Život, dílo a činnost Mikuláše Röricha byly úzce spjaty s ruským carstvím a bolševickou revolucí v roce 1917. Rodem patřil k vyšší střední třídě carské říše. Prošel typickou kariérou a vystudoval práva a umění na Petrohradské univerzitě. Tím se mu otevřely dvě kariérní cesty: vstup do státní správy a kariéra ruského úředníka, nebo kariéra v umělecké elitě carské říše. Roerichova práce na univerzitě vyvolala senzaci a koupí jeho prvního díla vlivným ruským sběratelem umění Treťjakovem byl dán směr jeho umělecké kariéry. První světová válka a ruská revoluce v roce 1917 výrazně změnily Roerichovy životní plány. Jako příslušník buržoazní elity emigroval Roerich v roce 1917 do USA. Na cestách po Indii, Tibetu a Himálaji ve 20. letech 20. století našel Roerich svůj umělecký a duchovní domov. Neztrácel však ze zřetele vývoj ve své ruské vlasti a zpracovával jej i umělecky.
Pro jeho ranou tvorbu jsou charakteristické obrazy s tematikou ruských dějin, v nichž jsou převzaty a zpracovány i prvky ruské ikonomalby. Roerich používal výrazné barevné plochy a výraznou stylizaci zobrazovaných osob a předmětů. Dalším těžištěm Roerichovy práce byla jeho spolupráce s moderním ruským divadlem předrevolučního období. Navrhoval kulisy a kostýmy pro představení Siminského operního divadla a jeho divadelní tvorba získala mezinárodní uznání daleko za hranicemi Ruska. Jeho umělecká tvorba je rozdělena do tří životních témat. Na začátku převažují výjevy z ruských dějin, vedle buddhismem inspirovaných motivů a krajiny Himálaje a témat moderního Sovětského svazu. Jeho malby a kresby, které se vyznačují silným symbolismem, vykazují paralely s moderním vývojem grafiky a designu z raného sovětského období 20. let.
Roerichova recepce buddhismu ho přivedla k teosofickým přístupům ve filosofii, čímž se definitivně a v pozdní fázi stále více přikláněl k esoterismu. Jedním ze znaků tohoto vývoje bylo jeho úzké spojení s Helenou Petrovnou Blavatskou, jednou z nejzáhadnějších postav esoteriky a tajných věd té doby. Roerichovy iniciativy se týkaly také politické sféry. Roerich, ve své době vlivný filozof a umělec, se zasazoval o zákaz války. V roce 1935 byla pod jeho vedením podepsána mezinárodní smlouva známá jako Roerichův pakt, která zahrnovala ochranu národních kulturních statků během válečných akcí a je považována za předchůdce Haagského válečného řádu. Za tyto aktivity byl Roerich několikrát nominován na Nobelovu cenu míru.
Život, dílo a činnost Mikuláše Röricha byly úzce spjaty s ruským carstvím a bolševickou revolucí v roce 1917. Rodem patřil k vyšší střední třídě carské říše. Prošel typickou kariérou a vystudoval práva a umění na Petrohradské univerzitě. Tím se mu otevřely dvě kariérní cesty: vstup do státní správy a kariéra ruského úředníka, nebo kariéra v umělecké elitě carské říše. Roerichova práce na univerzitě vyvolala senzaci a koupí jeho prvního díla vlivným ruským sběratelem umění Treťjakovem byl dán směr jeho umělecké kariéry. První světová válka a ruská revoluce v roce 1917 výrazně změnily Roerichovy životní plány. Jako příslušník buržoazní elity emigroval Roerich v roce 1917 do USA. Na cestách po Indii, Tibetu a Himálaji ve 20. letech 20. století našel Roerich svůj umělecký a duchovní domov. Neztrácel však ze zřetele vývoj ve své ruské vlasti a zpracovával jej i umělecky.
Pro jeho ranou tvorbu jsou charakteristické obrazy s tematikou ruských dějin, v nichž jsou převzaty a zpracovány i prvky ruské ikonomalby. Roerich používal výrazné barevné plochy a výraznou stylizaci zobrazovaných osob a předmětů. Dalším těžištěm Roerichovy práce byla jeho spolupráce s moderním ruským divadlem předrevolučního období. Navrhoval kulisy a kostýmy pro představení Siminského operního divadla a jeho divadelní tvorba získala mezinárodní uznání daleko za hranicemi Ruska. Jeho umělecká tvorba je rozdělena do tří životních témat. Na začátku převažují výjevy z ruských dějin, vedle buddhismem inspirovaných motivů a krajiny Himálaje a témat moderního Sovětského svazu. Jeho malby a kresby, které se vyznačují silným symbolismem, vykazují paralely s moderním vývojem grafiky a designu z raného sovětského období 20. let.
Roerichova recepce buddhismu ho přivedla k teosofickým přístupům ve filosofii, čímž se definitivně a v pozdní fázi stále více přikláněl k esoterismu. Jedním ze znaků tohoto vývoje bylo jeho úzké spojení s Helenou Petrovnou Blavatskou, jednou z nejzáhadnějších postav esoteriky a tajných věd té doby. Roerichovy iniciativy se týkaly také politické sféry. Roerich, ve své době vlivný filozof a umělec, se zasazoval o zákaz války. V roce 1935 byla pod jeho vedením podepsána mezinárodní smlouva známá jako Roerichův pakt, která zahrnovala ochranu národních kulturních statků během válečných akcí a je považována za předchůdce Haagského válečného řádu. Za tyto aktivity byl Roerich několikrát nominován na Nobelovu cenu míru.
Stránka 1 / 4