Stránka 1 / 1
Narodit se do rodiny umělce může být prokletím i požehnáním. Edward Williams měl šest synů a všichni se stali uznávanými krajináři. Řemeslu se naučili od svého otce a nejraději malovali krajinu v okolí Barnesu, malého městečka na Temži nedaleko Londýna. Tam měl jejich úspěšný otec svůj prostorný dům a ateliér. V té době tam byl ještě docela venkov. Klidné mokřiny střídaly větrné mlýny, koně tahali pluh a vyježděné cesty vedly kolem vesnických hostinců nebo protínaly stinná údolí. Takový byl svět mladého Sidneyho Richarda Percyho Williamse.
Ale jak by mohl svou značku zviditelnit? V roce 1841 se rozhodl příjmení vypustit. Od svých dvaceti let si říkal Sidney Richard Percy, plnoprávný potomek rodu Williamsů. Založil vlastní rodinu a v roce 1863 se s manželkou Emily Charlotte a čtyřmi dětmi přestěhoval do Buckinghamshire. I zde zůstala Temže dominantou krajiny a Percy ji hojně maloval. Byly dosaženy první úspěchy. Při rozvětvených vztazích v uměleckém světě se není čemu divit, dalo by se říci. Brzy vystavoval ve Společnosti britských umělců a také v ctihodné Královské akademii. Sidney Richard Percy si však vytvořil vlastní poetický styl: vymanil se ze stínu rodiny Williamsových a vytvořil jedinečné atmosférické krajinomalby. Okolí Londýna se pro něj stalo příliš těsným. Rád se toulal po severním Walesu, hrabstvích Devon a Yorkshire a po Lake District, kde hledal expresivní motivy. Proměnlivé počasí na britských ostrovech se nám hodilo: Znovu a znovu se protrhávaly mraky, slunce zalévalo krajinu a chuchvalce mraků si pohrávaly s řídce porostlými kopci v dálce. Před nimi se pásly krávy nebo rybáři zkoušeli štěstí v malém jezírku. Percyho umění bylo velmi úspěšné, vlastnil kočáry a celou domácnost služebnictva. To ho však nenechalo umělecky vyčerpaným. Obzvláště rád cestoval na Skotskou vysočinu a na severozápad Skotska, zejména na ostrov Skye, největší ostrov Vnitřních Hebrid. Krajina zde byla nedotčená, drsná, pustá a téměř opuštěná. Percy vytvořil alegorie vznešené přírody, v nichž se drobné lidské bytosti mohly cítit stejně dobře.
V roce 1865 se vydal se svým přítelem William Callow do kontinentální Evropy. Navštívil Benátky a na zpáteční cestě Švýcarsko a Paříž; německo-rakouská válka však jeho další cestovatelské plány zhatila. Jeho kariéra náhle skončila v roce 1886, kdy byl shozen z koně a musela mu být amputována jedna noha. Zemřel na komplikace po této operaci ve věku 64 let. Výrazný, barevný styl jeho impozantních přírodních krajin ho učinil nesmrtelným. A jeho děti samozřejmě pokračovaly v odkazu rodiny Williams-Percy.
Narodit se do rodiny umělce může být prokletím i požehnáním. Edward Williams měl šest synů a všichni se stali uznávanými krajináři. Řemeslu se naučili od svého otce a nejraději malovali krajinu v okolí Barnesu, malého městečka na Temži nedaleko Londýna. Tam měl jejich úspěšný otec svůj prostorný dům a ateliér. V té době tam byl ještě docela venkov. Klidné mokřiny střídaly větrné mlýny, koně tahali pluh a vyježděné cesty vedly kolem vesnických hostinců nebo protínaly stinná údolí. Takový byl svět mladého Sidneyho Richarda Percyho Williamse.
Ale jak by mohl svou značku zviditelnit? V roce 1841 se rozhodl příjmení vypustit. Od svých dvaceti let si říkal Sidney Richard Percy, plnoprávný potomek rodu Williamsů. Založil vlastní rodinu a v roce 1863 se s manželkou Emily Charlotte a čtyřmi dětmi přestěhoval do Buckinghamshire. I zde zůstala Temže dominantou krajiny a Percy ji hojně maloval. Byly dosaženy první úspěchy. Při rozvětvených vztazích v uměleckém světě se není čemu divit, dalo by se říci. Brzy vystavoval ve Společnosti britských umělců a také v ctihodné Královské akademii. Sidney Richard Percy si však vytvořil vlastní poetický styl: vymanil se ze stínu rodiny Williamsových a vytvořil jedinečné atmosférické krajinomalby. Okolí Londýna se pro něj stalo příliš těsným. Rád se toulal po severním Walesu, hrabstvích Devon a Yorkshire a po Lake District, kde hledal expresivní motivy. Proměnlivé počasí na britských ostrovech se nám hodilo: Znovu a znovu se protrhávaly mraky, slunce zalévalo krajinu a chuchvalce mraků si pohrávaly s řídce porostlými kopci v dálce. Před nimi se pásly krávy nebo rybáři zkoušeli štěstí v malém jezírku. Percyho umění bylo velmi úspěšné, vlastnil kočáry a celou domácnost služebnictva. To ho však nenechalo umělecky vyčerpaným. Obzvláště rád cestoval na Skotskou vysočinu a na severozápad Skotska, zejména na ostrov Skye, největší ostrov Vnitřních Hebrid. Krajina zde byla nedotčená, drsná, pustá a téměř opuštěná. Percy vytvořil alegorie vznešené přírody, v nichž se drobné lidské bytosti mohly cítit stejně dobře.
V roce 1865 se vydal se svým přítelem William Callow do kontinentální Evropy. Navštívil Benátky a na zpáteční cestě Švýcarsko a Paříž; německo-rakouská válka však jeho další cestovatelské plány zhatila. Jeho kariéra náhle skončila v roce 1886, kdy byl shozen z koně a musela mu být amputována jedna noha. Zemřel na komplikace po této operaci ve věku 64 let. Výrazný, barevný styl jeho impozantních přírodních krajin ho učinil nesmrtelným. A jeho děti samozřejmě pokračovaly v odkazu rodiny Williams-Percy.