhlé cesty. Mezi zastávkami na těchto cestách byl Brusel, Rakousko, Čechy, Německo a Itálie. Nakonec se vrátil do Anglie, kde poprvé pracoval s litografickým tiskem, který byl v té době ještě zcela nový. V této oblasti dosáhl několika převratných úspěchů, které neměly obdoby. Bez nadsázky lze říci, že něco takového svět ještě neviděl. Přes všechny své litografické úspěchy však zůstal v této době věrný akvarelové malbě. A také vtéto oblasti se mu podařil průlom.
V uměleckých metropolích Londýně a Paříži se stal celebritou; francouzský král Ludvík Filip mu dokonce jako poděkování za jeho práci věnoval vzácný prsten s vyrytými iniciálami "L.P." a ozdobený francouzskou korunou z diamantů. Thomasi Shotterovi Boysovi se dostalo další velké pocty, když byl v roce 1841 jmenován řádným členem Nové společnosti malířů akvarelů. Poté však jeho umělecko-tvůrčí kariéra šla strmě dolů. Zájem o něj a jeho díla opadl a on se musel vrátit ke své původní profesi rytce. O nejslavnějším nebo nejpamátnějším díle Thomase Shottera Boys je zbytečné spekulovat. Spíše lze učinit prohlášení o jeho oblíbeném předmětu. Jedná se o Starou radnici v Sankt Omeru, kterou maloval celkem sedmkrát. Zde udělal dobře, protože budova se zachovala alespoň obrazově. V roce 1831 byla z velké části zničena demolicí, pouze její zbytek mohl být nadále památkově chráněn.
Thomas Shotter Boys se narodil v roce 1803 v Pentonville na severním předměstí Londýna. A to je asi tak všechno, co se týče informací o jeho raném životě. O jeho dětství není téměř nic známo. Ať už je to jakkoli. Jedno staré přísloví říká: "Po jejich skutcích je poznáte!" A v tomto ohledu se anglický malíř akvarelů a litograf nenechal zahanbit. Jeho scénické akvarelové malby mu zajistily místo v dějinách umění a je také považován za novátora v používání litografického procesu.
Ve čtrnácti letech se Thomas Shotter Boys vyučil u úspěšného rytce a mědirytce George Cooke, pro kterého vytvořil asi dvě stě kreseb - například pro rozsáhlý katalog děl botanika Conrada Loddigese. Nejstarším dochovaným dílem Thomase Shottera Boye je grafika z roku 1819. Po skončení učňovské praxe se kolem roku 1825 přestěhoval do Paříže, kde chtěl pracovat jako rytec. Věci se měly vyvinout jinak. Ve francouzském hlavním městě se seznámil s anglickým akvarelistou Richard Parkes Bonington, který ho přijal do svého okruhu umělců, stal se jeho blízkým přítelem a přesvědčil ho, aby se akvarelu věnoval alespoň jako vedlejšímu oboru. Tvrzení, že Thomas Shotter Boys byl Boningtonovým žákem, je však velmi pochybné. V každém případě Boysův profesní kolega a dobrý přítel William Callow, s nímž sdílel studio v Paříži, toto tvrzení kategoricky popřel.
Malířský úspěch se zpočátku nedostavil, protože Thomas Shotter Boys byl nespravedlivě odmítnut jako "Boningtonův imitátor". Nenechal se však odradit a poměrně rychle se mu podařilo vyvinout a prosadit vlastní osobitý styl. Po předčasné smrti Richarda Parkese Boningtona v roce 1828 dokončil některá nedokončená díla svého přítele a naučil se techniku litografie. Vydal se také na rozsáhlé cesty. Mezi zastávkami na těchto cestách byl Brusel, Rakousko, Čechy, Německo a Itálie. Nakonec se vrátil do Anglie, kde poprvé pracoval s litografickým tiskem, který byl v té době ještě zcela nový. V této oblasti dosáhl několika převratných úspěchů, které neměly obdoby. Bez nadsázky lze říci, že něco takového svět ještě neviděl. Přes všechny své litografické úspěchy však zůstal v této době věrný akvarelové malbě. A také vtéto oblasti se mu podařil průlom.
V uměleckých metropolích Londýně a Paříži se stal celebritou; francouzský král Ludvík Filip mu dokonce jako poděkování za jeho práci věnoval vzácný prsten s vyrytými iniciálami "L.P." a ozdobený francouzskou korunou z diamantů. Thomasi Shotterovi Boysovi se dostalo další velké pocty, když byl v roce 1841 jmenován řádným členem Nové společnosti malířů akvarelů. Poté však jeho umělecko-tvůrčí kariéra šla strmě dolů. Zájem o něj a jeho díla opadl a on se musel vrátit ke své původní profesi rytce. O nejslavnějším nebo nejpamátnějším díle Thomase Shottera Boys je zbytečné spekulovat. Spíše lze učinit prohlášení o jeho oblíbeném předmětu. Jedná se o Starou radnici v Sankt Omeru, kterou maloval celkem sedmkrát. Zde udělal dobře, protože budova se zachovala alespoň obrazově. V roce 1831 byla z velké části zničena demolicí, pouze její zbytek mohl být nadále památkově chráněn.
Stránka 1 / 4