Plinio Nomellini byl italský malíř. Narodil se v roce 1866 v Livornu. Již v dětství mu rodiče umožnili navštěvovat hodiny malby. V devatenácti letech se přestěhoval do Florencie poté, co se úspěšně ucházel o stipendium na Akademii výtvarných umění. Nomellini se zájmem sledoval kurzy Giovanni Fattori, malíře rovněž z Livorna, který rychle rozpoznal Nomelliniho talent a od té doby ho podporoval. Díky němu poznal účinky světla. Nomellini se svým učitelem trávil čas i mimo vyučování. Ten byl spoluzakladatelem umělecké skupiny Macchiaioli, která prosazovala realismus. Nomellini se pravidelně účastnil schůzek skupiny Macchiaoli v kavárně Michelangiolo.
Již na jeho prvních výstavách návštěvníci rozpoznali Nomelliniho talent pro světelné podmínky. Jeho obrazy vyčnívaly z davu. Mimořádný úspěch! Diego Martelli, známý italský umělecký kritik, studenta ve svých recenzích také chválil, což mu zpětně pomohlo k úspěchu. Po studiích se malíř přestěhoval do Janova. Po léta se věnoval uměleckému výzkumu a dále rozvíjel svůj styl. V této době došlo v Ligurii k povstání dělnické třídy. Nomellini zachytil protesty v několika uměleckých dílech. Díky svému talentu pro světlo a barvy dokázal na místě působivě přenést náladu na diváka.
Mezitím vystavoval svá díla na významných mezinárodních výstavách v Miláně. Jeho nezávislý styl byl oblíbený a vždy přitahoval pozitivní pozornost. Později se věnoval také krajinomalbě. Cestoval po Toskánsku a byl ohromen tamní faunou a flórou. Maloval lidi při práci na poli, pozoroval zvířata a přírodu všemi smysly. Vycházela z něj nezkrotná tvůrčí síla. Zamiloval si tuto oblast natolik, že se nakonec přestěhoval do pobřežního města Viareggio. Jeho dům se stal místem setkávání intelektuálů. Pravidelně se také účastnil významných výstav v Římě, Florencii a na Benátském bienále. Krátce před svou smrtí se vrátil do Florencie. Zemřel zde během druhé světové války v roce 1943. Nomellinimu bylo 77 let.
Plinio Nomellini byl italský malíř. Narodil se v roce 1866 v Livornu. Již v dětství mu rodiče umožnili navštěvovat hodiny malby. V devatenácti letech se přestěhoval do Florencie poté, co se úspěšně ucházel o stipendium na Akademii výtvarných umění. Nomellini se zájmem sledoval kurzy Giovanni Fattori, malíře rovněž z Livorna, který rychle rozpoznal Nomelliniho talent a od té doby ho podporoval. Díky němu poznal účinky světla. Nomellini se svým učitelem trávil čas i mimo vyučování. Ten byl spoluzakladatelem umělecké skupiny Macchiaioli, která prosazovala realismus. Nomellini se pravidelně účastnil schůzek skupiny Macchiaoli v kavárně Michelangiolo.
Již na jeho prvních výstavách návštěvníci rozpoznali Nomelliniho talent pro světelné podmínky. Jeho obrazy vyčnívaly z davu. Mimořádný úspěch! Diego Martelli, známý italský umělecký kritik, studenta ve svých recenzích také chválil, což mu zpětně pomohlo k úspěchu. Po studiích se malíř přestěhoval do Janova. Po léta se věnoval uměleckému výzkumu a dále rozvíjel svůj styl. V této době došlo v Ligurii k povstání dělnické třídy. Nomellini zachytil protesty v několika uměleckých dílech. Díky svému talentu pro světlo a barvy dokázal na místě působivě přenést náladu na diváka.
Mezitím vystavoval svá díla na významných mezinárodních výstavách v Miláně. Jeho nezávislý styl byl oblíbený a vždy přitahoval pozitivní pozornost. Později se věnoval také krajinomalbě. Cestoval po Toskánsku a byl ohromen tamní faunou a flórou. Maloval lidi při práci na poli, pozoroval zvířata a přírodu všemi smysly. Vycházela z něj nezkrotná tvůrčí síla. Zamiloval si tuto oblast natolik, že se nakonec přestěhoval do pobřežního města Viareggio. Jeho dům se stal místem setkávání intelektuálů. Pravidelně se také účastnil významných výstav v Římě, Florencii a na Benátském bienále. Krátce před svou smrtí se vrátil do Florencie. Zemřel zde během druhé světové války v roce 1943. Nomellinimu bylo 77 let.
Stránka 1 / 1