Sanford Robinson Gifford dokázal jako málokdo jiný zachytit atmosféru americké krajiny na svých obrazech. To je v rozporu s tím, že se původně chtěl stát portrétistou a sám se v New Yorku mimo jiné vzdělával v lidské anatomii. Brzy si však uvědomil, že jeho skutečnou vášní se stane krajinomalba. Spolu s dalšími slavnými umělci, jako byli Albert Bierstadt a Thomas Cole, se tak zařadil do Hudson River School, uměleckého směru, který vycházel především z evropského romantismu.
Giffordův život byl poznamenán rozsáhlým cestováním. Dva roky například pobýval v Evropě; cestoval z jednoho města do druhého, studoval umění evropských mistrů a inspiroval se na různých místech k tvorbě nových obrazů, zejména Itálie na něj udělala dojem; na několika dílech jsou zachyceny Benátky. Později ho cesta zavedla na Blízký východ, navštívil mimo jiné Egypt a objevil další místa, která později přenesl na plátno. Další důležitou kapitolu jeho života tvoří jeho dílo: Jako desátník se zúčastnil války za Konfederaci a toto bouřlivé období zachytil na řadě obrazů, které se výrazně odlišují od idylických krajinomaleb. Většinu Giffordova díla však tvoří krajiny jeho vlasti, od Skalistých hor po pobřeží New Jersey. Domů si odnášel četné skici z různých míst a některé se staly předlohami pro jeho obrazy.
Stejně jako ostatní členové Hudson River School, z nichž mnozí byli jeho přátelé, kteří ho doprovázeli na některých cestách, zobrazoval Gifford idealizovanou verzi americké přírody. Soustředil se na detailní zobrazení, která spojoval do atmosférického celku. Jeho četné obrazy tak ukazují rozmanitost severoamerických krajin a svědčí o malířově nadšení pro nedotčenou, rozlehlou zemi. Nápadná je také jeho záliba ve velkých vodních plochách, které často vyplňují velkou část obrazů a v nichž se odráží horizont, hory a lesy. Gifford byl považován za velmi pečlivého a perfekcionistického malíře, který často maloval celé dny od východu do západu slunce a nenechal se nikým rušit. Pak si obraz nechával co nejdéle u sebe, aby se k němu po týdnech nebo i měsících vrátil a přidal několik posledních tahů štětcem. Teprve když pod jeho kritickým pohledem skutečně nezanechala žádné pochybnosti, byla hotová.
Sanford Robinson Gifford dokázal jako málokdo jiný zachytit atmosféru americké krajiny na svých obrazech. To je v rozporu s tím, že se původně chtěl stát portrétistou a sám se v New Yorku mimo jiné vzdělával v lidské anatomii. Brzy si však uvědomil, že jeho skutečnou vášní se stane krajinomalba. Spolu s dalšími slavnými umělci, jako byli Albert Bierstadt a Thomas Cole, se tak zařadil do Hudson River School, uměleckého směru, který vycházel především z evropského romantismu.
Giffordův život byl poznamenán rozsáhlým cestováním. Dva roky například pobýval v Evropě; cestoval z jednoho města do druhého, studoval umění evropských mistrů a inspiroval se na různých místech k tvorbě nových obrazů, zejména Itálie na něj udělala dojem; na několika dílech jsou zachyceny Benátky. Později ho cesta zavedla na Blízký východ, navštívil mimo jiné Egypt a objevil další místa, která později přenesl na plátno. Další důležitou kapitolu jeho života tvoří jeho dílo: Jako desátník se zúčastnil války za Konfederaci a toto bouřlivé období zachytil na řadě obrazů, které se výrazně odlišují od idylických krajinomaleb. Většinu Giffordova díla však tvoří krajiny jeho vlasti, od Skalistých hor po pobřeží New Jersey. Domů si odnášel četné skici z různých míst a některé se staly předlohami pro jeho obrazy.
Stejně jako ostatní členové Hudson River School, z nichž mnozí byli jeho přátelé, kteří ho doprovázeli na některých cestách, zobrazoval Gifford idealizovanou verzi americké přírody. Soustředil se na detailní zobrazení, která spojoval do atmosférického celku. Jeho četné obrazy tak ukazují rozmanitost severoamerických krajin a svědčí o malířově nadšení pro nedotčenou, rozlehlou zemi. Nápadná je také jeho záliba ve velkých vodních plochách, které často vyplňují velkou část obrazů a v nichž se odráží horizont, hory a lesy. Gifford byl považován za velmi pečlivého a perfekcionistického malíře, který často maloval celé dny od východu do západu slunce a nenechal se nikým rušit. Pak si obraz nechával co nejdéle u sebe, aby se k němu po týdnech nebo i měsících vrátil a přidal několik posledních tahů štětcem. Teprve když pod jeho kritickým pohledem skutečně nezanechala žádné pochybnosti, byla hotová.
Stránka 1 / 2