Do které části dějin umění vlastně patří slavný krajinář a grafik Paul Bril? Měl by být počítán mezi vlámské malíře, z nichž vyrostl, nebo se stal Římanem s evropskou sítí? Měl by být, narozený v polovině 16. století, ještě počítán mezi tzv. manýristy, nebo je již průkopníkem vrcholného baroka? Paul Bril byl výrazně krajinářský malíř, který neměl příliš v oblibě stafáž. Ty mu poskytovali přátelé nebo kolegové, například jeho legendární přítel Adam Elsheimer. Bril na oplátku poskytl krajinné pozadí pro malíře figurální malby. V raném baroku bylo běžné, že odborníci spolupracovali.
Známý příklad takové spolupráce visí v mnichovské Alte Pinakothek: Madona v květinovém věnci od Rubense s květinovou slávou od Jan Brueghel d. Ä., velmi složité dílo. Madona je obrazem v obraze, rámovaný skutečným květinovým věncem, který je zase podepřen typickými Rubensovými putti. Takto propracovanou souhru najdeme i v dílech římské skupiny. I pro odborníky na umění je obtížné rozlišit, kde končí část jednoho umělce a začíná část druhého. Paul Bril byl zvyklý spolupracovat s dalšími umělci již od raných let, kdy ve věku pouhých třiceti let našel útočiště u svého staršího bratra Mathijse v Římě. Když jeho bratr v raném věku zemřel, dokončil bratrovy freskové zakázky a se svou dílnou se stal jedním z nejzaměstnanějších malířů v Římě. Poté se však stále více věnoval deskové malbě, po které byla stále větší poptávka i v severní Evropě. V umělecké kolonii v Římě, která zahrnovala holandské, francouzské a německé umělce i Italy, byl téměř ústřední postavou. Přijímal podněty a ovlivňoval ostatní. Poněkud dramatický manýristický tón jeho raných krajinomaleb se změnil na klidnější elegické obrazy. Téměř puntičkářská posedlost detailem, jako na obrazech z přístavu, postupně ustoupila téměř raně klasicistnímu klidu a velkorysosti. Jeho komponované městské krajiny naopak již předznamenávají pozdější raný romantismus. Na jednoho z jeho četných žáků, Agostina Tassiho, se vzpomíná neslavně, ale na druhou stranu předal Claudu Lorrainovi mnoho podnětů. Tassiho nezapomenutelným činem bylo znásilnění mladé Artemisie Genteleschiové, nejvýznamnější malířky 17. století.
Poptávka po Brillových obrazech byla i po jeho smrti v celé Evropě tak velká, že není možné všechna jeho díla bez pochybností zařadit. Stejně jako u jeho o generaci mladšího krajana Rubense existují všechny formy autorství. Rozpoznat, zda je obraz zcela jeho dílem, dílem dílny, dílem žáka, dílem následovníka nebo kopírovače, vyžaduje velké znalosti. Paul Bril se stal Římanem a až do své smrti žil se svou ženou Ottavií ve "Věčném městě". Místo svého posledního odpočinku našel v roce 1626 v německém katolickém "národním kostele" Santa Maria dell' Anima.
Do které části dějin umění vlastně patří slavný krajinář a grafik Paul Bril? Měl by být počítán mezi vlámské malíře, z nichž vyrostl, nebo se stal Římanem s evropskou sítí? Měl by být, narozený v polovině 16. století, ještě počítán mezi tzv. manýristy, nebo je již průkopníkem vrcholného baroka? Paul Bril byl výrazně krajinářský malíř, který neměl příliš v oblibě stafáž. Ty mu poskytovali přátelé nebo kolegové, například jeho legendární přítel Adam Elsheimer. Bril na oplátku poskytl krajinné pozadí pro malíře figurální malby. V raném baroku bylo běžné, že odborníci spolupracovali.
Známý příklad takové spolupráce visí v mnichovské Alte Pinakothek: Madona v květinovém věnci od Rubense s květinovou slávou od Jan Brueghel d. Ä., velmi složité dílo. Madona je obrazem v obraze, rámovaný skutečným květinovým věncem, který je zase podepřen typickými Rubensovými putti. Takto propracovanou souhru najdeme i v dílech římské skupiny. I pro odborníky na umění je obtížné rozlišit, kde končí část jednoho umělce a začíná část druhého. Paul Bril byl zvyklý spolupracovat s dalšími umělci již od raných let, kdy ve věku pouhých třiceti let našel útočiště u svého staršího bratra Mathijse v Římě. Když jeho bratr v raném věku zemřel, dokončil bratrovy freskové zakázky a se svou dílnou se stal jedním z nejzaměstnanějších malířů v Římě. Poté se však stále více věnoval deskové malbě, po které byla stále větší poptávka i v severní Evropě. V umělecké kolonii v Římě, která zahrnovala holandské, francouzské a německé umělce i Italy, byl téměř ústřední postavou. Přijímal podněty a ovlivňoval ostatní. Poněkud dramatický manýristický tón jeho raných krajinomaleb se změnil na klidnější elegické obrazy. Téměř puntičkářská posedlost detailem, jako na obrazech z přístavu, postupně ustoupila téměř raně klasicistnímu klidu a velkorysosti. Jeho komponované městské krajiny naopak již předznamenávají pozdější raný romantismus. Na jednoho z jeho četných žáků, Agostina Tassiho, se vzpomíná neslavně, ale na druhou stranu předal Claudu Lorrainovi mnoho podnětů. Tassiho nezapomenutelným činem bylo znásilnění mladé Artemisie Genteleschiové, nejvýznamnější malířky 17. století.
Poptávka po Brillových obrazech byla i po jeho smrti v celé Evropě tak velká, že není možné všechna jeho díla bez pochybností zařadit. Stejně jako u jeho o generaci mladšího krajana Rubense existují všechny formy autorství. Rozpoznat, zda je obraz zcela jeho dílem, dílem dílny, dílem žáka, dílem následovníka nebo kopírovače, vyžaduje velké znalosti. Paul Bril se stal Římanem a až do své smrti žil se svou ženou Ottavií ve "Věčném městě". Místo svého posledního odpočinku našel v roce 1626 v německém katolickém "národním kostele" Santa Maria dell' Anima.
Stránka 1 / 2