Pedro Figari bývá často srovnáván s dalšími latinskoamerickými umělci, jako byli Diego Rivera a Tarsila do Amaral, protože spolu s nimi prokázal vynikající zásluhy o nové sebevědomí moderního umění v Latinské Americe. Ta se dlouho nedokázala vymanit z evropské tradice.
Ještě před studiem malířství dělal Figari skici akvarelem a olejem, ale cestu k jejich naivnímu stylu našel až oklikou přes fázi, která byla silně italská a akademická. Figari původně vystudoval práva a jako vystudovaný právník se aktivně věnoval chudým. Svými obrazy chtěl přimět své krajany, aby si zamilovali právě ty věci z jejich vlasti, které jim zcela patřily, a to i bez velkého finančního bohatství. Jeho obrazy proto většinou zobrazují výjevy z tradičního uruguayského života, jako je železnice bocia, pampy nebo místní folklorní tanečníci předvádějící candombe.
V mládí žil Figari téměř deset let ve Francii, poté se usadil v Buenos Aires, stal se poslancem uruguayského parlamentu, ministrem zahraničí v Londýně a do Montevidea se vrátil až krátce před svou smrtí. Figari vždy maloval obrazy své vlasti zpaměti. Jeho díla tak nejsou ani tak dokumentací, jako spíše rekonstrukcí života a země gaučů. Aniž by chtěl reprodukovat historickou přesnost scény, Pedro Figari tak dokázal především zobrazit emocionální energii prožívaného okamžiku.
Pedro Figari bývá často srovnáván s dalšími latinskoamerickými umělci, jako byli Diego Rivera a Tarsila do Amaral, protože spolu s nimi prokázal vynikající zásluhy o nové sebevědomí moderního umění v Latinské Americe. Ta se dlouho nedokázala vymanit z evropské tradice.
Ještě před studiem malířství dělal Figari skici akvarelem a olejem, ale cestu k jejich naivnímu stylu našel až oklikou přes fázi, která byla silně italská a akademická. Figari původně vystudoval práva a jako vystudovaný právník se aktivně věnoval chudým. Svými obrazy chtěl přimět své krajany, aby si zamilovali právě ty věci z jejich vlasti, které jim zcela patřily, a to i bez velkého finančního bohatství. Jeho obrazy proto většinou zobrazují výjevy z tradičního uruguayského života, jako je železnice bocia, pampy nebo místní folklorní tanečníci předvádějící candombe.
V mládí žil Figari téměř deset let ve Francii, poté se usadil v Buenos Aires, stal se poslancem uruguayského parlamentu, ministrem zahraničí v Londýně a do Montevidea se vrátil až krátce před svou smrtí. Figari vždy maloval obrazy své vlasti zpaměti. Jeho díla tak nejsou ani tak dokumentací, jako spíše rekonstrukcí života a země gaučů. Aniž by chtěl reprodukovat historickou přesnost scény, Pedro Figari tak dokázal především zobrazit emocionální energii prožívaného okamžiku.
Stránka 1 / 1