Michail Alexandrovič Vrubel, narozený v roce 1856 v Omsku, byl umělcem, který ve svých dílech hledal únik. Zatímco jeho otec hledal východisko z finančních problémů, Vrubel trávil spoustu času prohlížením obrázků v dětských knihách. Jeho umělecký zájem vzbudila výstava Michelangelo "Poslední soud". Dílo na něj zapůsobilo natolik, že později vytvořil přesnou kopii obrazu zpaměti. Školní výuka pro něj byla snadná, pokud měl o předmět zájem. Kromě umění mu imponovaly i přírodní vědy a pohrával si s myšlenkou věnovat se herecké kariéře. Otec ho však poslal na práva, kde byly jeho umělecké aktivity stále více zatlačovány do pozadí. V Petrohradě se Vrubel rozhodl navštěvovat Akademii umění a tam se seznámil s ruským malířem Pavlem Čisťakovem. Ten se stal jeho učitelem a dobrým přítelem.
Ačkoli se Vrubel orientoval na tradiční motivy té doby, díla kreativního studenta měla svébytný styl. To zpočátku vyvolávalo skepsi. Známí mu však pomohli získat různé zakázky. V roce 1884 byl pověřen podílet se na restaurování fresek ve vladimirské katedrále. Po tomto ročním projektu odcestoval do Itálie, aby doplnil své tvůrčí znalosti. Benátky umělce inspirovaly natolik, že se na několik týdnů zavřel a maloval jeden obraz za druhým. Vycházeje z proudu inspirace, zatoužil umělec po lidské blízkosti. Po návratu do Kyjeva požádal o ruku svou známou, která ho posměšně odmítla. Vrubel upadl do hluboké deprese a téměř nekreslil. Přestěhoval se do Moskvy, kde se mu však nedařilo lépe. Pocit beznaděje se odrazil v cyklu díla Démon. Podíleli se na něm umělci se jmény Repin a Pasternak. Ilustrace k básni Michaila Lermontova "Démon" ilustrují jeho pesimismus. Dále byly v jeho dílech patrné tragické zápletky a temné barvy.
Ani po svatbě a narození syna se jeho depresivní epizody nezlepšily. Rodina ho opustila a nucená hospitalizace byla nevyhnutelná. I přes duševní zmatek a silné halucinace Vrubel pokračoval v malování.
Michail Alexandrovič Vrubel, narozený v roce 1856 v Omsku, byl umělcem, který ve svých dílech hledal únik. Zatímco jeho otec hledal východisko z finančních problémů, Vrubel trávil spoustu času prohlížením obrázků v dětských knihách. Jeho umělecký zájem vzbudila výstava Michelangelo "Poslední soud". Dílo na něj zapůsobilo natolik, že později vytvořil přesnou kopii obrazu zpaměti. Školní výuka pro něj byla snadná, pokud měl o předmět zájem. Kromě umění mu imponovaly i přírodní vědy a pohrával si s myšlenkou věnovat se herecké kariéře. Otec ho však poslal na práva, kde byly jeho umělecké aktivity stále více zatlačovány do pozadí. V Petrohradě se Vrubel rozhodl navštěvovat Akademii umění a tam se seznámil s ruským malířem Pavlem Čisťakovem. Ten se stal jeho učitelem a dobrým přítelem.
Ačkoli se Vrubel orientoval na tradiční motivy té doby, díla kreativního studenta měla svébytný styl. To zpočátku vyvolávalo skepsi. Známí mu však pomohli získat různé zakázky. V roce 1884 byl pověřen podílet se na restaurování fresek ve vladimirské katedrále. Po tomto ročním projektu odcestoval do Itálie, aby doplnil své tvůrčí znalosti. Benátky umělce inspirovaly natolik, že se na několik týdnů zavřel a maloval jeden obraz za druhým. Vycházeje z proudu inspirace, zatoužil umělec po lidské blízkosti. Po návratu do Kyjeva požádal o ruku svou známou, která ho posměšně odmítla. Vrubel upadl do hluboké deprese a téměř nekreslil. Přestěhoval se do Moskvy, kde se mu však nedařilo lépe. Pocit beznaděje se odrazil v cyklu díla Démon. Podíleli se na něm umělci se jmény Repin a Pasternak. Ilustrace k básni Michaila Lermontova "Démon" ilustrují jeho pesimismus. Dále byly v jeho dílech patrné tragické zápletky a temné barvy.
Ani po svatbě a narození syna se jeho depresivní epizody nezlepšily. Rodina ho opustila a nucená hospitalizace byla nevyhnutelná. I přes duševní zmatek a silné halucinace Vrubel pokračoval v malování.
Stránka 1 / 2