Luigi Ademollo byl jedním z nejslavnějších malířů fresek 18. století. Ve srovnání s jinými částmi světa bylo v Itálii v té době poměrně snadné prosadit se jako malíř. Narodil se v Miláně, studoval na akademii Bera a později působil v Římě a Florencii. Obě města byla hlavními centry kulturního a uměleckého světa par excellence. Itálie byla a je světově proslulá svými freskami a Ademollo navázal na tradici zobrazování výjevů Starého a Nového zákona v tomto stylu. Proto se zanedlouho stal profesorem na Akademii výtvarných umění ve Florencii. Maloval v divadlech, zdobil divadelní opony a podílel se na freskách v královské kapli paláce Pitti. Mezi jeho díla patří fresky v kostelech Santissima Annunziata a Sant'Abrogio. V Sieně, dalším italském kulturním centru, je autorem fresek v Palazzo Segardi a Palazzo Venturi Gallerani. Když v roce 1849 ve Florencii, městě umění par excellence, zemřel, zanechal po sobě manželku, několik dětí a umělecký odkaz, který si v ničem nezadal s Berniniho odkazem.
Ne každý Ital té doby se stal malířem nebo umělcem. Mnozí se o to pokoušeli, ale málokdo uspěl jako Ademollo. Jeho výjimečnost spočívala v tom, že měl talent jít ve stopách starých mistrů, a měl to štěstí, že to bylo rozpoznáno a odměněno. Jeho syn Agostino se inspiroval jeho životem a úspěchem a napsal milostné příběhy jako "Marietta di Ricci". Jeho synovec Carlo, povzbuzen rodinným úspěchem, se stal úspěšným malířem historických a bitevních scén.
Co by se stalo s Ademollem, kdyby neopustil Milán? Na to samozřejmě nikdo nemůže s jistotou odpovědět. Jedno je však jisté: musel se rozhodnout o své životní cestě a udělat první krok. Toho dosáhl tím, že se rozhodl studovat malířství. Dalším krokem bylo rozhodnutí vydat se do Florencie a Říma. Na talent, inspiraci a vyjadřování má jistě vliv i prostředí. Každý umělec chce jednou za život navštívit Florencii. Žádné jiné město v Itálii nevykazuje takovou uměleckou rozmanitost jako Florencie. Pro každého umělce bylo navíc nezbytné, aby přežil, aby získal mecenáše nebo dobré zakázky. Toto město bylo pro umělce prostě "zlaté". Řemesla vzkvétala, a tak bohatí obchodníci nebyli daleko. Mnoho šlechticů mělo v okolí města svá venkovská sídla. Každý z florentských mostů je zasvěcen jinému řemeslu. Stejně tak mosty zlatníků nebo kožedělníků a košíkářů. Ademollo tak měl v tomto městě velmi dobré vyhlídky na úspěch. Velký ohlas měl zejména jeho způsob tradičního ztvárnění biblických událostí. Není divu, že byl se svým druhem freskové malby úspěšný, stejně jako jeho rodina.
Luigi Ademollo byl jedním z nejslavnějších malířů fresek 18. století. Ve srovnání s jinými částmi světa bylo v Itálii v té době poměrně snadné prosadit se jako malíř. Narodil se v Miláně, studoval na akademii Bera a později působil v Římě a Florencii. Obě města byla hlavními centry kulturního a uměleckého světa par excellence. Itálie byla a je světově proslulá svými freskami a Ademollo navázal na tradici zobrazování výjevů Starého a Nového zákona v tomto stylu. Proto se zanedlouho stal profesorem na Akademii výtvarných umění ve Florencii. Maloval v divadlech, zdobil divadelní opony a podílel se na freskách v královské kapli paláce Pitti. Mezi jeho díla patří fresky v kostelech Santissima Annunziata a Sant'Abrogio. V Sieně, dalším italském kulturním centru, je autorem fresek v Palazzo Segardi a Palazzo Venturi Gallerani. Když v roce 1849 ve Florencii, městě umění par excellence, zemřel, zanechal po sobě manželku, několik dětí a umělecký odkaz, který si v ničem nezadal s Berniniho odkazem.
Ne každý Ital té doby se stal malířem nebo umělcem. Mnozí se o to pokoušeli, ale málokdo uspěl jako Ademollo. Jeho výjimečnost spočívala v tom, že měl talent jít ve stopách starých mistrů, a měl to štěstí, že to bylo rozpoznáno a odměněno. Jeho syn Agostino se inspiroval jeho životem a úspěchem a napsal milostné příběhy jako "Marietta di Ricci". Jeho synovec Carlo, povzbuzen rodinným úspěchem, se stal úspěšným malířem historických a bitevních scén.
Co by se stalo s Ademollem, kdyby neopustil Milán? Na to samozřejmě nikdo nemůže s jistotou odpovědět. Jedno je však jisté: musel se rozhodnout o své životní cestě a udělat první krok. Toho dosáhl tím, že se rozhodl studovat malířství. Dalším krokem bylo rozhodnutí vydat se do Florencie a Říma. Na talent, inspiraci a vyjadřování má jistě vliv i prostředí. Každý umělec chce jednou za život navštívit Florencii. Žádné jiné město v Itálii nevykazuje takovou uměleckou rozmanitost jako Florencie. Pro každého umělce bylo navíc nezbytné, aby přežil, aby získal mecenáše nebo dobré zakázky. Toto město bylo pro umělce prostě "zlaté". Řemesla vzkvétala, a tak bohatí obchodníci nebyli daleko. Mnoho šlechticů mělo v okolí města svá venkovská sídla. Každý z florentských mostů je zasvěcen jinému řemeslu. Stejně tak mosty zlatníků nebo kožedělníků a košíkářů. Ademollo tak měl v tomto městě velmi dobré vyhlídky na úspěch. Velký ohlas měl zejména jeho způsob tradičního ztvárnění biblických událostí. Není divu, že byl se svým druhem freskové malby úspěšný, stejně jako jeho rodina.
Stránka 1 / 2