Římská říše byla jedinečná nejen svou rozlohou (v době svého největšího rozkvětu zabírala celé Středomoří), ale také širokou škálou materiálů a uměleckých stylů. Malířství, sochařství, architektura a zejména mozaika jsou pravděpodobně nejznámějšími příklady římského umění. Vliv všech národů, které Římská říše v průběhu staletí dobyla, je jasně patrný. Styl Etrusků a zejména Řeků měl na římské umění znatelný vliv, takže se v něm často objevují výjevy z řecké mytologie, například Odysseova dobrodružství během jeho odysey Egejským mořem.
S nástupem prvního římského císaře Augusta a s ním spojeným koncem římské republiky zažilo římské umění svůj rozkvět a od té doby bylo vždy pojmenováváno podle příslušných panovníků nebo dynastií. V této době byly obzvláště oblíbené busty a portréty, na nichž byli císaři zobrazováni - v souladu s řeckým vzorem - vždy ve výhodné podobě: mladí, atletičtí a atraktivní. Kromě těchto soch jsou však v dnešní době obzvláště dobře připomínány mozaiky z té doby. Byly vyrobeny z malých kousků skla nebo kamene a zdobily podlahy a stěny všech vil a paláců v Římské říši a mnohá z těchto uměleckých děl můžeme obdivovat i dnes. Obsahem většiny mozaik byla mytologie, výjevy z každodenního římského života, zátiší a velmi často i lovecké výjevy. Některé z těchto uměleckých mozaik se dodnes nacházejí i v modlitebnách z dob raného křesťanství.
Přestože se dodnes dochovalo mnoho uměleckých děl z římského období, která nám prozrazují mnohé o způsobu života a hodnotách starověku, u většiny z nich stále nevíme, který umělec je vlastně vytvořil. Důvodem je, že římské umění bylo tzv. zakázkové umění. Umělci zpravidla netvořili sochy, nástěnné malby a podobně z vlastního zájmu, ale pouze na příkaz objednavatele. Profesionální skupina umělců tak zůstala spíše v pozadí, zatímco o samotných zadavatelích je k dispozici více informací. O římském umění však můžeme s jistotou říci, že bylo všestranné a formující pro následující období umění západního světa. Převzala mnoho klasických prvků ze starého Řecka, v průběhu let je přejímala a měnila a nakonec vytvořila vlastní ideál umění, jehož dovednosti a vysokou úroveň lze obdivovat i dnes.
Římská říše byla jedinečná nejen svou rozlohou (v době svého největšího rozkvětu zabírala celé Středomoří), ale také širokou škálou materiálů a uměleckých stylů. Malířství, sochařství, architektura a zejména mozaika jsou pravděpodobně nejznámějšími příklady římského umění. Vliv všech národů, které Římská říše v průběhu staletí dobyla, je jasně patrný. Styl Etrusků a zejména Řeků měl na římské umění znatelný vliv, takže se v něm často objevují výjevy z řecké mytologie, například Odysseova dobrodružství během jeho odysey Egejským mořem.
S nástupem prvního římského císaře Augusta a s ním spojeným koncem římské republiky zažilo římské umění svůj rozkvět a od té doby bylo vždy pojmenováváno podle příslušných panovníků nebo dynastií. V této době byly obzvláště oblíbené busty a portréty, na nichž byli císaři zobrazováni - v souladu s řeckým vzorem - vždy ve výhodné podobě: mladí, atletičtí a atraktivní. Kromě těchto soch jsou však v dnešní době obzvláště dobře připomínány mozaiky z té doby. Byly vyrobeny z malých kousků skla nebo kamene a zdobily podlahy a stěny všech vil a paláců v Římské říši a mnohá z těchto uměleckých děl můžeme obdivovat i dnes. Obsahem většiny mozaik byla mytologie, výjevy z každodenního římského života, zátiší a velmi často i lovecké výjevy. Některé z těchto uměleckých mozaik se dodnes nacházejí i v modlitebnách z dob raného křesťanství.
Přestože se dodnes dochovalo mnoho uměleckých děl z římského období, která nám prozrazují mnohé o způsobu života a hodnotách starověku, u většiny z nich stále nevíme, který umělec je vlastně vytvořil. Důvodem je, že římské umění bylo tzv. zakázkové umění. Umělci zpravidla netvořili sochy, nástěnné malby a podobně z vlastního zájmu, ale pouze na příkaz objednavatele. Profesionální skupina umělců tak zůstala spíše v pozadí, zatímco o samotných zadavatelích je k dispozici více informací. O římském umění však můžeme s jistotou říci, že bylo všestranné a formující pro následující období umění západního světa. Převzala mnoho klasických prvků ze starého Řecka, v průběhu let je přejímala a měnila a nakonec vytvořila vlastní ideál umění, jehož dovednosti a vysokou úroveň lze obdivovat i dnes.
Stránka 1 / 29